Současná intenzivní slaná nebo sladká chuť potravin bude zřejmě už za několik let minulostí. Alespoň do určité míry. Tlak veřejnosti podporovaný apely Světové zdravotnické organizace (WHO) vyústil totiž v přijetí „Národní strategie Zdraví 2020“. Ta povede (a vlastně již vede) k postupnému snižování obsahu „citlivě vnímaných živin“ a energie v potravinářských výrobcích. Jde o sůl, přidaný cukr, nasycené mastné kyseliny či transmastné kyseliny.
Fotogalerie: Tušíte, jak moc jsou slané?
Není to tak jednoduché, tvrdí Potravinářská komora
To bylo také důvodem založení „platformy pro reformulace“ při České technologické platformě pro potraviny. Cílem je obsah uvedených citlivě vnímaných živin v potravinách snižovat. Avšak ne ad-hoc, ale v rámci technologických možností výroby potravin a nápojů, a tedy postupně. I proto, aby si prý spotřebitel mohl na méně intenzivní chuť zvyknout.
Jak přitom připomíná Potravinářské komora ČR, snížit obsah cukrů nebo soli není zas tak jednoduché. Kromě jiného hrají obě tyto složky v potravinách i roli konzervantů, takže místo nich se musí často hledat jiné přídatné látky, které je mohou v této roli zastoupit. Jak cukr, tak sůl jsou přitom v určité míře pro lidský organismus nezbytné.
Projekty platformy by měly být v plné míře prezentovány v průběhu letošního září, již dnes jsou ale známé první výsledky dříve zahájených projektů vedoucích ke snižování obsahu uvedených živin v potravinách prodávaných na našem trhu. Například v nápojích, a to v důležité kategorii ochucených minerálních vod.
Méně sladké minerálky
Podle statistik Svazu minerálních vod (SMV) se na jeho produkci největší měrou podílejí právě ochucené minerálky. SMV přitom dodává na trh zhruba tři sta druhů nápojů, z toho pětadvacet nejprodávanějších představuje bezmála polovinu produkce. Snižování obsahu cukru v ochucených minerálních vodách se tak prioritně soustředí na nejvíce prodávané nápoje:
Obsah cukru v ochucených minerálkách
- 2012 – průměrný obsah cukru v nejprodávanějších nápojích 4,2 g / 100 ml
- 2016 – průměrný obsah cukru v nejprodávanějších nápojích 3,8 g / 100 ml
- Průměrný obsah cukru v nejprodávanějších nápojích poklesl o 9,53 %.
- Energetická hodnota nápojů poklesla v průměru z 16,8 kcal / 100 ml na 15,2 kcal / 100 ml.
Zdroj: Svaz minerálních vod
Sladká chuť ale podle SMV zůstává i nadále významným faktorem spotřebitelské poptávky. Proto má i snižování obsahu cukru v nápojích své hranice.
Se snižujícím se obsahem cukru navíc podle svazu klesá možnost dalšího snižování, inovací a reformulací, a je tak otázkou, „kam až může snižování obsahu cukru zajít, jakým tempem a případně zda a čím cukr nahrazovat a současně uspokojit spotřebitelská očekávání. Užití náhradních sladidel je sice jednou z cest, nicméně zkušenosti a spotřebitelská odezva ukazují, že tato cesta má i svoje limity,“ uvádí se ve stanovisku SMV k této problematice.
Cukr v ČR přijímáme vydatně
Podle WHO by neměl denní příjem přidaného cukru přesáhnout deset procent celkového energetického příjmu jednotlivce. Organizace požaduje, aby do roku 2020 poklesl objem přidaného cukru v potravinách o deset procent v porovnání se současností. To v praxi znamená, že by denní příjem přidaného cukru na osobu neměl přesáhnout dvě stě kilokalorií, tedy padesát gramů cukru. V některých zemích se dokonce uvažuje snížit příjem přidaných cukrů na pětadvacet gramů (100 kcal), čili jen na pět procent z celkového denního příjmu energie.
V ČR je ale aktuálně průměrný denní příjem oproti doporučení WHO vyšší nejméně o čtyřicet dva gramů na den. Téměř sto sedmdesát kilokalorií denně tak v průměru získáváme z cukru zbytečně. V roce 2015 činila totiž podle Českého statistického úřadu roční spotřeba cukru u nás na osobu téměř třicet čtyři kilogramu (33,6 kg), což znamená celkový denní příjem přidaného cukru ve výši dvaadevadesáti gramů (tedy 368 kcal/den). Jde o „přidaný“ cukr konzumovaný nad rámec cukrů, které se přirozeně vyskytují v potravinách. Kumulovaně tedy v průměru každý obyvatel naší země spotřebovává denně nejméně 132 gramů cukrů představující 528 kcal.
To na jednu stranu znamená, že při snižování obsahu cukru v potravinách a nápojích je v naší zemi „z čeho brát“. Na druhou stranu je při respektování současných trendů snižování obsahů citlivě vnímaných živin zřejmé, že potraviny a nápoje budou postupně jinak chutnat. Slogan „nechat si zajít chuť na sladké“ tak nebude časem jen závazkem nebo pro někoho trestem, ale běžnou realitou.
ČLÁNKY DO MAILU