Novinky v ambulancích dětských psychologů: Panenky či bludiště pomáhají odhalit i autismus

Nová stavba vyšla na 350 milionů a díky takto vysoké investici uvnitř ní najdete moderní vybavení včetně nejmodernějších psychiatrických metod pro léčbu depresí, úzkostí nebo halucinací. Kromě psychiatrů se novinky dostaly také k dětským psychologům.

Nové metody jsou drahé, proto nejsou běžné

Pro dětské klienty mají v Pardubicích nově k dispozici tři ambulance a v nich metody nazvané IDS-P, IDS, ADOS 2 nebo WISC-III. V praxi vypadají jako boxy a krabice s hračkami a hrami.

„V rámci investice do nového pavilonu jsme mohli investovat také do diagnostických metod pro léčbu pervazivních vývojových poruch, kam spadají například potíže autistických dětí. Jde o problematiku, které jsme se dosud nemohli věnovat, protože nám toto vybavení chybělo,“ říká Jan Bažant, vedoucí Oddělení klinické psychologie Pardubické nemocnice.

V českých ordinacích zatím tyto sady běžně nenajdete, protože jejich pořízení je nákladné. Například u zmiňovaného ADOS-2 stojí komplet více než 86 tisíc korun. A k tomu nemocnice musela připočítat školení za 5500 korun. Zbylé metody jsou sice levnější, ale ani je si psychologové běžně nemohou dovolit.

Sada vypadá pokaždé stejně

„Je to určitě to nejlepší, co momentálně máme k dispozici. Jsou to metody nové, dle aktuálních norem a jsou standardizované na českou populaci,“ potvrzuje psycholožka Anna Hebek-Slobodzian, jež se v Pardubické nemocnici specializuje na problematiku dětí a mladistvých.

Právě standardizace je to, co z těchto metod dělá drahé zboží. Znamená totiž, že hračky, obrázky nebo třeba dřevěné korálky jsou v sadě vždy stejné – stejně barevné, stejné velikosti, ve stejném množství. I panenky musí mít na tváři stejný úsměv. Ať už s nimi pracují psychologové v Pardubicích, nebo v jiném české městě. Výhodou standardizace je, že výsledky testů jsou ověřitelné i na jiném pracovišti a lze je srovnávat napříč pracovišti v celé ČR.

Hezké a barevné testy děti dělají rády

Pomůcky ale mají ještě jiné výhody. Jsou uživatelsky přívětivé a pro děti velmi líbivé. „Děti testy dělají rády, protože jsou barevné a hezké, takže je zaujmou a dítě pak lépe spolupracuje,“ uvádí Anna Hebek-Slobodzian.

Psycholožka ke své práci používá metodu IDS a IDS-P a velmi si ji chválí. „Je dobře propracovaná a z hlediska uživatele je poměrně jednoduchá a logická,“ dodává s tím, že pro vyhodnocování má k dispozici počítačový program a výhodou je, že jednotlivé subtesty této metody se dají kombinovat, takže není nutné dodržovat jejich posloupnost. 

Testy se přizpůsobují věku dítěte

A co se tedy skrývá za výše uvedenými zkratkami? Jde o takzvané vývojové škály. Tedy metody, s jejichž pomocí lze odhalit odchylky od normálního vývoje dítěte.

„Tyto pomůcky pomáhají klinickému psychologovi stanovit úroveň intelektových schopností nebo úroveň emočního rozvoje u dítěte. Vyšetření může být více a napomáhají stanovení diagnózy u dítěte,“ uvádí Jan Bažant.

Škály přitom obsahují různé moduly neboli subtesty přizpůsobené věku dítěte. Psychologové mají k dispozici testy již pro batolata, ale také pro předškolní a školní děti. Jinak vyšetřují dítě, které ještě neumí pořádně mluvit, jinak to, které již mluví, ale zatím nečte a nepíše, a jinak školáka nebo náctiletého. Například u dětí mladších tří let se nezkoumá intelekt, ale pouze vývoj psychomotorických funkcí.

Lze rozpoznat vysoké nadání i mentální retardaci

IDS-P a IDS je inteligenční a vývojová škála pro děti ve věku od tří do jedenácti let. „Lze ji využít například při diagnostice vysokého nadání, mentální retardace, u dětí s poruchami učení, chování a s emočními poruchami,“ píše na webu prodejce této metody.

„Pomocí IDS-P a IDS lze stanovit takzvaný mentální věk dítěte. To znamená, na jaké vývojové úrovni věku oproti věku biologickému se dítě nachází například v řečové, psychomotorické oblasti nebo sociálně-emoční oblasti. Například vývoj řeči u dítěte biologického věku sedmi let může být na mentální úrovni pětiletého dítěte,“ vysvětluje Anna Hebek-Slobodzian.

Metoda IDS-P používá například obrázky a dítě musí pojmenovat, co na nich vidí. Nebo to, co vidí, má popsat. Psycholog může použít také figurky, se kterými má dítě zahrát divadélko, jímž představí nějakou konkrétní situaci.

Pod zkratkou WISC-III se skrývá takzvaná Wechslerova inteligenční škála. V tomto případě pro děti.

Pomůcky WISC-III slouží psychologům při posuzování celkové úrovně rozumových schopností u dětí od šesti do sedmnácti let. K tomu mimo jiné využívají obrázky, které dítě doplňuje, seřazuje či v nich hledá cestu v bludišti. Součástí sady jsou podle jejího prodejce třeba i kostky nebo skládanky.

• 
• 
• 

Další 4 fotografie

Kromě hry je důležité psychologovo pozorování

ADOS-2 je soubor testů, který slouží k diagnostice a hodnocení poruch autistického spektra. Například u nejmenších dětí psycholog vybere ze sady hračky a následně sleduje, jak s nimi dítě zachází nebo plní zadané úkoly.

„Na stůl dáte třeba auto a do něj míček. Dítěti řeknete, aby vzalo míček z auta. A sledujete, zda dítě dokáže pochopit, co má udělat,“ popisuje Jan Bažant a dodává: „Některé děti nemají problém a míček hned vyndají. Děti, které mají problém s porozuměním, což ještě nemusí být autismus, ale může se jednat třeba o poruchu vývoje řeči, najednou nevědí, co mají udělat. Ale když jim to ukážete, tak to pochopí. Ale třeba mentálně retardované dítě ani tehdy nepochopí, co má udělat.“

Podle Anny Hebek je právě pozorování chování dítěte důležitou součástí určování diagnózy. Mnohdy má dokonce větší váhu než samotný výsledek testu. Aby šlo o autismus, musí dítě selhávat nejen v ADOS, ale také v reálném životě. „Autistické dítě se chová určitým způsobem ve všech prostředích. Není to tak, že dítě je autista, když třeba selhává ve škole, ale doma je vše v pořádku. Potom je třeba hledat příčiny v něčem jiném než v autismu,“ upozorňuje Anna Hebek-Slobodzian.

Na druhou stranu, pokud dítě selhává ve více oblastech života, právě moduly ADOS mohou být tou pomůckou, která u něj poruchu autistického spektra potvrdí.