Podle mě je problémem může být, že
1. Ženy příliš zdůrazňují svou nezávislost: to znamená dávají najevo "já osobně tě nepotřebuju, obejdu se bez tebe, svou prací jsi povinován rodině, dětem". Tím jdou přímo proti zdi. Totiž proti přirozené potřebě mužů chránit a zaopatřovat (strážce, obránce, lovec). Samozřejmě by muž měl - a v moderní době to také dělá - respektovat ženinu nezávislost. Ale jestliže ona od něj očekává tento respekt, nebo cokoliv jiného, měla by vědět jak s ním jednat aby nepoškozovala jeho sebeúctu. Nemá-li se muž v manželství cítit jako v kriminále, musí mu být opakovaně dáváno najevo, že je potřebný a vážený.
2. A co se týče často diskutovaného vnějšího vzhledu: ženy si neuvědomují, že jejich muž nebo manžel je vnímá jako svou součást. Jestliže na sebe dbají, jejich muž se na veřejnosti cítí dobře a je ochoten pro ně mnoho udělat. Pozitivní vliv na sexuální život netřeba zdůrazňovat. Jestliže na sebe nedbají (myslím, že nejčastěji děsivě ztloustnou), jejich muže to veřejně i před ním samým ponižuje. Ženino chování jednoznačně vnímá jako projev nezájmu a neúcty. Podle toho se k ní chová ve všech oblastech života, sexuální nevyjímaje.