Nutriční terapeut vs. výživový poradce: Klíčový rozdíl tkví v kvalifikaci

Chceme být zdraví a dobře vypadat. Proto chodíme běhat, cvičíme v posilovnách, snažíme se omezit přílohy k večeři, nekupujeme si slazené limonády, každý podle svého gusta a vůle. A co by to bylo za trh, kdyby se při rostoucí poptávce nezvedla i nabídka.

A tak se rojí odborníci, kteří nám s tím vším zaručeně pomohou. Někteří opravdu kvalifikovaně poradí, jiní se o to pokusí (ale nás to bude stát nemalé finance a co hůř – možná si osvojíme špatné stravovací návyky dle rad těchto „odborníků“), a ti poslední nám nabídnou celou řadu produktů, se kterými budeme do léta vypadat jako Twiggy, samozřejmě bez hladu a bez nutného cvičení.

Když mě onehdy jakýsi výživový poradce provedl v hale polikliniky zdarma měření tělesných hodnot, zachvátila mě vlna paniky z naměřených výsledků. Následovala nabídka slevy na návštěvu v jeho ordinaci.

Nedala jsem se a vyhledala jiného odborníka, nutričního terapeuta, který už mi žádné slevy nesliboval, a světe div se, nenabízel ani žádné tablety, ani nápoje, které bych měla popíjet místo večeře. Když jsem následně zkonzultovala svůj stav s ním (pro zajímavost: návštěva mě stála stejně jako nabízená hodina u poradce i se započítanou slevou), dozvěděla jsem, že nic není tak horké. Pochopila jsem, jak důležitá je i u těchto odborníků kvalifikace.

Kdo je kdo: nutriční terapeut vs. výživový poradce

Ani výživový poradce s tou nejlepší měřicí váhou nemusí umět vysvětlit vaše hodnoty, a už vůbec vám nemusí umět poradit. Místo toho vás třeba ochotně a kompletně mystifikuje.

Samozřejmě to není pravidlem. Nemám nic proti výživovým poradcům, ale je jich v poslední době kolem až příliš. Zajímalo mě především, v čem nám může skutečně a kvalifikovaně poradit právě výživový poradce a jaký je rozdíl mezi ním a nutričním terapeutem.

Klíčový rozdíl tkví v kvalifikaci. Nikdo nemůže tvrdit, že nenarazíte na výživového poradce, který vám skutečně pomůže, nicméně výživové poradenství je „živností volnou, tedy bez nutnosti ji vázat na jakékoliv odborné vzdělání. Postačí čistý trestní rejstřík a poplatek pro zřízení živnostenského listu. Teoreticky nemusí být ani absolvován žádný výživový kurz. Nicméně výživoví poradci nějaký takový kurz absolvují, aby měli co ukázat (certifikát o absolvování kurzu) svému klientovi, ať už v jejich výživové poradně nebo na svých webových stránkách,“ říká Diana Chrpová, předsedkyně celorepublikové komise nutričních terapeutů.

Nutriční terapeut vykonává zdravotnickou profesi: „Musí absolvovat vyšší odborné vzdělávání na vyšších odborných zdravotnických školách v oboru Diplomovaný nutriční terapeut (3 roky – absolutorium z léčebné výživy, klinické dietologie a cizího jazyka) nebo bakalářský program Nutriční terapeut realizovaný na lékařských a i jiných fakultách (3 roky),“ osvětluje Diana Chrpová kvalifikaci nutričního terapeuta. A dodává, že studenti VOŠ musí při svých studiích absolvovat 1800 hodin praxe. Při této praxi připravují v prostorách školy léčebnou stravu, učí se pracovat s počítačovým vybavení využívaným pro propočty a plánování jídelníčků a samozřejmě navštěvují i školská a zdravotnická zařízení. Ke vzdělávání nutričního terapeuta patří i celoživotní studium – na základě absolvování speciálních kurzů, účasti na konferencích, publikování odborných článků a knih, apod. je jim prodlužována registrace.

Rychlokurzy

Pokud má výživový poradce certifikaci o prodělaném kurzu, znamená to obvykle, že absolvoval cca 150 hodin výuky – to platí, pokud se jednalo o rekvalifikační kurz s akreditací MŠMT.

Diana Chrpová se ale pozastavuje nad tím, že existují i kurzy s nižší hodinovou dotací slibující získání skutečné odbornosti. „Většina kurzů pro poradce pro výživu jsou ale významně nižšího počtu hodin, tudíž nemohou mít výše zmíněnou akreditaci. Jejich trvání je například čtyři víkendy po osmi hodinách přednášek včetně závěrečného testu, což je cca 64 hodin (!) za celý kurz. Aby nebylo divné, že tyto krátké kurzy nemají žádnou oficiální akreditaci, a tudíž žádnou váhu, založili již stávající výživoví poradci před časem občanské sdružení Aliance výživových poradců a udělují akreditaci aliance těmto kurzům. Je to naprosto šílené a matoucí pro někoho, kdo uvažuje o tom, že nějaký takový kurz absolvuje a stane se ´kvalifikovaným´ výživovým poradcem, a zvláště pak i pro toho, kdo potřebuje poradit s výživou od někoho kompetentního. Zkrátka, co není zakázáno, je dovoleno!“ Co se týče praxe u kurzů pro výživové poradce, dodává Diana Chrpová, že u rekvalifikačních kurzů s akreditací MŠMT je část hodin praxi věnována, u kratších kurzů to tak ale není.

Komu může radit výživový poradce

Komu tedy může radit nutriční terapeut a komu výživový poradce? Z uvedeného můžeme mít pocit, že rada výživového poradce může spíše uškodit než pomoci, ale samozřejmě nic není černobílé.

Diana Chrpová upozorňuje na to, že největším kamenem úrazu je právě to, že nikde není definováno, s jakou klientelou může výživový poradce pracovat. „Výživový poradce by mohl snad radit jen lidem zdravým, zdravým obézním pro redukci hmotnosti, zdravým sportovcům někde ve fitness. Seniorům a dětem si už nejsem jistá,“ říká, ale dále se zamýšlí: „Ale kdo z uvedených skupin je 100% zdravý? Pojem být zdravý je relativní. Pak se objevují případy, kdy výživový poradce radí svému klientovi přijímat výživou 30 % bílkovin, přitom klient má jen jednu ledvinu a zvýšený příjem bílkovin je v tomto případě naprosto nevhodný, a tak bych mohla pokračovat dále.“

Jen nutriční terapeut smí pomáhat se zdravotní dietou

Nicméně platí, že výživový poradce nesmí radit lidem s léčebnou výživou. I přesto se ale s takovými můžeme setkat. „V časopise volně přístupném v lékárně jsem před časem například objevila článek od výživové poradkyně o diabetické dietě! To je naprosto nepřípustné,“ dělí se Diana Chrpová o svoji zkušenost.

Proti tomu nutriční terapeut je jediný „nelékař“, který smí kvalifikovaně pomáhat svým klientům se zdravotními dietami. Může tedy radit lidem zdravým i nemocným, různých věkových kategorií, různé fyzické aktivity, hospitalizovaným i ambulantně v poradnách.

Co když jsem sportovec, který potřebuje poradit s jídelníčkem? Ke komu mohu zajít pro radu? Z výše uvedeného vyplývá, že již z kvalifikace nutričního terapeuta je zřejmé, že bych návštěvou u něj neměla „šlápnout vedle“. Diana Chrpová ale dodává, že i výživový poradce, nejlépe pokud je sám sportovcem a absolvoval vysokou školou s tělovýchovným zaměřením, by mi mohl poradit. „Není to samozřejmě podmínka, ale tito poradci mají zkušenosti, vědí, co se děje při sportovním výkonu, před i po něm s organismem apod.“

Pozor na amatéry

„Nynější výživové poradenství bohužel poskytují většinou neodborníci,“ říká Diana Chrpová. Není samozřejmě třeba hned výživové poradce zavrhovat. Je však důležité co nejobjektivněji zhodnotit náš zdravotní stav a odhadnout, jakého odborníka pro svůj cíl potřebujeme.

Diana Chrpová závěrem dodává, že „nutriční poradenství by mělo být živností vázanou na odborné vzdělání – nutriční terapeut, nutriční asistent, nutriční specialista, lékař. Nynější výživové poradenství bohužel poskytují většinou neodborníci neznalí složení potravin, neznalí fyziologických procesů probíhajících v organismu, neznalí skutečných potřeb organismu, neznalí vzájemných souvislostí mezi tímto na takové úrovni, aniž by byla jistota, že nemohou poškodit svým doporučením svého klienta.“

Ze svých vlastních zkušeností dodávám, že při hledání vhodného odborníka je dobré se poohlížet i po takovém, který vám hned při první návštěvě nebude nabízet tuny různých pilulek, zázračných koktejlů a jiných přípravků, „bez kterých to nepůjde“. Věřte, že půjde! A opravdový odborník to ví.