Od poloviny letošních letních prázdnin, konkrétně od 1. srpna 2016, začne platit nová vyhláška (prováděcí vyhláška č. 69/2016 Sb., k zákonu o potravinách), která zlepší informovanost z hlediska označování masa a masných výrobků a sníží rizika klamání spotřebitele. Současně ale také částečně znevýhodní naše producenty masa a masných výrobků oproti zahraniční evropské konkurenci.
Co se mění v označování masa
Vyhláška přinese řadu zpřesnění označování masa a masných výrobků na obalech. Kromě toho by mělo být největším přínosem pro spotřebitele opatření, které stanovuje maximálně možnou přípustnou odchylku od deklarované váhy výrobku u dvaceti výrobků najednou. Tím by se mělo zamezit případům, kdy je váhová odchylka (pochopitelně směrem dolů) daná úmyslně nižším nastavením plnicích přístrojů, neboť u jednoho výrobku může jít o náhodu, u více ale už ne, a platí proto, že čím větší hmotnost, tím nižší váhová odchylka může být.
Dalším důležitým opatřením je samostatnost kategorií „masný polotovar“ a „masný výrobek“, především proto, že pro každou z kategorií jsou evropskou legislativou stanovené rozdílné limity pro maximální obsah přídatných látek. Do současné doby byl v naší legislativě masný polotovar podskupinou masných výrobků, což umožňovalo na straně jedné použít vyšší obsah aditiv tam, kde to není podle EU možné, na straně druhé ale výrobci nemohli použít v nezbytně nutném podílu ingredience, které vhodné a povolené jsou.
TIP: Rozdíl mezi mletým masem a polotovarem je pro spotřebitele nepochopitelný. Stejně jako přídavky vody a řady dalších látek. O kvalitě mletého s šéfem svazu zpracovatelů masa: Jan Katina: Balené mleté je většinou polotovar
Evropštější než Evropa: v čem tkví problém značení hovězího masa
V uvedeném případě dojde novou vyhláškou ke sjednocení tuzemské a evropské legislativy. Zato v případě povinnosti označovat u hovězího masa kategorii zvířat, z nichž pochází výsekové maso (kráva, býk, jalovice, volek), jde tato povinnost nad rámec povinností vyžadovaných EU.
Opatření, které má na první pohled zlepšit informovanost spotřebitele, se ale naopak může stát prostředkem jeho klamání. A také znevýhodnit naše producenty hovězího masa. Vzhledem k tomu, že v jiných zemích EU taková povinnost není, může kdokoli koupit v zahraničí levnější maso z krav, a přizná-li, že jde o zahraniční produkt, může se takové maso nepodléhající tuzemské kategorizaci tvářit jako dražší maso z býků, protože EU kategorizaci nevyžaduje.
Naopak kategorizace částí masa (kýta, plec, krkovice atd..), která dosud vycházela z již zrušených ČSN, se nově vtělila do příslušné přílohy vyhlášky, čímž se tyto pojmy fakticky legitimizovaly. Důležité je také, že vyhláška připouští i volbu regionálních názvosloví podle způsobu použití masa, což je ryze praktické, neboť některé části těl hospodářských zvířat se v různých regionech nazývají jinak, a kromě toho není dosud toto názvosloví sjednoceno v rámci EU.
Galerie: Průvodce hovězím masem
Další novinky v označování masa a masných výrobků
dle prováděcí vyhlášky č. 69/2016 Sb., k zákonu o potravinách
- Zvěřina: Vyhláška jinak stanovuje také povinnost označovat živočišný druh u zvěřiny a rozlišení, zda-li jde o maso z volně žijící zvěře nebo zvěře z farmových chovů.
- Mražené výrobky: Celá škála informačních povinností se pak týká mražených výrobků – například povinnosti označit jako rozmrazené takové nebalené maso, které bylo zmrazeno a následně rozmrazeno, zakázáno je také zmrazování a opakované tepelné ošetření u chlazených masných výrobků.
- U drůbežích výrobků se pak zavádí povinnost uvádět minimální množství drůbežího masa.
- Vepřová šunka: Na žádost Českého svazu zpracovatelů masa zůstala zachována povinnost vyrábět šunky pouze z vepřové kýty, i když ve hře byla i možnost výroby šunky z jiných partií vepřového masa.
Kolik telecího musí mít telecí párek?
Přes další škálu informačních povinností je ale z pohledu spotřebitele nejjednodušší vycházet z podmínek názvosloví masných výrobků. Ty stanovují, že živočišný druh (například „telecí“) lze uvádět v názvu výrobku jen tehdy, pokud takový výrobek obsahuje více než padesát procent masa z onoho živočišného druhu.
- Pokud se tedy výrobek nazývá například „telecí párky“, musí obsahovat více než padesát procent telecího masa.
- Pokud se ale bude nazývat „párky s telecím masem“, může obsahovat třeba jen pět procent telecího masa, což ale musí výrobce uvést mezi údaji o složení výrobku.
Jenže – ne každý je ochoten se takovými údaji, i přes již platnou povinnost o minimální velikosti písma, prokousávat. Když ale člověk zná zásady názvosloví, pomůže mu to často více a na první pohled. Což platí i pro celou řadu dalších potravin, i těch základních, jako je například chleba.
ČLÁNKY DO MAILU