Nejvyšší člověk současnosti podle Guinessovy knihy rekordů, turecký traktorista Sultan Kosen, měří téměř dva a půl metru (246,5 cm). Přesto nemůže konkurovat obrům, jejichž pozůstatky se čas od času najdou na různých místech světa. Například z fragmentů zubů a čelistí, které byly nalezeny v Číně, vědci vypočítali, že jejich majitelé museli měřit tři až tři a půl metru.
V gruzinské oblasti Haragulsk byly v jeskyni nalezeny kosti obra, který byl, soudě podle velikosti kostí a lebky, vysoký dva a půl až tři metry. Známé jsou i případy obřích Indiánů v Pensylvánii. Pozůstatky obřích lidí se ovšem nalezly i v Evropě a v Africe.
Obři, do kterých byste to neřekli
Být obrovský není žádná výhra. Sice máte přehled o tom, co se kolem děje, zato neseženete boty, bolí vás klouby a kosti, často se nemůžete pohybovat bez hole. Například Sultan Kosen by oželel i speciální auto, jediné, do kterého se vejde, jen kdyby si mohl vyjít s nějakou slečnou… Jenže dívky se ho prý spíš trochu bojí, než aby se do něj zamilovaly.
Obřích lidí je mnohem více, než by se mohlo zdát. V České republice jich žije odhadem do tisíce a jejich zvláštnost je většinou spojena se vzácnou chorobou – akromegalií.
Shrek
Maurice Tillet
Akromegalie je onemocnění způsobené nadměrnou tvorbou růstového hormonu, který je uvolňován z předního laloku podvěsku mozkového do krevního oběhu a jeho prostřednictvím transportován do celého organismu. Zkušenosti s ním má i nejvyšší člověk České republiky, Tomáš Pustina, který je se svými 223 centimetry nepřehlédnutelný.
Někteří lidé, kteří trpí touto nemocí, o své diagnóze často ani nevědí. Ptáte se, jak je to možné? Obra přece poznáme na první pohled… Například takový biblický obr Goliáš byl prý prvním známým akromegalikem. O jeho obřím vzrůstu se nedalo pochybovat. Akromegalií trpí i novodobý zelený hrdina Shrek ze stříbrného plátna, respektive trpěl jí profesionální zápasník Maurice Tillet, který byl jeho předobrazem. Rovněž je na první pohled zřejmé, že tu něco není v pořádku.
Jenže akromegalie je plíživou nemocí, které si zpočátku opravdu nemusíte všimnout. Postupně se vám zvětšují koncové části těla, ale i většina tkání a orgánů. Například srdce, kdy dochází ke zbytnění srdeční svaloviny, později k porušení funkce srdce až k srdeční nedostatečnosti.
Protože se nemoc vyvíjí pomalu a je vzácná, bývá diagnostikovaná poměrně pozdě: V publikacích z minulého století se uvádělo, že průměrná doba od začátku onemocnění do stanovení správné diagnózy je kolem sedmi až deseti let. V současnosti činí tato doba pravděpodobně méně než pět let.
Vzhled typického akromegalika v rozvinuté fázi onemocnění může působit hrozivě, odpudivě, na někoho třeba i směšně. Při kontaktu s nemocným je však nutné si uvědomit, že akromegalie není vědomý nedostatek, akromegalie se všemi svými projevy je nemoc. Nadbytek růstového hormonu nijak nesnižuje intelekt!
Zdroj: Akromegalie.cz
Čtěte téma: Tuhle nemoc mám jenom já!
Pacientům, kteří trpí tzv. vzácným onemocněním, fakt, že právě jejich nemoc je něco „extra“, komplikuje život víc než lidem s „běžnými“, tedy častějšími chorobami.
„Nikdo ani nezpozoroval, že se měním“
Paní Naděžda z Kyjova zpozorovala, že se s ní děje něco neobvyklého, ve svých jedenačtyřiceti letech. „Každodenní bolesti hlavy, velká únava a otoky víček mi znepříjemňovaly život a fungování v práci. Moji přátelé a známí na mě, až na zmíněné opuchlé oči, žádné změny nepoznali. Pouze mému příteli se zdálo, že se mi zvětšily rty a nos,“ vzpomíná dnes již vyléčená pacientka. Tenkrát navštívila několik lékařů a podstoupila řadu vyšetření – od ledvin přes CT mozku po zjišťování, zda se nejedná o projevy nějaké alergie. Všechny výsledky byly negativní.
„Říkala jsem si, že to není možné. To byl také jeden z důvodů, proč jsem zašla na vyšetření nosních dutin. Lékař opět konstatoval, že můj zdravotní stav je naprosto v pořádku. Protože mě ale znal, řekl, že jsem se „nějak změnila“. Odeslal mě proto na rentgen, kde se potvrdily jeho obavy, tak hned poté k neuroložce. Následovalo vyšetření pomocí magnetické rezonance ve FN Brno-Bohunice, které potvrdilo adenom hypofýzy o velikosti 25 milimetrů. Byla zjištěna velká hormonální aktivita a známky akromegalie,“ vzpomíná paní Naděžda.
Sergej Rachmaninov. Řekli byste do něj, že je akromegalik?
Jak už bylo řečeno, od propuknutí nemoci k určení správné diagnózy většinou uplyne několik let. Typickým příznakem nemoci je zvětšení koncových částí těla, například uší, rtů, nosu, dolní čelisti, nadočnicových oblouků a dalších. Prsty rukou i nohou sice nerostou do délky, ale rozšiřují se (tzv. kolíkovité prsty). „Časté je rovněž zvětšení paty. Pacienti si mnohdy povšimnou, že jim je malý prstýnek, klobouk nebo boty, které dříve nosili,“ říká prof. Michal Kršek a dodává: „Vzhledem k růstu čelistí (především zvětšení dolní čelisti) se rozestupují zuby a mají větší kazivost. Zvětšuje se jazyk, na kterém jsou často patrné otisky zubů. V důsledku zvětšení hrtanu dochází ke zhrubnutí hlasu.“
Pokud se zvedáte ze židle, abyste se šli podívat do zrcadla, zda náhodou nemáte trochu větší nos než včera, zadržte. „Samozřejmě, lze předpokládat, že k nám (3. interní klinika-klinika endokrinologie a metabolismu, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze; pozn. aut.) přijdou lidé zbytečně,“ říká profesor Kršek s úsměvem a dodává, že i kdyby se mezi nimi objevil jeden případ akromegalika, bylo by to dobře. „Pochopitelně, pokud se teď někdo podívá do zrcadla, tak se vyděsí, že je také akromegalik. V tomto případě jsou docela cenné fotografie, na kterých si můžete všimnout, že jste před několika lety měli například jiné uši… Přesto to ještě nemusí znamenat, že trpíte touto nemocí.“
ČLÁNKY DO MAILU