Výsledky práce mezinárodního týmu vědců vedených odborníky z kanadských Dalhousie University a McMaster University praví: snížení konzumace červeného masa, pokud máme na mysli riziko rakoviny, diabetu, srdečně-cévních a dalších onemocnění, je k ničemu. Shrnutí studie na základě tiskové zprávy McMaster University publikoval web ScienceDaily.
Studie: Není třeba omezovat spotřebu červeného masa
Studie není založena na samostatném průzkumu, ale jde o metastudii analyzující data z jiných studií. Výsledky byly v podobě pěti článků publikovány v Annals of Internal Medicine. Tisková zpráva McMaster University se objevila už i v českém překladu na portálu Agris. Její hlavní doporučení zní takto: „Panel mezinárodních vědců systematicky prověřoval důkazy a nyní doporučuje, aby většina dospělých bez obav pokračovala v konzumaci červeného a zpracovaného masa na stejné úrovni jako dosud.“
Studie vzbudila odmítavé reakce, mj. z Harvardu, k nimž se ještě dostaneme.
Co teď s tím? Přece jen bych byl opatrný: kdyby jeden výzkum měl převrátit na hlavu všechno, co člověk do té doby pokládal za celkem spolehlivé, museli bychom asi své názory měnit ze dne na den. Zrovna Gordon Guyatt, který stál v čele vědců zastřešujících celý výzkum, je ovšem představitelem „medicíny založené na důkazech“. I tak bych ale spíše počkal, až studii potvrdí další výsledky. Medicína je konzervativní, ale i tak se některé názory mění celkem konzistentně.
Pokus o senzaci?
Doktor Guyatt a jeho tým se dle jeho vlastních slov dočkali „hysterických reakcí“.
Chtělo by to samozřejmě podrobněji se zavrtat do příslušných dat. Kritici navíc upozorňují, že některé z těch pěti metastudií vlastně škodlivost červeného masa potvrdily („Ve třech systematických přezkumech kohortových studií sledujících miliony lidí bylo zjištěno velmi malé snížení rizika u těch, kteří měli o tři porce červeného nebo zpracovaného masa týdně méně, ale spojitost byla nejistá.“). V tomto případě nejen tisková zpráva (věc, řekněme, marketingových oddělení), ale i samotné abstrakty odborných článků prý uvádějí záměrně senzacechtivě něco, co ze samotných studií úplně nevyplývá.
Bylo by třeba pečlivě rozlišit, nakolik jde o samotné maso. Nabízí se například otázka červeného masa a kalorií. Nakonec když povečeříte dvacet deka bůčku vs. dvacet deka tresky, dostanete do sebe dost odlišné množství kalorií. Snižovat energetickou hodnotu jídla má smysl pouze u lidí s nadváhou, jenže to je ve vyspělém světě každý druhý. Nebo se bavíme o situaci, kdy vyloučíte červené maso, ale kalorií budete konzumovat stejně? Je snad problém v živočišných tucích a cholesterolu, takže maso méně tučné není určitě horší, než když se budeme cpát máslem a smaženým sýrem? A je snad problém u uzenin v příjmu soli, takže dejme tomu jejich negativům předejdeme tím, že sůl omezíme jinak (a naopak nepředejdeme, pokud z nich přejdeme na hodně slané rybí produkty nebo i hodně slané produkty ze zeleniny?). To by prostě chtělo jemněji rozlišovat.
Jinak platí, že vyloučením červeného masa riziko rakoviny či kardiovaskulárních chorob nesnížíme; na tyto choroby totiž ve vyspělém světě zemřeme skoro všichni, otázka „pouze“ zní, v jakém věku. Mělo by se dodávat, že v určitém případě člověk zemře předčasně, že nějaké chování zkracuje očekávaný věk dožití. Chce-li člověk předejít rakovině, diabetu či infarktu, jedinou opravdu spolehlivou cestou je zvýšit pravděpodobnost úmrtí na něco jiného.
Zdravotní i jiné obsese
Relativizace výživových doporučení mi přijde celkem sympatická vzhledem k velmi rozšířeným obsesím ze zdravého stravování, respektive zdravého životního stylu obecně. (Stojí opravdu za to ztrácet čas tím, jestli sedáváte na takové či makové židli, na jaké spíte matraci? A udělat si z toho důležité konverzační téma?)
Galerie: Chtějí být jako Ken a Barbie. Končí jako trosky
Samozřejmě zdravotní důvody nejsou jedinou motivací, proč se lidé konzumaci (červeného i jiného) masa vyhýbají. Sami autoři studie upozorňují, že někteří z nich červené maso i tak omezují, ovšem dělají to s ohledem na konzumovaná zvířata. Někdo pokládá za neetické jíst určitě chytré prase, jinému maso prostě nechutná, ještě další začnou počítat skleníkové plyny, různé potraviny jsou různě drahé (to by ale k přechodu třeba na ryby moc nemotivovalo) atd. Každý z nás různým kritériím přiřadí různé váhy a nakonec mu z toho něco vyjde (tedy míněno obrazně, málokdo to asi bude opravdu počítat; je možné, že mnoho z nás by pak takovým výsledkem stejně neřídilo).
Již zmíněná kritická reakce z Harvardu mi ovšem přijde oproti původní studii ještě méně důvěryhodná – a to ne kvůli samotné otázce zdraví, ale právě tím, jak problém staví ideologicky. Vlastně z ní vyplývá, že by se vůbec o něčem nemělo říkat, že je zdravé, pokud to není zdravé pro celou planetu, a takové studie nedostatečně souznící například s klimatickou posedlostí by neměly odborné časopisy publikovat (takže až dejme tomu bude tuňák skoro před vymřením, bude se muset všude psát, že je ve skutečnosti strašně nezdravý – pamětníci předrevolučních médií si mohou vzpomenout, že právě takto se články o tom, zda je něco zdravé, nebo ne, pravidelně objevovaly v souvislosti s tím, jaká byla úroda apod.). Přitom ani nejde o celkem logické a tradiční argumenty, že takovému praseti se to celé asi moc nelíbí, ale o „planetární zdraví“. Na škole veřejného zdraví Harvard T.H. Chan si asi myslí, že vědecké je to, co je správně angažované.
To je ovšem poznámka spíše na okraj, protože čistě fakticky bych výsledkům nové studie příliš nevěřil, a argument, že k jídlu se hodí spíše blbé kuře než chytré prase, sdílím (to ovšem nemá nic společného s tím, jak je co zdravé).
ČLÁNKY DO MAILU