Tradiční mezinárodní potravinářský, zemědělský a zahradnický veletrh – Internationale Grüne Woche (IGW) v Berlíně je jednou z největších akcí tohoto typu v Evropě (www.gruenewoche.de). Probíhá právě tento týden a naznačuje, jakým směrem se bude ubírat světové potravinářství. Vůně, chuť a lákavé barvy – to je postupně stále rostoucí základní image akce.
Galerie: Jak se prezentují jednotlivé země? Podívejte se:
Češi sází na vůni svíčkové
Tomuto trendu se v posledních letech ostatně přizpůsobila i české expozice na IGW. Ta byla po mnoho let postavena zejména na prezentaci českého piva, přičemž pivovary tvořily z celkového počtu našich vystavovatelů, který se většinou pohyboval každoročně mezi 10 až 15 subjekty, více než polovinu reprezentantů českých výrobců potravin a nápojů.
Postupně získávala česká expozice, stále s dominujícím faktorem tuzemských piv, charakter simulované restaurace, k níž ale v posledních letech přibyla gastronomie – nabídka několika druhů typických českých jídel, jako je svíčková, guláš či polévka s játrovými knedlíčky. Důležité přitom je, že návštěvníkům nabídka podávaných jídel voní, což je více zaujme a některé z nich takové senzorické vjemy následně přesvědčí i k tomu, aby nějaké z tradičních českých jídel ochutnali. To je samozřejmě i nepřímá propagace v ČR vyráběných potravin tvořící suroviny k jejich přípravě.
Rozhovor: Na českou kuchyni cizince nenalákáme
Zelený týden „odzeleňuje“
Na senzorické vjemy sází přitom většina národních expozic. V řadě z nich se něco vaří, prakticky v každé něco voní. I když mnohé ochutnávky nejsou zadarmo, je zcela běžné, že řada návštěvníků veletrhu prodírajících se davem zvědavců po cestě něco usrkuje, chroustá, žvýká či ukusuje.
Ten, kdo IGW navštěvuje pravidelně řadu let, není tímto jevem překvapen, bylo tomu tak vždy a je to navíc na prezentacích tohoto typu logické. Při porovnání struktury vystavovaných a prezentovaných potravinářských produktů v průběhu řekněme posledních deseti let ale nemůže pozornějším pozorovatelům uniknout postupné, ale stálé „odzeleňování“ Grüne Woche (Zeleného týdne).
Bio potraviny tvoří samozřejmě i v současné době významnou část spektra prezentovaných produktů na tomto veletrhu, někdejší bio boom z období zhruba před pěti až deseti lety se ale pomalu vytrácí. Některé tehdejší ročníky IGW byly až bioparanoidní – jako bio byla prezentována část veškeré myslitelné produkce, včetně biobuřtů, biopiv, biotabáku, takže člověk měl občas dojem, že přístup na veletrh je umožněn pouze biolidem. I letos byla nabídka biopotravin i bionápojů na IGW v porovnání s českým trhem nesrovnatelně pestřejší, ale přece jen – v porovnání s minulostí chudší a doprovázena méně agresivním marketingem.
I Němci šetří na potravinách
Zdali jde o trend, který bude mít v následujících letech další pokračování, je v tuto chvíli obtížné říci. Je ale zřejmé, že i tak bohatá země, jako je Německo, naráží v případě výběru potravin na strop finančních možností tamních spotřebitelů. Biopotraviny jsou přece jen dražší než „klasické potraviny“, což spolu se stále prezentovanými riziky dopadů a vzniků tu racionálnějších, jindy však prakticky virtuálních ekonomických krizí, nutí i obyvatele našich německých sousedů šetřit. Zvláště za situace, kdy se v Německu zjevně přehnala celkové „zelená politika“ země, například v energetice, což opět v praxi znamenalo větší průvan v německých peněženkách. Nejen verbálně, ale i politicky proto Německo z někdejších silných ekologických prohlášení částečně ustupuje.
Tento vývoj je mimochodem krásně vidět na osobách reprezentující v Německu resort zemědělství. Zatímco na přelomu tisíciletí zakotvila na postu spolkového ministra zemědělství zástupkyně Strany zelených Renate Künast, vegetariánka a zřejmě i abstinentka (na ministerské procházce veletrhem odmítla poměrně razantně jak irské steaky, tak z rukou tehdejšího ministra zemědělství ČR Jana Fencla i české pivo), následně se již zelení do vedení ministerstva zemědělství neprosadili. Ještě loni byla přitom v čele německého ministerstva zemědělství na IGW další žena – Ilse Aigner, kterou letos vystřídal na jejím postu Hans-Peter Friedrich ze stejné strany. Na otázku, jakou logiku má výměna poměrně oblíbeného ministra (Ilse Aigner) za jinou osobu v případě, že jde o reprezentanta stejné politické strany, odpovídají přitom kuloárové informace, že Ilse Aigner „byla moc zelená“…
To vše jistě nemusí, ale mohou být určité signály i pro naši zemi, naše výrobce i naše spotřebitele. Třeba proto, že Německo je největší obchodní partner ČR, a to i v oblasti potravin, a je to náš bezprostřední soused. A je to také nejbohatší země EU. Přesto i tam, jak se zdá, se při výdajích na potraviny začíná šetřit…
Galerie: Ceny potravin u nás a v zahraničí
ČLÁNKY DO MAILU