Máte předsevzetí „přestat pít první ligu“? Lze pít alkohol bez rizika?

Skála darovaný alkohol vyléval do umyvadla

V padesátém roce minulého století, po jakémsi večírku, upozornila Jaroslava Skálu jeho spolupracovnice a životní partnerka Arnoštka Maťová, že je cítit zbytkovým alkoholem. Pacientům by to mohlo vadit. A bylo tzv. vymalováno. Od té doby abstinoval.

Přitom ochotně přijímal od pacientů i jejich rodinných příslušníků coby dárek láhev, ba i demižon něčeho ostrého. Poděkoval, nádobu obřadně odzátkoval. Poté před dárcem obsah vylil do umyvadla.

Neměl rád úvahy typu:

„Nejsem přece alkoholik, když piju méně než můj doktor.“

„Dám si jako každý chlap.“

„Pivo je tekutý chleba.“

„Musíme občas vypálit červa.“

„Šláftruňk je potřeba na dobrou noc.“

„Kdo pil, umřel, kdo nepil, umřel taky.“

„Děda pil a žil do devadesáti, strejda byl abstinent a umřel čtyřicetiletý…“ 

Kdo je alkoholik

Ještě méně měl v oblibě dotazy na to, kolik je potřeba vypít alkoholu, aby se z člověka stal alkoholik. Používal jasnou definici:

Pro pořádek dodejme, že mezi sociální problémy patří namátkou konflikty v rodině, pokuta či jiný postih za jednání v opilosti, slovní napadání známých i neznámých a mnohé jiné úlety.

Skálova abstinenční doktrína je zcela v souladu s názorem Světová zdravotnické organizace (WHO), dle níž je nejlépe se alkoholu zcela vyhnout. Faktem je, že mnozí lékaři jsou tolerantnější.

Zdrženlivé pití

„Moderate drinking“, tedy pití umírněné, nepřemrštěné, tj. s mírou, někteří i doporučují. Je to konzumace s malým rizikem následných komplikací. V ČR je hranice oné relativně přijatelné konzumace vymezena dokonce úředně – Státním zdravotním ústavem:

Do doby dosažení zletilosti ani kapku. Poté ženy za 24 hodin maximálně 16 g etanolu, u mužů za stejnou dobu 24 g etanolu. Pokud se hodláte jen občas tzv. rozšoupnout (nárazové pití), nemáte popít více než 40 g etanolu. Šestnáct gramů etanolu nabízí zhruba půllitr nepříliš silného piva, dvě deci vína, „malý panák“ destilátu.

Leč pozor – tím takřka abstinentní řehole nekončí. Dva dny v týdnu by navíc měl platit suchý zákon. Striktní abstinence je nezbytná v souvislosti s řízením vozidel a prací se stroji. Velmi je doporučovaná v těhotenství i při kojení. Požaduje se i při některých onemocněních. Nutná je i tam, kde chybí tzv. klapka. Tj. stačí jen málo, tzv. chytíte slinu, a chybí záchranná brzda.

• 
• 
• 

Dalších 24 fotografií

Suchá recidiva

Tzv. suchá recidiva je silná touha, puzení po alkoholu (nebo jiné droze), odehrávající se v představách či ve snu. Je to bažení po alkoholu, zvládané obtížně. V restauraci si dáte nealko, leč v duchu si říkáte: „Pivínko by bodlo.“

Kamarádi vám nabízejí „na zdraví“, odmítáte, ale cítíte se trapně… vždyť nakonec připít si, to ještě nikoho nezabilo. Smutné konce suché recidivy vystihuje rčení: „Cesta do pekla je dlážděná dobrými předsevzetími.“

Funkční alkoholismus

Jde o problémové pití, jehož rizika nejsou zatím zřejmá. Postižený „umí pít“, což mu usnadňuje relativně vysoká tolerance vůči alkoholu. To ovšem neznamená, že mu značné množství konzumovaného alkoholu neškodí. Pije nejen dost, ale i rychle. Skleničku (nejednu) potřebuje k tomu, aby se uvolnil a byl dobrý společník.

Nejen to. Pokud nemá (stále, byť nepříliš nápadně se zvyšující) svoji dávku, objevují se tzv. abstinenční příznaky. Napřed nic moc. Namátkou podrážděnost, pocit úzkosti, roztržitost. Poté se třeba začnou třást ruce, „…to je určitě jenom z únavy,“ usoudí mylně. Pokud stav dočasně zažene a je přece jen poněkud „společensky unaven“, mívá zatím tzv. veselou opici.

Pití zlehčuje, holedbá se, jak je má pod kontrolou. Na toto téma vtipkuje nejraději s kamarády z mokré čtvrti. Jinak může být dosti nedůtklivý.

Závislost není chybička, ale velký problém

Nejčastější znaky rozvinutého alkoholismu dle biometrika a psychiatra E. M. Jellineka (působil na universitách v Yale i Stanfordu a mj. byl i poradcem WHO) jsou:

• okénka (výpadky paměti na dobu v opilosti), jež se časem stávají co do délky trvání přímo „okny“,
• tajné pití,
• trvalé myšlenky zaměřené na alkohol a jeho konzumaci,
• překotné pití – rychle a „do dna“,
• občasné pocity viny v souvislosti s alkoholem,
• vyhýbání se narážkám na alkohol a zejména na to, kolik a kdy pije,
• chybějící „stopka“ (neschopnost přerušit nebo zdržet se pití),
• uvádění rádoby rozumných důvodů k pití (racionalizace konzumace),
• rostoucí sociální obtíže vyvolané pitím,
• „dělání haura“ – velikášské chování v opilosti,
• nápadné agresivní chování,
• dlouhodobé poruchy nálady,
• období abstinence vynucené tlakem okolí je zneužíváno k tvrzení, že má pití pod kontrolou,
• ztráta řady přátel, které posléze jakoby nahrazují kumpáni od skleničky,
• problémy v zaměstnání,
• ztráta zájmu v podstatě o cokoliv kromě alkoholu,
• bolestínské sebelitování,
• problémy v rodině,
• bezdůvodné námitky alkoholika proti členům rodiny,
• skrývání zásob alkoholických nápojů, např. v garáži, na WC ap.,
• nezdravá výživa,
• narušení zdraví,
• snížení sexuální potence, což často pseudo zdůvodňuje následující,
• alkoholická žárlivost,
• pravidelné ranní doušky, tzv. vyprošťovák,
• tzv. alkoholické tahy,
• mravní pochybení, nezřídka až úpadek,
• snížení rozumových schopností,
• alkoholické psychózy s bludy a halucinacemi,
• tzv. pije, co teče a obsahuje alkohol,
• snížení tolerance – k opilosti již stačí málo,
• záchvaty úzkosti,
• třesy,
• osobnostní debakl v mnoha sférách,
• lži, eventuálně i kriminalita.

Závěrečné slovo Jaroslava Skály

Cituji pana docenta:

„Alkoholismus začíná jako zábava, pokračuje jako choroba a tu často doplní darebáctví.“

„Když jednou ztratíte kontrolu v pití, máte jen dvě možnosti: abstinovat, nebo chlastat první ligu.“

„Docela věřím tomu, když manželka o alkoholikovi řekne: ‚On je hodný, když nepije.‘ Jenže on pije.“