Stačí pět minut hledání na internetu a najdete nejméně deset ordinací, kde vás za pomoci hypnózy zbaví neurózy, nadváhy, závislosti na čokoládě, na partnerovi, na práci, všech možných strachů a úzkostí a vlastně z vás udělají úplně novou rozkošnou bytost. Cena? Maličkost. Tak od sedmi set do dvou tisíc za jedno sezení.
Hypnóza se podobá spánku, ale mozek funguje na jiné frekvenci než je spánek a bdění.
Česká lékařská komora teď ve svém nedávno vydaném stanovisku o alternativní medicíně dala jasně najevo, že hypnózu řadí k obskurním metodám, někam mezi magii a biotroniku.
„Kromě dočasného zlepšení psychiky nemocného nebyl přinesen jediný spolehlivě ověřený důkaz o léčebném účinku těchto metod. Mezi spirituální metody patří též hypnóza, magie, okultismus nebo astrologie,“ píší lékaři. Je to ale opravdu tak?
Česko má však jednu výhodu: žije u nás jeden z celosvětově nejznámějších lékařů, kteří hypnózu vyučují: Stanislav Kratochvíl z kroměřížské psychiatrické léčebny. O hypnóze napsal řadu knih, jeho důsledná práce má stovky zajímavých výsledků. Stanislav Kratochvíl totiž už desítky let zkoumá vliv hypnózy na pacienty. A díky tomu má k této metodě zdravý vztah a netvrdí, že je všemocná. „Umí pomoci u neuróz, lze jí ovlivnit úzkosti, učinit člověka odolnějším po prožitém traumatu,“ říká významný terapeut, který má na novináře čas nanejvýš pro pár slov, ale pro vysokou zaneprázděnost nedává ani rozhovory.
Přečtěte si: Co všechno je podle lékařů šarlatánství
A to zdaleka není vše. Hypnózou jde podle něj dobře léčit všechny nemoci, kde jde o psychiku. Tedy třeba kožní vyrážky, bradavice, nespavost, bolesti, fobie, špatnou soustředěnost, vylepšit vidění … Ale třeba i zbavit se závislostí. Pomocí posthypnotické sugesce se dá dobře zvládnout i léčba závislostí, od cigaret až po čokoládu. Což může mít právě onen na internetu nejčastěji slibovaný efekt: zhubnutí.
Hypnóza není pouťová atrakce
Podle dalšího známého českého hypnotizéra Jiřího Zíky je rekordmankou v hubnutí v jeho případě jistá paní z Nymburka, která po hypnóze zhubla o 39 kilo. Jiná žena, s astmatem, která kouřila 40 cigaret denně, už po pouhých dvou sezeních nechápala, proč lidé kouří a co jim to přináší.
„Zdaleka nejsou vyčerpány všechny možnosti hypnózy. Není používána v celé škále rozsahu, jaký je možný,“ uvádí Zíka. Například u dětí se dají hypnózou dobře ovlivnit nejrůznější strachy, pomočování, kousání nehtů nebo i nemoc moderní doby: ADHD neboli hyperaktivita. A mluví se i o usnadnění učení, například cizím jazykům. Hypnóza totiž má umět využít těch zbylých 85 procent mozku, které jinak leží ladem a nepoužíváme je.
Co se děje s tělem při hypnóze?
- jde o stav zdánlivě podobný spánku, ale nejde o spánek, je to stav mezi spánkem a bděním
- mozek jede na alfa vlny 7– 14 hertzů, místo obvyklých 14 až 30 hertzů (beta vlny)
- k navození hypnózy pomáhá hudba ve čtyřčtvrťovém taktu, nejvhodnější je hudba barokní
- dá se v ní dobře učit, ve stavu lehkého transu je schopnost zapamatování téměř stoprocentní
- po probuzení z hypnózy si můžeme, ale nemusíme pamatovat její průběh a příkazy, které nám terapeut dal. I bez toho budeme plnit to, co nám „naprogramoval“ – tedy například přestaneme mít chuť na čokoládu
- je mýtus, že člověk v hypnóze udělá cokoliv, co mu hypnotizér řekne. Udělá, ale jen do výše svých morálních hranic – ten, kdo by sugerovaný čin nespáchal ani v bdělém stavu, neudělá to ani v hypnóze
To všechno má jen jeden problém. Respektive dva. Zaprvé: aby hypnóza dobře účinkovala, musí být člověk, který ji chce podstoupit, dostatečně hypnabilní. Tedy – že svému hypnotizérovi vůbec podlehne. A takových lidí je v populaci zhruba pouze třetina a neexistují vodítka, jak to zjistit jinak, než tak, že hypnózu člověk vyzkouší.
A za druhé: aniž byste mohli o čemkoliv rozhodovat, dáváte při hypnóze právo druhému člověku, aby se vám „hrabal v hlavě“. Hypnotizér může totiž z lidí vytáhnout vzpomínky, o nichž ani sami neví, že je mají. A coby posthypnotickou sugesci použít nevhodnou formulaci, takže vám víc ublíží než pomůže.
Vraždy v hypnóze?
Proto je velmi důležité v případě hypnózy, kterou u nás nejčastěji používají psychoterapeuté, aby šlo o člověka důvěryhodného, známého, s patřičným, nejlépe lékařským vzděláním. A byť je ve většině případů dokázáno, že zhypnotizovaný člověk neudělá nic, co odporuje jeho morálním pravidlům, existují extrémní příklady, že to až tak jednoduché možná nebude.
„V oblasti Los Angeles došlo na přelomu let 1977–78 k sérii deseti brutálních vražd. Byl nalezen muž, který byl podle všeho vrahem. Šlo o 27 letého Kennetha Bianchiho. Ten se hájil, že je nevinný a o ničem neví. Okolnosti však svědčily pro to, že je vrahem. Vznikla úvaha, zda nemá amnézii na činy. Protože vyšetřovaný se jevil jako slušný, zdvořilý a spoupracujáící člověk, hypnóza byla zvolena jako možnost, jak odstranit amnézii. V hypnóze se jevil jako opačná osobnost se sadistickými sklony, sám se označil jako Steve. Tato osoba se přiznala k vraždám a uvedla podrobnosti, které souhlasily, ale nikdo je nevěděl. Steve uvedl, že chtěl slušného a zdvořilého Kennetha zničit. Rozdíly mezi nimi se projevily i v písmu a v psychotestech. Muž byl odsouzen k doživotí.“
Příběh, který popsal Jiří Zíka ve své knize, dokazuje, že tento extrémní případ může být hlavním důvodem pro to, aby hypnózu používali jen odborníci.
Putování do minulých životů už je za hranicí
Za hranicí toho, co je ještě léčebná metoda a co už je pouťová atrakce, jsou hypnotické regrese do minulých životů. Stanislav Kratochvíl je odmítá brát jako realitu a říká, že lidský mozek umí velmi dobře obelhávat sám sebe a vsugerovat si i vzpomínky na události, které se nikdy nestaly.
Takže: hypnóza není léčebná metoda, která by byla zcela bez rizika. Jde někdy i o dost bolestivý proces. Na světlo vyplují zážitky, které si chtěl člověk uchovat na dlouho a hluboko v sobě. Traumata, úzkosti, bolesti,citové strádání v dětství… A nejhorší, co člověk může udělat, je svěřit svou hlavu nezkušenému experimentátorovi. Ale zároveň hypnóza může pomoci zejména lidem, jimž normální konvenční medicína, především v psychoterapii, nemá moc co nabídnout. S výjimkou prášků. A ty například Stanislav Kratochvíl vážně nerad dává pacientům.
ČLÁNKY DO MAILU