„Chodím po Broadwayi hladov sem a tam…práci nedostanu, nedostanu…“ Ti, kdož vyrůstali v časech, kdy nemít zaměstnání bylo trestným činem, vzpomenou na tehdejší popis oběti kapitalistické společnosti. Chronická podvyživenost bývala pravidlem. My však již nikdy nepoznáme, co je to býti bez práce… bývalo v čítankách.
I čítanky pro národní školy se někdy mýlí. V nedávno vydaném čísle časopisu Československá psychologie čteme: „Nedobrovolná ztráta práce je logickým a nevyhnutelným vyústěním ekonomizace a globalizace společnosti, která svým nastavením na maximalizaci zisku a kvalitu výrobků a služeb přináší negativní dopad na pracovní sílu.“ Tamtéž se dočteme, že pro kvalitu života zaměstnaných i nezaměstnaných jsou významné oblasti v tomto pořadí: rodina, práce, zdraví, duševní pohoda, vztahy s druhými lidmi.
Nezaměstaný Dean Worrall zhubl, aby našel práci. Shodil 120 kilo za dva roky. Zde pózuje s figurinou, která připomíná, proč se při pracovních pohovorech nevešel do židle.
Obezita je na obtíž, i při pohovoru
Populace vyspělých zemí tloustne. Obezita je dnes považována za jeden z podstatných faktorů zkracujících lidský život. Domyšleno do důsledků lze předpokládat poněkud cynicky působící souvislosti. Jak známo štíhlý člověk má vyšší šanci uspět u přijímacího pohovoru s personalistou než člověk hubený.
Pokud by nezaměstnaní vskutku hubli, mělo by to u řady z nich kladný zdravotní efekt. Pozitivně by to mohlo ovlivnit rodinné vztahy, subjektivní pocit pohody a jak již naznačeno, dokonce i šance na získání nového zaměstnání.
Podle výzkumů uskutečněných v USA je nezaměstnanost vše jiné než redukční dieta. Existuje sice skupina „hubnoucích nezaměstnaných“, u těchto mužů a žen je však snižování hmotnosti spojeno s depresí.
Přečtěte si: Deprese trvá, přestože situace se zlepšuje
Nezaměstnaní tloustnou
Častější u nezaměstnaných je zvýšení hmotnosti. Důvody? Především jde o kompenzaci stresu jídlem a pitím alkoholu, zvláště pak piva. Dále je to známá zkušenost – zdravá výživa, mimo jiné s dostatkem zeleniny, je drahá. Různé formy potravinové pomoci se zaměřují spíše na jídla vydatná a značně kalorická.
Ztráta práce mnohdy vede k třeba jen subjektivně vnímané sociální degradaci. Tj. k přesunu do níže postavených sociálních skupin. Tam k vyznávaným ukazatelům komfortu patří „nadlábnout se“.
Nezaměstnaní, ač mají teoreticky víc volného času, méně sportují. Svůj vliv má i časový posun rytmu dne. Dlouhé večerní a noční sledování televize vede ke konzumaci nočních kalorických bomb. Pokud uléháte dlouho po půlnoci, spíte přinejmenším do poledne a leckdy ještě déle. Rčení tvrdí: „Kdo spí, ten obědvá…“ Dotyční po probuzení poobědvají málem podruhé, a to krmi levnou, hutnou a tloustnutí podporující. To vše je v rozporu se základním pravidlem režimu správné výživy: Snídaně je nejdůležitější jídlo dne. Kdo nesnídá, častěji tloustne, hůře se soustředí a snižuje se jeho aktivita. Již Karel Poláček v třicátých letech minulého století poznamenal: „Po českém obědě jest seděti a tupě zírati.“ Oběd, jehož hlavní součástí je těžké jídlo s knedlíky, snižuje výkon o 20 %. Může se podílet i na tom, že nezaměstnaný na systematické hledání práce rezignuje.
Čtěte dále: Dg: Nezaměstnanost
Bez ohledu na finanční náročnost nezaměstnaní v USA kouří více než zaměstnaní. Podstatné je, že kouří méně kvalitní tabáky s vyšším obsahem toxických látek.
Kdo strádá, jí „do zásoby“
Zajímavé je srovnání nezaměstnaných a citově strádajících dětí přicházejících z dětského domova do náhradní rodinné péče. Obě zdánlivě zcela odlišné skupiny mají sklon k hltavé konzumaci potravy. Někteří psychologové to nazývají „děláním zásob na zimu“. Tj. zjednodušeně řečeno obav z toho, že „bude hůř“ a co jednou sníme, to nám nikdo již nevezme. Podobné úvahy zasazují do tragického kontextu vzpomínky amerických voják z doby bezprostředně po osvobození koncentračních táborů Mauthausenu a Buchenwaldu. Vězňům rozdávala U.S. Army kvalitní konzervy. Ti, kdož místo „první naráz“, snědli jen pár kapek kondenzovaného mléka, přežili. Ti, kteří s velice zesláblým žaludkem ukojili chronický hlad, dopadli velmi špatně.
Čtěte také: Jídlo a trauma: Dámě posedlé sardinkami
Nárůst hmotnosti je dle citovaných výzkumů vyšší u starších nezaměstnaných. Je to jistě tím, že mladší obvykle lépe snášejí stres než starší. Zřejmě ale i tím, že zvláště u mladých nezaměstnaných je častější konzumace drog než u starších. Zvlášť nápadné to je u tzv. drog tvrdých. Pravda, dejme tomu heroinisté bývají vše jiné, než otylí.
Nadměrná konzumace potravy patří mezi nejhůře odstranitelné a dlouhodobě přetrvávající závislosti. Poukázat na dobrý příklad u ní mnoho nepomáhá. Přesto citujme z tisku. Jde o komentář britského nezaměstnaného: „Když jsem přišel o práci, potřeboval jsem si rychle najít novou, ale říkal jsem si, kdo by si asi tak chtěl najmout elektrikáře, který váží 210 kilo,“ prozradil důvody svého rozhodnutí zhubnout Dean Worrall. Šestatřicetiletý elektrikář bez zaměstnání z anglického městečka Stourbridge navíc zjistil, že se během přijímacích pohovorů nevejde do žádné z nabízených židlí. Cítil se trapně. Bez práce ale rozhodně zůstat nechtěl. Začal proto držet dietu a cvičit. Se svaly a se ztrátou hmotnosti přišlo i nalezení zaměstnání.
Jak prosté… Jen mít na paměti výrok: „Všechny dobré zásady již byly popsány. Teď zbývá jen ´maličkost´ – uskutečnit je.“ V podmínkách plných různorodého, intenzivního stresu, typických pro nezaměstnanost je to těžké. Pokud to ale dokázal Dean… nemožné to není.
Čtěte dále: Přežít nezaměstnanost – a se ctí
ČLÁNKY DO MAILU