Názory k článku Neumíme správně kojit. Na internetu je milion špatných rad
-
panq (neregistrovaný)
Dobry den, rad bych se zeptal, jestli Vase rady plati i pro deti ve veku temer 4 let. Syn v podstate serve manzelce tricko a podprsenku aby se prisal. Na verejnosti se nam to tedy podarilo omezit. Uz si i rymuje na tema prsu. Prijde mi to uz moc, ale manzelka s tim nechce nic delat. Jaky je Vas nazor na takove pozdni kojeni?
-
Ivka (neregistrovaný)
Dobrý večer,
děkuji za zájem a přečtení článku.
K odpovědi na Vaši otázku.Zajímám se především kojením
novorozenců,ale vzhledem k tomu,že jsem dětská sestra a problematika všech dětí mě vždy zajímala,snažím se odpovídat na všechny otázky týkající se péče o děti.Pozor,nejsem lékař,léčení patří jim.
Na Vaši otázku kojení ve 4 letech - podle mne - kojení doporučuji a myslím si,že je potřebné i etické do 2 let.
Do půl roku výhradně /pokud to jde/ a do roka s příkrmy,postupné zavádění jídla podávané lžičkou.
Jsou však děti,které se kojí do 2 let např.-večer,v noci či ráno.Ale je to tak,jak cítí maminka.Můj názor na pozdější kojení je spíš otázka psychiky.
Přeji Vám se synkem hodně radosti.
I.F. -
Mab (neregistrovaný)
Také jsem laktační poradkyní a i lékařka. Já doporučuji kojit tak dlouho, jak dítě a matka chtějí. Dlouhodobé kojení je výhodné pro fyzické i psychické zdraví. Je pravda, že kojení školkových dětí u nás vzbuzuje rozpaky až odpor. Ale je to nesmysl. Mateřské mléko obsahuje po prvním roce kojení ještě více látek pro imunitu, než dříve. Na druhou stranu, dítě by mělo pochopit, že na kojení potřebuje třeba matka klid a soukromí, strhávat z mámy tričko určitě dobré není. ALe to je věc výchovy, nikoliv kojení. Stejně tak si může dítě vydupávat bombony či nošení na ramenou. Samoodstavení probíhá z rozhodnutí dítěte a celosvětový výzkum antropologů udává, že děti se kojí cca 4,6 roku a poté se postupně samy kojení vzdají. Podpořte svou manželku v jejím rozhodnutí kojit dle chuti i starší dítě, dělá dobře.
-
Lenka (neregistrovaný)
Prispeji svou troskou do mlyna.
V motolske nemocnici me v noci prijali a poslali lezet - ze pry budu silu potrebovat. Pri zmene smeny kolem seste ranni prisla kyrysnice, zarvala na nas odpocivajici rodicky, jestli chceme rodit nebo chrapat a naridila chodit. V tom momente bych ji nejradeji skocila po krku, nebyt pupku, dnes si rikam, ze mela mit nocni.
Uplne zblbla systemem a duverou v lekare jsem neuvazovala logicky - proc bych proboha mela odpocivat, kdyz moje dite chce ven??
Porod se protahl na 18hodin, byly podany antibiotika, dite ze me pro absenci stahu vymackli, potrhali me tak, ze je sex i dnes, dva roky pote, torturou.
A ted ke kojeni - jsem presvedcena, ze prubeh porodu ovlivnuje i uspesnost kojeni.
Me to moc neslo, situace se vyhrotila nekdy kolem pateho mesice veku syna a spesne jsme prechazeli na UM, jelikoz mi neustale zatvrdavalo mleko.
Velmi durazne bych chtela proto rici:
Myslete, neposlouchejte vic druhe nez sve telo a instinkt a kdyz kojeni nejde, nehrotte to. Umele mleko pro me i syna bylo ulevou. -
dna (neregistrovaný)
výchozí standardní situace: žena se vystresovaná prvním (u dalších už si pamatuje, co a jak) porodem (i když tam jste a opravdu jí pomůžete) a vším novým okolo a nechá si bez zábran naplnit hlavu po okraj sračkoidními žvásty okolo se mihnoucích krav a slepic (včetně její matky, jen zdánlivě zasloužilé a užitečné) typu:"Máš vpáčené bradavky!" v milionech variant a obměn, (však kdybych měl s tímhle informačním servisem kejhajících hus děti plodit, asi by ani jedno ze tří nebylo...), vyžeňte všechny zaříkávačky karabáčem a realizujte postup inspirovaný tankováním letadel za letu:
1)Zapomeňte na polohy v sedě - na to přijde čas později - na začátku musíte sladit jeden hysterický tanker a jednu nespolupracující stíhačku - především musí letět/ležet stejným směrem, takže
2)Matka si (brblajíc cokoliv z naučených nesmyslů, to nemá vliv) lehne na bok, stabilizovaná poloha, dítě bude pít z prsu níže položeného
3)Kojence položíte na ručníku či látkové pleně (opravdu si často blinknou, zvlášť po usnutí v této poloze) vedle matky, ale jeho ústa MUSÍ být PŘESNĚ ve výši dvorce prsou, ne níž, ne výš! (Stíhačka musí být vedle správného směru ve stejné výšce, jinak nedostane ani galon paliva). Je přesnější jej pokládat na zádech k matce a pak jej s ručníkem pootočit na bok, na zádech vidíte jeho ústa i matku, na boku jen hádáte, kde má dítě ústa
4)Tu přesnost musíte zaručit, ani matka, ani kojenec to neopraví. Kojenci mají strašně krátký krk a útlá ramínka, takže na boku mají zpočátku hlavičku rovně na rovném, později na mírně vypodloženém, necpěte novorozenci polštář. Žena polohu také neopraví - sice dítěti solidárně podá bradavku až do úst, jenže - až oba usnou (a to se stane), přestane prs držet a ten se vlastní pružností vrátí, kam na něj stíhačka nedosáhne - a po vytažení z úst ztropí povyk! Vaše chyba, mohl jste spát. Místo toho to budete opakovat tak dlouho, až pochopíte, že
5)Funkční je jen ideální poloha ústa-bradavka. Nic jiného nebude fungovat. Někdy si dítě po usnutí matky pohybem (protažením) vlastní ruky bradavku z úst vytáhne samo - omluvte ho, tu souvislost opravdu ještě nechápe, koordinace pohybů bude na řadě za pár měsíců. U těch nejmenších v zavinovačce k tomu spíš nedochází.
6)Důsledně hlídejte ouška - jinak bude mít stíhačka pomuchlaná křídla - děti mají zlozvyk se zkoušet zachumlat, přetočí si ještě měkký ušní boltec dopředu, k matce, a leží si na něm hlavičkou. Když to bude dělat dva roky každou noc a každý den...to uvidíte..dbejte na to a to důsledně.
7)Pochvaly nečekejte, hejno kejhajících hus má miliardu dalších debilit (a vysílají na stejné frekvenci, jako tanker) a kojení není jediný stres novopečené maminky, potažmo rodin. Vašim tankerům a stíhačkám co nejvíc přečerpaného paliva a škoda každému galonu, který přijde nazmar!
8)Dítě v zavinovačce pootočené k matce zajistěte zezadu ploštářem. Přes den ho může držet rukou, ale - po usnutí matky se odkutálí na záda - bez prsu, zato s řevem.
9)Pokud jste vše udělali přesně, dítě po dopití pustí bradavku, ale zůstane u ní. Když se v noci probudí, vezme si samo další
10)Boky pochopitelně střídejte podle plnosti prsou, naplněné umí podle toho, co jsem viděl, dost bolet.
-
mischa2 (neregistrovaný)
Tak já jsem rodila ve Valašském Meziříčí a byla jsem moc spokojená s přístupem sestřiček.Ihned po porodu mi pomohly malého nakojit a vždy mi moc rády pomohly,až jsem měla hrůzu být sama pak s malým doma.Byla jsem tam moc spokojená. Když jsem ještě neměla rozjeté mléko, tak mi malého musely přikrmit, taky úplně bez problémů. Jen mi řekly jak jsem odcházela, že mám málo mléka,ale že to malému zatím stačí. Takže tímto chci vzkázat: děkuji za vše, ale malý má dnes 4 měsíce a váží skoro 8 kg a to nic jiného než jídlo ve formě kojení nedostává:-))))).Takže kojení zdar!!!!!
-
Marie (neregistrovaný)
Podle mě je velký problem v porodnicích. Laktační poradkyně by měla pořádně vysvětlit ukázat a matka s prckem by měli z porodnice odcházet v klidu s tím, že vědí co a jak.
V našem případě na nás nikdo neměl čas, ukázaly to ano, ale 30 vteřinové šup sem šup tam a honem za jinou matkou, to je dost o ničem :-(
Není to bohužel jen náš případ. Pouštěli nás domů s UM tak jako 70% maminek z oddělení šestinedělí kde jsme byly.
Pak je opravdu jen krůček k pátrání na internetu co dělat...ne každý má finance na soukromou laktační poradkyni... -
Já jsem rodila poprvé před sedmi lety u Apolináře a nebýt těch "babských rad," tak asi nekojím, protože jsem po týdnu odcházela z porodnice totálně vystresovaná, bez mléka a s tím, že jdu koupit umělé mléko. Sestry ani lékaři, co se týče kojení, vůbec nevěděli, která bije. Navíc ten stres, cizí prostředí, technokratický porod... Rozkojila jsem se až doma, v klidu, za podpory manžela a své sestry. A dcerku jsem nakonec kojila 2 roky (z toho půl roku plně). Takže pro příště: v porodnici se kojením vůbec nestresovat, všechno půjde, ale klíčový je KLID. A upřímná podpora lidí, kteří vám opravdu chtějí pomoct.
-
Zdravím,
toto je snad první článek, se kterým souhlasím a ráda se k němu budu vracet. Také jsme měli zkušenost z porodnice podobnou v tom smyslu, že jakmile nebylo nakojeno pravidelně s 3 hodinovým odstupem a nebylo během pár minut nakojené, některé sestry se na mne dívaly s odsouzením ( kojila jsem i něco přes hodinu, miminko mělo žloutenku, bylo hodně líné a neustále u toho usínalo). Naopak některé byly velice nápomocné a hodně mi pomohly. A mohla bych jmenovat další v článku i v komentářích již zmíněné povinnosti, které se musely splnit. To maminku, která s miminky nemá žádné zkušenosti, dost vykolejí.
V průběhu kojení nás potkal také bojkot. Jedna z mých příbuzných mi totiž nasadila brouka do hlavy, že malý se jí zdá být hubený (přitom dle pediatra přibýval krásně). Současně má kamarádka, která měla o týden mladší miminko, se mi v tu dobu také chlubila, že to její (ačkoli bylo při narození o kilo menší) nás už hmotnostně předběhlo a do toho nás ještě zlobil růstový spurt. V tu dobu najednou začal můj syn u kojení vyvádět a zlobit se a já jsem začala mít strach, zda vše dělám správně, hledala příčinu a přečetla tucty naprosto nepomáhajících článků a nakonec jí našla. Několik málo rad bylo ku prospěchu, to musím přiznat, ale tou největší příčinou byla psychika. Sice jsem se s ní těžce vypořádávala, ale nakonec jsem se s ní poprala a zvítězila. Našla jsem způsob, jak miminko v klidu nakojit (na začátku kojení jsem s ním vždy chodila po domě a malý se tak u kojení přestal zlobit a dobře se přisál, dále jsem začala odstříkávat po každém kojení), a tím se zlepšila i moje nálada. A věřte mi, to dítě to pozná. Kojení šlo rázem od ruky a my se vrátili do starých kolejí.
Je faktem, že každé miminko je originál a každé chce něco jiného a máma by se měla snažit jeho potřeby dešifrovat.
ČLÁNKY DO MAILU