Použít vlastní imunitu člověka jako zbraň proti zákeřné rakovině – to je unikátní metoda, kterou léčí své pacienty čeští onkologové. Princip terapie, kterému odborníci říkají imunoonkologická léčba, oprašuje původní myšlenku, že rakovina je selháním imunitního systému.
Boj o každý den navíc
„Zjednodušeně řečeno – léčba funguje na bázi „vypnutí“ kontrolního mechanismu, který drží imunitu pacienta na uzdě a takto „rozjetá“ imunita dokáže v určitém počtu případů zabojovat proti zhoubnému bujení a proces zastavit, ne-li zvrátit. Tato léčba ovšem není vhodná pro každého,“ vysvětluje prof. Jiří Vorlíček, předseda České onkologické společnosti ČLS JEP.
V Česku se tak nyní léčí přes šedesát pět pacientů. Všichni bojují s metastázujícím zhoubným melanomem, u něhož se přežití bez léčby pohybuje v řádu měsíců. Maligní melanom – tedy nádor vznikající na kůži, je jedním z nejčastějších a nejagresivnějších zhoubných nádorů, jehož výskyt se stále zvyšuje zejména u mladých lidí. Ročně na něj zemře přibližně čtyři sta pacientů.
„Pacienti s maligním melanomem bojují o každý den navíc. Metastázující melanom býval jednou z nejhorších onkologických diagnóz – ještě před několika lety přežíval déle než rok pouze jeden ze čtyř pacientů. Střední doba přežití se pohybovala mezi šesti a devíti měsíci a donedávna žádná terapie nedokázala tento čas prodloužit. Nová inovativní léčba, která aktivuje vlastní imunitní systém pacienta, téměř zdvojnásobuje počet přežívajících pacientů po jednom roce a po dvou letech. A co je nejdůležitější – nemalá část pacientů (20–25%) má dokonce naději na dlouhodobé přežití,“ podotkl prof. Jindřich Fínek, přednosta Onkologické a radioterapeutické kliniky FN Plzeň.
Echinaceou rakovinu neporazíte
Imunoonkologickou léčbu však nelze nasadit každému pacientovi. „Zatím neumíme přesně odhadnout, který pacient na imunoonkologickou terapii odpoví. Na tento typ léčby proto posíláme ty, u nichž už selhala předchozí léčba. Nesmí také trpět autoimunitním onemocněním, mezi které patří například roztroušená skleróza, Crohnova choroba nebo revmatoidní artritida – pak by nasazení léků vedlo k závažným komplikacím,“ uvedla Ivana Krajsová, primářka Dermatovenerologické kliniky VFN v Praze. Podle ní se občas lékaři setkávají s nepochopením léčebné metody ze strany pacientů. Ti směšují volně prodejné preparáty na podporu imunity s imunoonkologickou léčbou. „Echinaceou či hlívou ústřičnou rakovinu vyléčit nelze,“ dodala primářka. Imunoonkologickou léčbu by časem měli onkologové nasazovat pacientům při dalších typech nádorových onemocnění, například rakoviny plic, prostaty či ledvin.
O imunoonkologii
Imunitní systém je přirozený obranný systém těla. Jestliže do těla vstupuje odlišný organismus, imunitní systém jej rozpozná a poté jej napadne a zabrání, aby způsobil škody. Tento proces se nazývá imunitní odpověď. Protože nádorové buňky se od normálních buněk těla velmi liší, imunitní systém je napadne, pokud je schopen je rozpoznat. Nádorové buňky však často najdou způsob, jak se vydávat za normální buňky. Imunitní systém proto vždy nerozpozná, že jsou nebezpečné. Navíc se časem mohou měnit (mutovat), a tak uniknout imunitní odpovědi. Přirozená imunitní odpověď na nádorové buňky často není dostatečně silná pro jejich potlačení.
Imunoonkologické terapie aktivují imunitní systém, který pak dokáže rozpoznat nádorové buňky a ničit je. Imunoonkologie tedy cílí na imunitní systém těla, nikoli na samotný nádor. Aktivuje imunitní systém tak, aby selektivně rozpoznával a napadal rakovinné buňky. Zajišťuje také dlouhodobou paměť imunitního systému, takže se může průběžně adaptovat na rakovinu a být zdrojem dlouhodobé odpovědi.
Zdroj: Česká onkologická společnost
ČLÁNKY DO MAILU