Název „srpnové mouchy, snězte si mě“ použitý v titulku nenajdete v žádném diagnostickém manuálu. Tím méně pak je k nalezení mezi výčtem duševních chorob. To ovšem neznamená, že srpen a zejména jeho druhá polovina je z hlediska naší psychické kondice neproblémový měsíc.
Co se dozvíte v článku
V srpnu začíná biologický podzim
Na tzv. babí léto – v souvislosti se zvýšeným výskytem depresí zvaným „psychiatrické žně“ – popsané výkyvy nálad svádět nelze. Klimatologové tento způsob léta, spojovaný se svátkem svatého Václava, řadí do časového rozmezí 21. září až 2. října. Optikou srpna je to dosti daleko.
Obdobně i americké „indiánské léto“ spadá spíše na konec podzimu, a nikoli na čas, kdy u nás leckde ještě není ani po žních.
Na druhé straně lze od poloviny srpna hovořit o nástupu tzv. biologického podzimu. V ordinacích psychologů si v té době lidé stěžují na špatnou náladu, bolesti hlavy, nervozitu, nespavost, únavu, podrážděnost a celkovou rozladu. Může se objevit i tzv. pasivní agresivita, zanedbávání povinností, prokrastinace, různé obstrukce. Stejně tak negativní reakce na požadavky na normální výkonnost očekávané ostatními. Je to jakési vyhýbavé chování, pravý opak asertivity.
Poměrně výrazné v tomto období bývají pocity úzkosti a jakési marnosti. Jako by lépe už bylo… v plném létě.
Když se nedaří, co se dařit má
Cítíte se podivně, sebevědomí je málem ve psí. Nejraději byste se neviděli, neslyšeli, ba dokonce ani neznali. Ještě ke všemu jakési divné počasí. Ve dne teplo, v noci zima. „Svatá Anna, chladna z rána,“ již byla a chladu je čím dál víc. Dovolené máte již na kahánku, nebo dokonce skončila. Kdož ví, jak se bude všechno v práci nebo ve škole vyvíjet…
Dostat se znovu do psychické kondice, plného duševního komfortu, v takovou chvíli znamená překonat málem sám sebe. Přesněji řečeno svoje rozlady. Připustit si, že náročnou životní situací nemusí být jen katastrofa nebo přinejmenším velká změna. Stačí pověstné stokrát nic. V odborné terminologii se objevuje pojem coping.
Jak to zvládnout
Termín coping pochází z anglického „to cope“ – překlenout, zdolat, zvládnout. V českém jazykovém prostředí působí přijatelně i německý ekvivalent, kde je asi vhodnější překlad spíše bojovat, zápasit, zvládnout něco nepříznivého. Nerezignovat zbytečně, nedat se bez boje.
Copingové vyhýbání se stresu bývá buď zaměřeno na problém, nebo na proces:
- „Problém“ vyžaduje rázné, konstruktivní řešení situace obvykle přicházející z venku. U srpnových rozlad jakoby není co řešit, byť by se s nimi něco dělat mělo.
- „Proces“, přesněji zvládnutí procesu je zaměřeno na náš vnitřní svět. Jde zejména o emoční faktory v rámci vlastní osobnosti. To bývá řešení i u předpodzimních rozlad.
Obě strategie se mohou vzájemně doplňovat a dle situace i střídat. Aktivní tlak na problém a jeho řešení je samozřejmě úspěšný tam, kde zvládnutí je v lidských silách. Ne vše je zvládnutelné. Zaměření na procesy, psychické stavy, je účinnější tam, kde se situace vymyká individuálním možnostem a racionálním zásahům. Vůbec nemusí jít o otázky života a smrti či jinak zcela zásadní. Stačí pár maličkostí, a k tomu namátkou výkyv počasí.
Copingové strategie pro zpracování stresu
Copingové strategie jsou různé. Jedno z podstatných dělení je liší na adaptivní a neadaptivní. První situaci řeší a směřují k adaptaci jedince. Druhé situaci buď neřeší vůbec, nebo nepřiměřeně. Sem patří styl zvaný „slon mezi porcelánem“. Patří sem i rozličné únikové reakce směrem k alkoholu, drogám, rizikovému chování. Obranou ovšem může být i popření situace ve smyslu tzv. obranných mechanismů, sebeobviňování, útěk do nemoci a rezignace.
Některé neadaptivní formy vyrovnávání se se situací připomínají depresi. Jindy lze dokonce mluvit i o tzv. útěku do deprese jako reakci na závažný problém. Podobný útěk může mít charakter i různých tělesných nesnází, namátkou například bolestí v zádech.
Proč si někdo zvolí vhodnou reakci a jiný ne
Na schopnosti volit přiměřené reakce se podílejí jak faktory osobnostní, tak i sociální. Mezi osobnostní patří například temperament, míra odolnosti vůči frustraci, zdravotní stav.
Sociální vlivy bývají dány rodinným prostředím, jak výchozím, tak i stávajícím, sociálním postavením a klimatem, kulturními a etnickými faktory, převzetím příkladů a tlaků ze strany významných osob.
Lidé se liší mimo jiné i v míře ochoty vyhledat pomoc. Někteří zastávají postoj „vše musím zvládnout sám“. To se jim podařit může, ale nemusí. Jiní se spokojí s tím, že pomoc hledají, aniž by ji chtěli nebo dokázali najít. Jde o přístup „ano, ale…“ zaměřený na to, proč to právě tak, jak je jim doporučováno, nejde.
Dlouhodobý stres může vést i k tzv. naučené bezmocnosti. Opakované neúspěchy naučily jedince přesvědčení, že jim není pomoci. Pomoc může být odmítána, bagatelizována. Pomocník pak nezřídka obviňován z pouze formálního zájmu, či dokonce nezájmu, neschopnosti porozumět složité situaci atd.
Něco s tím dělat…
Začít je ale nutno od sebe. V srpnu, ostatně ani v jiném měsíci, nás „mouchy nesnědí“. Chmury všedního dne nejsou depresí ve smyslu psychiatrického onemocnění. Dají se zvládnout.
Občas to je fuška nejen pro postižené, ale i pro jejich okolí.
ČLÁNKY DO MAILU