Termín „neuróza“ by příští rok mohl slavit 225. výročí. Poprvé jej totiž použil lékař William Cullenn roku 1789. Jeden z jeho následovníků, G. M. Beard užil coby první termín neurastenie. Mínil tím soubor příznaků psychické i tělesné slabosti a vyčerpání nervového sytému. A schyluje se ještě k jednomu výročí. Bylo to v roce 1895, kdy Sigmund Freud použil poprvé termín úzkostná neuróza. Oč vlastně jde?
Neuróza
Klasické označení pro funkční duševní poruchu bez organického nálezu na mozku, která spočívá v narušené schopnosti přizpůsobení, v poruchách myšlení, jednání, vnímání, cítění, přičemž na rozdíl od psychózy si pacient si svůj stav uvědomuje, má náhled a jeho osobnost není rozložena.
Zdroj: Velký lékařský slovník, http://lekarske.slovniky.cz
Psychické napětí vede k somatickým projevům stresového typu
Přes značnou popularitu se termín neuróza v oficiálním lékařském názvosloví neudržel. V roce 1980 byl dokonce vyřazen z amerického diagnostického manuálu. Nevadí. Zřejmě věčně bude žít v běžné laické řeči pro shrnutí popisu projevů psychického nepřizpůsobení. Těmto příznakům v běžných životních situacích obvykle dominuje úzkost. Zmíněné prožitky jsou jednou z forem jakéhosi „sdruženého ochranného systému“ lidského těla i duše. Lidé je často ke škodě věci zaměňují.
Strach: zveličuje nebezpečí
Strach je negativní emoce týkající se určitého předmětu, jednání nebo situace. Tato dotyčného ohrožuje, ať již v okolí nebo uvnitř organismu. Může jít i o kombinaci faktorů. Obvykle jde o osobní prožitek nebezpečné situace i jejího očekávání. Může jít o vzpomínku na ni. Postižený předpokládá neúspěch v činnostech se strachem souvisejících. Říká se, že „má velké oči“. Nebezpečí mnohdy zveličuje.
Nepříjemnosti zážitku odpovídá i tělesná odezva. K jejímu popisu bývají v běžné řeči používána přirovnání – zbledl jako stěna, krve by se v něm nedořezal, srdce mu tlouklo jako splašené, krev bušila ve spáncích, výraz mu ztvrdl na kámen, spolkne, co měl na jazyku, zaťal zuby. Strach podobně jako obavy může být oprávněný i neoprávněný.
Úzkost: neví, čeho se bojí
Pocit ohrožení, nesoustředěnost, nezájem o sex, pocit „mám knedlík v krku“, nespavost, třes, bolesti hlavy a v zádech, napětí ve svalech, zrychlené dýchání nebo naopak zkrácení dechu, zvýšená unavitelnost, zrudnutí, zblednutí, pocení, studené vlhké ruce, průjem, sucho v ústech, tachykardie, častější močení, obtíže s polykáním… To vše jsou typické psychické i tělesné příznaky úzkosti.
Podle teorie učení vzniká úzkost z frustrace (strádání, nenaplnění potřeb) a stresu. Na základě původního podnětu může vzniknout podmíněný spoj mezi úzkostí a náhodnými, méně závažnými situacemi, než byly ty původní. Inu – kdo hledá, najde.
Značný vliv tu i ex post má původní rodina. Přesněji obvykle ne uvědomělé imitování úzkostných projevů rodičů.
Přečtěte si: Kopírujete ve výchově své rodiče? A je vůbec úniku?
Úzkost není konkrétní, naopak je neurčitá. Souvisí s obavou z toho, co se může stát. Obecně vzato – objevit v budoucnu. Nejde např. o úzkost ze zemětřesení, jež může nastat – zde bychom uvažovali o strachu nebo o fobii. Úzkost je obavou ze všeho možného, co se může stát a ani si to dnes nedovedeme představit. Odtud pochází moderní pojetí úzkosti jako psychického napětí. Očekávání něčeho zlého, přičemž nevíme, čeho konkrétně.
Úzkost definuje Psychologický slovník jako „strach bez předmětu“. Je tudíž nejasný, jakoby zastřený. Tím ovšem horší. Konkrétní záležitosti se lze obvykle vyhnout. Nekonkrétní nebezpečí číhá, devastuje psychiku, snižuje odolnost.
Hranice mezi oběma stavy nejsou zcela jednoznačně vymezeny. Jeden stav může přecházet v druhý.
Složitost lidského chování může naznačit graf postihující vztah úzkosti, trémy a výkonu. Má tvar připomínající horu Říp. Jinými slovy příliš malá úzkost a žádná tréma může na výkon působit stejně záporně jako přemíra těchto stavů.
Takový graf se objevuje v různých publikacích, leč nevyrovnává se s námitkou dokonalé profesionality. Ten, kdo dokonale ovládá svou práci, může podat maximální výkon bez úzkosti a trémy. Zahájení práce může naopak nejrůznější záporné pocity a úzkosti blokovat.
Lze říci, že malé, respektive pro danou osobu optimální množství úzkosti a trémy může podnítit maximální výkon.
Čtěte téma: 10 kroků pro zvládnutí trémy
Sociální úzkostnost: přináší obavy ze zesměšnění
Jde o stav zjednodušeně řečeno nacházející se mezi úzkostí a sociální fobií. Jsou to nepříjemné pocity spojené s trémou při vlastním angažování se v sociálních situacích. To samo o sobě přináší obavy ze zesměšnění, trapnosti, neúspěchu, pohrdání ze strany úspěšnějších atd. V důsledku toho dochází k pravému opaku asertivního „být sám sebe soudcem“, tj. přijetí zásady „posuzovat tě budou vždy druzí lidé“. To by samo o sobě nemuselo být nijak depresivní. Katastrofický je osobní dodatek typu „…a vždy tě budou hodnotit špatně“. Na rozdíl od naučené bezmocnosti se postižení pouštějí do pokusů, jak sudbu odvrátit. Žel tím, že se úzkostně snaží naplnit vlastní obraz očekávání druhých. Tím vzniká jedna z variant začarovaného kruhu. Namluví si totiž, že druzí očekávají vždy víc, než oni sami jsou schopni poskytnout.
Psychické napětí vede k somatickým projevům stresového typu. Jde o pocity dobře známé trémistům, např. červenání, pocení, pocity napětí, třes. Výrazně je ovlivněn slovní projev. Namátkou zadrhávání, koktání. Někdy se objevuje i „ztráta řeči“, obvykle tím, že postižený zapomene, co chtěl říci. Na rozdíl od „únikového“ působení trémy je pro sociální úzkostnost typická snaha zavděčit se druhým lidem. Jednat tak, aby byli se mnou spokojeni. Nadměrná snaha obvykle nevede k úspěchu ve spontánním přijímání daného jedince. Spíše naopak. Postoj druhých osciluje mezi nezájmem, kritičností a odmítáním. Tím se zpětně podněcují katastrofické úvahy trpícího sociální přecitlivělostí. Zvyšuje se úzkost, strach a posiluje začarovaný kruh.
Čtěte dále: Cholerik zvládá stres lépe než kliďas
ČLÁNKY DO MAILU