Díl avizovaný jako pohled do zákulisí zdravotnických zařízení možná přinesl jiná odhalení, než diváci čekali. Přestože se infiltrátoři dlouhou dobu pohybovali se skrytou kamerou v nemocnicích a léčebnách, hlavní pozornost dílu z cyklu Infiltrace Obchod se svědomím se obrací jiným směrem. Autoři pořadu na třech případech ukazují, jak obtížné až nemožné je u nás obvinit zdravotníky z pochybení a domoci se nápravy. Ať už by tou nápravou byla jen omluva, vysvětlení, nebo potřebná finanční kompenzace a odborná péče. Jakékoli pochybnosti jsou zametány pod koberec, postižení čelí lhostejnosti, výsměchu i urážkám.
Přestože všechny tři případy, podrobněji zmapované v pořadu, jsou bezpochyby smutné a pro jejich aktéry bolestné, jeden nad ostatní vyčnívá. Důvody jsou dva – jde o dítě. A u všeho byla kamera.
Galerie: Infiltrace: Obchod se svědomím
Lékařka několikrát bez zájmu prošla kolem krvácejícího dítěte
Tehdy osmiletý Adam Vyčítal nastoupil v květnu roku 2017 do pardubické nemocnice na v podstatě rutinní zákrok – operaci nosních mandlí. Domů se vrátil po mnoha měsících, v kómatu, s těžce poškozeným mozkem. Co se stalo?
Adam plánovaný zákrok podstoupil, lékaři ovšem navíc rozhodli, že chlapci zmenší i krční mandle. Během rekonvalescence malého pacienta – stále v nemocnici – došlo v nočních hodinách k náhlému masivnímu krvácení. U chlapce byla maminka, která je sama zdravotnice, dokonce tehdy v dané nemocnici pracovala. Přestože údajně žádala o ARO, personál rozhodl, že se půjde na ambulanci. Zde „údajně“ končí, další dění zachytila kamera umístěná na chodbě nemocnice a diváci mohou tento záznam ve snímku vidět.
Nový díl Infiltrace: Obchod se svědomím uvádí ČT1 v premiéře v pondělí 3. června ve 21:20, později bude dostupný prostřednictvím iVysílání na webu České televize.
Jsou to trýznivé minuty, kdy na opuštěné noční chodbě před prázdnou, zamčenou ambulancí mohutně krvácí dítě, lékařka bez zájmu projde kolem a bez čehokoli opět volným krokem odejde, sestra je hysterická a neschopná cokoli udělat, matka v šoku zkolabuje. A osmiletý kluk celý od krve jí chce běžet hledat pomoc. V tu chvíli mu ještě funguje mozek i tělo. Než dorazí jakákoli pomoc pro něj, bude pozdě. Adam respiruje krev, dochází k selhání srdce, třičtvrtěhodinové resuscitaci, transportu do fakultní nemocnice. Bezmoc, kdy sledujete dítě bojující o život, aniž by mu kdokoli ze zdravotníků dlouhé minuty pomohl, je strašlivá.
Zdravotníci naprosto selhali v postupech, které by měly být jasně dané, chyběla jakákoli empatie, snaha pomoci. Přesto oficiálně nikdo za nic nemůže; rodina dodnes, po více než dvou letech, nemá ani kompletní zdravotní dokumentaci.
Víme o desítkách dalších případů, říká režisérka Infiltrace
Z příběhů zmapovaných v pořadu je nemožné vyvodit, kolik podobných hrůz se v českých nemocnicích odehrává, ale podle režisérky Šárky Maixnerové si lze udělat představu z práce v zázemí, kterou tým České televize odvádí a která je pro diváky (alespoň prozatím) neviditelná: „Ve spolupráci s právníky máme podchyceny desítky dalších příběhů, ale případ Adama Vyčítala je jediný, který je zdokumentovaný.“ Jenže jak je vidět, ani autentický a nezpochybnitelný záznam průběhu a všech chyb personálu postiženým k ničemu nepomůže. K dispozici jsou také záznamy telefonátů personálu nemocnice, který nakonec zmateně opakovaně volal záchranku.
Nemocnice vydala oficiální nicneříkající prohlášení, ale jakýkoli lidský rozměr tu chybí. „Samotná tragédie, která se v pardubické nemocnici odehrála, je příšerná. Ale snad ještě víc mě děsí to, že nikdo, vůbec nikdo z celé nemocnice nepřišel a nezeptal se, jestli by mohl rodině jakkoli pomoci,“ říká režisérka. Podle tvůrců pořadu za „aroganci bílých plášťů“, kterou pořad ukazuje na konkrétních případech, může nastavení celé společnosti a schovávání se za systém. „Když dojde na spor, lékaři si jdou na ruku, kryjí se navzájem. Vše se vleče a je záměrně protahováno, protože pacient je ten, kdo musí vyvíjet iniciativu, shánět právníky, platit soudy… vždy bude v pozici slabšího,“ popisují autorky pořadu s tím, že postižení lidé nemají nikde zastání a obtížně hledají pomoc v praktických záležitostech, kterým jsou náhle vystaveni.
Tvůrci Infiltrace jsou si vědomi, že práce ve zdravotnictví je současně velmi nebezpečné povolání, a jistě bude řada případů, kdy pacient či jeho rodina obviňuje zdravotníky neprávem. Chtějí mít viníka za každou cenu. Nicméně míra odosobnění, která v našem zdravotnictví a v celé naší společnosti panuje, je podle nich podstatou problému. „Princip tohoto pořadu není hledat vyjádření jedné a druhé strany. Pořad to zlo přímo ukazuje, každý ho vidí na vlastní oči a může si z autentického záznamu udělat svůj závěr,“ vysvětluje kreativní producentka Lenka Poláková.
Co se dá dělat
Nepotřebujeme vysvětlování, proč se něco nestalo. Proč nebyly klíče od ambulance, proč se nezavolala sanitka, proč sestry neví, že ambulance je v noci zavřená… „Na vše jistě existují směrnice, za které se budou schovávat,“ říká herečka Ivana Lokajová, která je spoluautorkou pořadu a také infiltrátorkou.
Zato nás zajímají dvě věci: co udělat, aby se podobné tragédie neodehrávaly, a jak pomoci jejich obětem.
Ve snímku vidíme také reakci ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který se s autorkami sešel a zhlédl záznamy z tragického případu malého Adama Vyčítala. Jeho zděšení je nefalšované, ale od ministra resortu samozřejmě čekáme i další kroky.
Zeptali jsme se proto ministerstva jak v konkrétní, tak i obecné rovině:
- Je v případě Adama Vyčítala možná jednak pomoc ze strany státu rodině, která je v naprosto zoufalé situaci, a za druhé – bude se ministerstvo zajímat o nápravu a postihy nemocnice a zdravotníků v tomto konkrétním případě?
- Máme v ČR dobře nastavené postupy pro případy, kdy je pacient poškozen zdravotnickým zařízením?
Doplňujeme odpovědi MZ ČR, které redakce obdržela po vydání článku:
„Nejprve je nutné zdůraznit, že z případu, o kterém informuje pořad Infiltrace, nelze automaticky vyvozovat systémový problém, ale je nutné na něj nahlížet jako na selhání jedinců, ke kterému může bohužel dojít v jakémkoli oboru, zdravotnictví nevyjímaje. Ministerstvo zdravotnictví si je vědomo, že české zdravotnictví není bezproblémové, proto se snaží neustále pracovat na jeho rozvoji, například chystá systémové měření kvality péče, nicméně individuálním pochybením nelze nikdy stoprocentně zabránit. V jakémkoli případě, kdy je prokázáno pochybení, musí zřizovatel odvodit odpovědnost a poškozené řádně odškodnit. V tomto konkrétním případě nemůže ministerstvo zdravotnictví do jednání nemocnice přímo zasáhnout, protože není jejím zřizovatelem, tím je kraj, rozhodně však bude případ nadále pozorně sledovat,“ uvádí ministerstvo pro server Vitalia.cz.
„K druhé otázce lze odpovědět, že ano. Pacient má možnost podat stížnost na konkrétního poskytovatele, kterou se musí zabývat příslušný krajský úřad a poté případně i soud. Poškození pacienta poskytovatelem zdravotních služeb musí být prokázáno (zpravidla na základě podaného trestního oznámení) a řeší jej soud, včetně případného finančního odškodnění. Dle platné legislativy je pro podobné případy zabezpečena pomoc státu cestou sociálních služeb, konkrétně pomoc sociálního pracovníka. Ze strany zdravotnických služeb je standardně zabezpečena pomoc v rámci zdravotního pojištění s účastí příslušných odborníků (psychologie, psychiatrie).“
Přestože podporu v podobné situaci a při tak zjevném pochybení bychom čekali od nemocnice a státu, zatím nepřichází; a pomoci může kdokoli. Vyčítalovi kromě financí potřebují řešit bytovou situaci, rodině by velmi pomohla zdravotní sestra, která by převzala část péče o Adama. Informace o možnostech pomoci a kontakty najdou zájemci na webu Proadamka.cz a Facebooku Pomáháme Adámkovi. Samozřejmě by měla nastoupit systémová podpora, protože každá jednorázová pomoc sice pomůže i potěší, ale pro rodinu jde o dlouhodobou záležitost. „Oni nám vlastně zničili dvě děti,“ říká Jan Vyčítal. Adamovu mladšímu bratrovi bylo v době tragédie šest let, v bráchovi měl velký vzor. Dnes má těžce postiženého bratra a udřené rodiče, kteří se snaží situaci co nejlépe zvládnout. „Zdravotníci to hodili za hlavu, za ně to řeší advokáti, oni to nežijí, nebojují každý den o přežití,“ říká Adámkův táta a vysvětluje, proč souhlasili s medializací případu: „Děláme to jednak pro pocit morální spravedlnosti, pro svůj duševní klid i pro to, abychom pomohli ostatním a varovali před podobným jednáním.“
Tvůrci Infiltrace by si pak přáli, aby si ve zdravotnických zařízeních, kde k pacientům přistupují podobným způsobem, po zhlédnutí pořadu uvědomili, že podobné jednání není v pořádku. Aby se třeba začali i trochu bát. A aby začali mít respekt k pacientům.
TIP: V předchozím dílu Infiltrace: Obchod se zdravím ČT odhalila praktiky terapeutického zařízení
ČLÁNKY DO MAILU