Nejdřív ta špatná zpráva: hygienici občas dělají stěry z věcí ve veřejných prostorách – třeba právě z madel v tramvaji, metru, či u lékaře.
Virus chřipky
A bakterií a dalších mikroorganismů tu nacházejí habaděj: kvasinky a enterokoky na lavičkách v posilovnách, od toho jak si na ně sedají nazí lidé. Žloutenku či zlatého stafylokoka na madlech. Mikroskopické houby – ty žijí v podstatě všude. Či třeba bakterii E. coli, která způsobila takovou sérii tragických úmrtí letos v létě v zahraničí…
Je třeba se bát? Ne. Ve skutečnosti je to trošku jinak.
Bez bakterií se žít nedá a bakterie se na veřejných místech (a nejen tam, přemýšleli jste například někdy, kdo všechno se dotýkal peněz, které máte v peněžence, před vámi?) prostě vyskytují. A je jich dokonce mnohonásobně víc, než tento krátký výčet nejčastějších typů. To ještě pořád neznamená, že nám každým krokem po ulici hrozí nebezpečí.
Hygienička Věra Javorová říká: „Bakterie na vzduchu přežívají různě dlouhou dobu, většinou jde o minuty nebo půl hodinu. Těch, které by vydržely v pro ně nepříznivém venkovním světě mnoho hodin až několik dnů, těch je opravdu málo.“
Takže i kdybyste si ruce olízali hned, co pustíte madlo tramvaje, není moc velká pravděpodobnost, že ochoříte. Jaké jsou tedy nejčastější mýty a pravdy o nákazách?
1/ Tuberkulóza
„Když se neléčený "tuberák“ pohybuje po světě, nakazí desítky lidí."
Lež. Podle lékařky Hany Cabrnochové je pro přenos tuberkulózy nutný dlouhodobý kontakt s pacientem, tedy když s ním strávíte nejméně osm hodin, ale i víc v jedné místnosti. Pak je reálná možnost, že se můžete nakazit. Z madla na eskalátorech v metru, ani při návštěvě v nemocnici to vážně nehrozí.
2/ Chřipka
„Když si nebudeš zakrývat pusu při kýchání, nakazíš ostatní.“
Pravda. Tedy – z velké části. Ani ono zakrytí pusy totiž nepomůže.
„Musíme si uvědomit, že chřipka se přenáší kapénkovou infekcí, tedy třeba díky tomu, že někdo jiný v místnosti kýchne. Ať si však při kýchnutí zakryjete rukou pusu nebo ne, nemá to téměř význam – rychlost kýchnutí je taková, že viry se tak či onak ocitnou během mžiku na druhé straně místnosti a rozptýlí se do ovzduší, před tím není moc úniku a nedá se tomu zabránit,“ popisuje lékařka Jana Divoká. „Jediné, co má vliv na to, kdo z pěti lidí v místnosti s nemocným kýchajícím podlehne stejné chorobě, je, jak silný má sám momentálně imunitní systém,“ dodává.
Přečtěte si: Ani rouška před viry neochrání
Tedy: kdo není podlomený chronickou nemocí, dlouhodobým pracovním vypětím, psychickým stresem z rozvodu, nemoci dítěte, zkoušek ve škole a podobně, ten jen málokdy chorobě podlehne. I kdyby bylo kýchajících nemocných v místnosti víc.
3/ Žloutenka
„Když si nebudeš mýt ruce, dostaneš žloutenku.“
Původce žloutenky
Lež. Respektive: z velké části. Kdyby to platilo, tak by každé batole, které se vrátí z procházky a neumyje si ruce předtím, než něco sní a olíže si u toho všechny prstíky, leželo v nemocnici se žloutenkou.
Přesto: žloutenka je skutečně nemoc špinavých rukou, a mytí rukou po návratu zvenčí, před každým jídlem a po použití toalety minimalizuje riziko nákazy, které naštěstí v českých podmínkách není velké.
Máte mnohem větší „šanci“, že si žloutenku přivezete ze zahraniční dovolené, kde je zvlášť v jižních zemích násobně víc nakažených lidí než u nás, než že ji chytíte, když si párkrát dáte párek v rohlíku na ulici, aniž byste si předtím umyli ruce. A pozor: onemocnět žloutenkou můžete třeba i ze zmrzliny u stánku s domorodým prodavačem, byť budete mít ruce sebečistší.
4/ Syfilis, kapavka a další sexuálně přenosné choroby
„Když si člověk sedne na prkénko na veřejném záchodku, hrozí mu nákaza kapavkou, syfilisem nebo něčím podobně nepříjemným.“
Lež. Právě tyto sexuálně přenosné choroby patří mezi ty nejcitlivější na okolní vlivy, takže ocitají-li se vně bezpečí těla, po pár vteřinách umírají. Čili teoreticky takový přenos sexuálních chorob možný je, a kdo chce mít šťastné manželství, ten to zoufalému partnerovi jistě rád uvěří. Ale prakticky se lékaři s takovým přenosem nesetkávají.
Čtěte také: Pozor – syfilis se vrací
O tom ostatně svědčí i jeden medializovaný případ přenosu sexuální choroby v rodině, kdy se nakazil otec, matka i dítě, teprve pětiletá dcera. Policisté se hned začali zajímat, zda nešlo o zneužívání dítěte otcem. U soudu se nakonec prokázalo, že zdrojem nákazy byl špinavý ručník, ale šlo o rodinu, kde byly hygienické návyky, slušně řečeno, pod hranicí normálních lidí.
Takže je dobré nesedat na prkénko na veřejných záchodcích, už proto, že se můžete nakazit třeba houbami, které umí přežívat dlouho, ale určitě ne kapavkou či syfilisem. Nebo jste už někdy viděli, že někdo otěhotněl poté, co se posadil na cizími spermiemi znečištěné záchodové prkýnko? Tak vidíte. A to spermie umí na vzduchu bez pomoci přežít i dva tři dny…
ČLÁNKY DO MAILU