Nutrivigilance: Projekt za 60 tisíc, který nikdo nezná

Centrum zdraví, výživy a potravin, které spadá pod Státní zdravotní ústav (SZU), spustilo na internetu v první polovině roku 2014 nový projekt s názvem Nutrivigilance CZ. Nejde o stránku s logopedickým cvičením, jak by komplikovaný název mohl naznačovat, ale o web, který sbírá informace o negativních zdravotních účincích po konzumaci potravin, u nichž není plně historicky známé působení na lidský organizmus. Jde o potraviny nového typu, doplňky stravy a potraviny s přídatnými látkami („éčky“).

Také byste rádi věděli, kolik lidí se osypalo po tom, co snědli plody goji, jak moc lidem škodí pomazánky nacpané haldou přídatných látek? Kdo by nechtěl, tyhle údaje by v teoretické rovině mohly vést k pročištění trhu s potravinami… Jenže to by nějaká získaná data musela být a musela by mít nějaký pevný základ, na kterém se dá dále stavět. Základy Nutrivigilance se však zdají být vratké jak žebřík v písku. Navíc tenhle web prakticky nikdo nezná a za sedm měsíců fungování do jeho databáze přispělo jen třináct lidí. Co taková sranda stojí, a proč bude dál „fungovat“, jsme se ptali přímo u vedoucího Centra zdraví, výživy a potravin profesora Jiřího Rupricha.

Bolí mě svaly, to bude asi po chia semínkách. Prozkoumejte to

Pojem nutrivigilance lze do češtiny přeložit jako zdravotní bdělost nad potravinami. A protože za posledních dvacet čtyři let se počet výrobků v obchodní síti zvýšil ze zhruba 3500 na 350 000 (položky dostupné na trhu EU a tedy i ČR), je třeba být ostražitější než kdy dřív. „Všechny “nové” potraviny, či dokonce jejich jednotlivé výrobní šarže, nelze z hlediska negativního působení na lidský organizmus předem nezávisle otestovat, a proto se mohou v populaci milionů jedinců objevit po jejich konzumaci neočekávané nežádoucí zdravotní reakce, které mohou vést i k vážnému poškození lidského zdraví,“ vysvětluje důvod vzniku této databáze profesor Jiří Ruprich.

Jenže ony ne všechny nežádoucí reakce se vyskytnou hned, mohu sníst goji v salátu k večeři, ke snídani si dám pohankovou kaši s ořechy Nanga a v poledne se osypu po svíčkové. Která potravina za mé pupence může? Nebudou hlášení lidí tak trochu zkreslující? „Každá informace může být zkreslující. Ale představte si, jak by dopadly třeba pojišťovny. Dávno existují sofistikované informační systémy, které umožňují práci i s informacemi zatíženými nejistotami. Díky účelně sestavené metodice hodnocení, možnosti zpětného kontaktu spotřebitele, případně ošetřujícího lékaře, a porovnání hlášení mezi sebou lze možnost zkreslení snížit na minimum,“ tvrdí Jiří Ruprich.

Propagace? Směšná

Tak to zkuste, a zapište svůj jídelníček a následné obtíže na nutrivigilance, důkladně to prý prověří. Aby ne, za sedm měsíců od spuštění webu zdravotní obtíže z konzumovaných potravin totiž tímto způsobem online zapsalo do formulářů 5 lidí, ano, celých pět lidí. Nahlášeno bylo celkově třináct případů. Což asi nebude dáno tím, že bychom všichni tak dobře odolávali novým kombinacím různých nových složek v potravinách, spíš nezájmem a špatnou propagací. Vždyť o nutrivigilanci se prakticky nikde nepíše, byť Vitalia informovala ( Zdravotnické konference a hrstka reportáží na České televizi asi nebudou správnou cestou k běžnému spotřebiteli.) „Pravidelně informujeme spotřebitele o aktualitách týkajících se projektu formou uveřejňování zpráv na webu Státního zdravotního ústavu a také na sociálních sítích (Facebook, Twitter, LinkedIn),“ říká Jiří Ruprich. Ano, pravda, na Fb si oblíbilo stránky Nutrivigilance celých 21 lidí, na Twitteru je sleduje jeden člověk a na Linkedin má dva členy.

A stejně jsme spokojeni

Přesto všechno své snažení na Státním zdravotním ústavu nepovažují za neúspěch. „Kdybychom čísla porovnávali s kolegy z Francie, kde je obdobný projekt také realizován, tak zde v prvním roce spuštění projektu zaznamenalo kolem 50 hlášení. Vzhledem k faktu, že Francie má 6× více obyvatel než ČR, tak se o zklamání hovořit nedá. Ale rozhodně přemýšlíme, jak systém rozvinout tak, aby byl pro širokou veřejnost atraktivnější a aby byl tok informací bohatší, protože problémů bude jistě více, než kolik jich spotřebitelé aktivně nahlásili,“ hájí projekt Jiří Ruprich. Jenže srovnávat se s Francií není zrovna ideální, ve Francii totiž do databáze zapisují nežádoucí zdravotní reakce lékaři, neb je to jejich povinnost. A protože v Česku to povinnost není (zákonem je v současnosti dáno povinně hlásit pouze nežádoucí účinky v souvislosti s užíváním léčiv – farmakovigilance, lékaři a lékárníci a aplikací kosmetiky – kosmetovigilance, pracovníci Krajských hygienických stanic), je databáze dílem lidu.

O smysluplnosti projektu vedoucí nepochybuje

A co že to oněch třináct lidí nejvíce trápilo? „Žádné hlášení na určitou konkrétní potravinu nebo doplněk stravy se doposud neopakovalo, proto nelze říci, že by s nějakou komoditou byly „největší“ obtíže,“ říká pan profesor. Ve výčtu nahlášených nebo “konzultovaných“ potravin byl ale např. doplněk stravy na bázi Pueraria lobata (kudzu), ale i běžné potraviny jako máslové sušenky, mrkvovo-pomerančový džus, kávový nápoj, želé bonbony nebo červené víno. (Nebyla nalezena příčinná souvislost mezi konzumací potraviny/doplňku stravy a nežádoucími účinky, kterou by bylo potřeba dále řešit.) Takže zjevně lidé nenahlašují jen potíže po konzumaci výše uvedených potravin, pro které byl projekt za bezmála šedesát tisíc korun spuštěn. Jiří Ruprich však o smysluplnosti nepochybuje: „Projekt Nutrivigilance CZ je nový, nekomerční, veřejný, dlouhodobě orientovaný, čas není tak důležitý. Mělo by jít o dlouhodobý, seriózní projekt s omezenými náklady. Jedná se o dlouhodobou práci s informacemi pro ochranu a podporu veřejného zdraví.“ Třeba je to taková tichá voda, co za dvacet let břehy pomele.