Novodobý Priessnitz se jmenuje Wim Hof

Blahodárné účinky chladu a speciálně ledových vodních koupelí ukázal modernímu světu v první polovině 19. století proslulý Vincenc Priessnitz. Zmínky o upevňování zdraví pomocí otužování jsou pak mnohem, mnohem starší. Přesto dokáže fenomén chladu fascinovat i dnes.

Osmapadesátiletý Holanďan Wim Hof dokáže zcela nepochybně až neuvěřitelné věci. Už jen jeho maraton při minus dvaceti stupních Celsia za polárním kruhem budí přinejmenším respekt. Má na svém kontě také přes dvě desítky zápisů v Guinnessově knize rekordů za pobyt v boxu po krk zalitý ledem. Poslední rekordní hodnota činí bez sedmi minut dvě hodiny.

• 
• 
• 

Dalších 23 fotografií

Dnes je Wim Hof v roli jakéhosi učitele. Má svoji metodu nazvanou, jak jinak, Wim Hof a předává své zkušenosti s účinky chladu dalším nadšencům. Abychom byli úplně přesní, přidává k otužování ještě techniku hlubokého dýchání. Jeho metoda funguje a po celém světě si již získala stovky příznivců. (V České republice se online komunita fanoušků sdružuje na serveru Wimhof.cz, na Facebooku například ve skupině Otužování inspirované Wim Hofovou metodou, ve slovenštině informace najdete i na webu Martinway.sk, oficiální stránky v angličtině jsou na adrese Wimhofmethod.com.)

„Česká“ stopa

Aniž by člověk snižoval unikátní výkony „ledového muže“, je třeba poznamenat, že se dají docela dobře vysvětlit. A s trochou nadsázky by se dalo říct, že základy jeho metody leží v českých zemích.

Celosvětově asi nejznámějším propagátorem blahodárných účinků ledové vody je syn významného sedláka z usedlosti poblíž Jeseníku Vincenc Priessnitz. Právě on založil v roce 1822 proslulé lázně, kam zajížděla tehdejší elita šlechty z celé Evropy. Jeho léčebné metody v sobě trochu zjednodušeně snoubí otužování a prokrvení organismu.

„Dá se říci, že se dodnes používají jeho metody. Koneckonců, kdo by neznal studené obklady, kterým se říká ‚priznic‘. Začátkem devatenáctého století byl nejdříve považován za šarlatána, ale dnes už samozřejmě víme, že prokrvování organismu pomocí studené vody zlepšuje funkci srdce a má celkově velmi dobré účinky na krevní oběh,“ připomíná Václava Bártů, vedoucí lékařka pneumologie polikliniky Budějovická.

Dýchání ovlivňuje psychiku

Wim Hof k otužování a prokrvování organismu chladem přidal ještě meditaci spojenou s hlubokým dýcháním. A i tady se mohl učit u nás. Účinky takového dýchání popsal a udělal z něj i svůj originální léčebný postup český psychiatr Stanislav Grof s manželkou Christinou v polovině sedmdesátých let minulého století. Svou metodu nazval Holotropní terapií a zkombinoval v ní řízené dýchání s poslechem hudby. Dodejme, že hledal způsob, jak by si mohl člověk sám navodit stavy změněného vědomí podobné účinkům LSD.

Tak daleko ovšem Wim Hof nejde. Své meditace s hlubokým dýcháním a zadržováním dechu končí ve chvíli, kdy se dostaví pocit „motání“ hlavy, tedy v okamžiku, kdy se v těle začíná měnit poměr mezi kyslíkem a oxidem uhličitým. Právě překysličení organismu vede ke změněnému vnímání. „Ty účinky se dají skutečně přirovnat k užití nějaké psychotropní látky. Dodnes se mezi odbornou veřejností vedou spory o to, zda se jedná o psychoterapii, či spíše experiment, který může být i potenciálně nebezpečný. Nicméně je nezpochybnitelné, že hluboké dýchání má vliv na psychiku člověka a je součástí mnoha relaxačních technik, které mají člověka mentálně posílit,“ vysvětluje Renáta Hegedüšová, klinický psycholog a psychoterapeut z Polikliniky Zelený pruh.

Ve zdravém těle zdravý duch

Wim Hof tedy v sobě dokáže snoubit možná až extrémní otužování, meditaci a dechové cvičení. To všechno jej posouvá k fyzickým výkonům, jež jsou bez nadsázky za hranicí běžných lidských schopností.

Na svém příkladu kromě toho jasně demonstruje, jak jsou psychika a fyzický stav organismu vzájemně velmi pevně provázané a jak se vzájemně ovlivňují. V jeho případě lze mluvit o mimořádné schopnosti ovládat fyzické možnosti organismu vlastní psychikou. Je experimentálně a opakovaně prokázané, že tento pozoruhodný muž dokázal ve válci s ledem udržet tělesnou teplotu třicet sedm stupňů Celsia dlouhé desítky minut, což je mírně řečeno – nevídané.

Jeho největší přínos je ovšem v něčem jiném. Svým příkladem a nepochybně extrémními výkony na sebe strhává celosvětovou pozornost lidí, kteří se rádi dokáží nadchnout pro jakéhosi učitele či guru. A ať už si o tom myslíme cokoli, pokud je „učitel“ otužilec a člověk schopný ukázat ostatním psychickou relaxaci, jde o příklad hodný následování. Samozřejmě v mezích, které každému dovolí jeho originální fyzická konstelace a psychická odolnost.