Pokud je dle lekaru ockovani banalnim zakrokem, pak neni treba souhlasu obou rodicu:
§ 35 odst. 2 pism. a) zakona o zdravotnich sluzbach:
Jde-li o nezletilého pacienta, jehož zákonnými zástupci jsou rodiče, vyžaduje se souhlas obou rodičů, a to k poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života.
Pokud vsak je ockovani zdravotni sluzba, ktere muze podstatnym zpusobem negativne ovlivnit dalsi zdravotni stav nebo kvalitu zivota, pak zase nevidim duvod, proc by nemeli oba rodice souhlasit.
K prikladu s rehabilitaci jde o non sense non plus ultra. K zakroku by stacil pisemny souhlas rodice (§ 35 odst. 2 pism. b), k objednani neni potreba souhlas zadny.
Pokud je souhlas rodice nutny a neni mozne jej ziskat, v clanku je popisovana obstrukce rodice, zahranici apod, lze ustanovit opatrovnika (§ 35 pism. a), ktery takoveho rodice nahradi.
Pokud jde o nutnost probrat s triletym ditetem detaily zakroku, imho plne postaci sdelit mu, ze ted ho pichne vcelicka, aby v budoucnu nebyl nemocny. Rodicum samozrejme poskytnout informaci v plnem rozsahu. Toto reseni mi prijde v souladu s dikci zakona: "Jde-li o nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům, právo na informace o zdravotním stavu a právo klást otázky náleží zákonnému zástupci pacienta i pacientovi. Pacientovi se v tomto případě informace a zodpovězení doplňujících otázek poskytne způsobem zohledňujícím jeho rozumovou vyspělost a aktuální schopnost informaci porozumět."
Kazdy zakon se da vykladat rozumne nebo ho obstruovat. Myslim, ze jsme svedky druheho pristupu...