Představte si, že se vám neustále vnucuje nepříjemná myšlenka, že se zašpiníte nečistotou a bakteriemi. Nutkavě se myjete a své věci dezinfikujete i několik hodin denně, protože se bojíte, že jinak dostanete rakovinu. Uvědomujete si, že vaše obavy jsou naprosto iracionální, a přece si od svého chování nemůžete pomoci.
Tak takhle nějak vypadají příznaky úzkostné poruchy, která trápí miliony lidí na celém světě.
Nejčastěji začíná v dětství či mládí
Obsedantně-kompulzivní porucha (dále OCD – obsessive-compulsive disorder) je po depresi druhou nejčastěji se vyskytující psychickou poruchou. Postihuje 2–3 % celkové populace a vyskytuje se ve stejné míře mezi muži i ženami. Onemocnění obvykle začíná v dětství nebo raném mládí, nejčastěji mezi 18. a 25. rokem života.
Pro OCD je typické, že se člověk zabývá nepříjemnými myšlenkami – obsesemi, kvůli kterým trpí silnou úzkostí či napětím. Tyto úzkosti na sebe nejčastěji berou podobu nadměrného strachu ze špíny a infekce (50 %). K častým formám patří i neustálé kontrolování („Vypnul jsem ten plyn?“), které je živeno strachem z opomenutí, jež by ohrozilo dotyčného nebo jeho okolí (30 %).
Přečtěte si: Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli?
Lidé s OCD se proto snaží vyhnout situacím, které takové vtíravé myšlenky navozují. Svou úzkost se snaží neutralizovat opakovanými úkony nebo stereotypními myšlenkami (kompulzemi). Tímto zabezpečovacím a vyhýbavým chováním se snaží vyhnout buď spouštěčům obsese, nebo domnělým katastrofickým následkům.
Pořád se myju, protože mám strach ze špíny. Nebo obráceně?
Nejlépe to přiblíží příklad z praxe:
Roman má obavy z AIDS. O svém bratrovi a jeho ženě je přesvědčen, že to jsou atraktivní lidé, tudíž si pravděpodobně nejsou věrní. Co když mají AIDS a přitom s ním bydlí v jednom domě? Proto má Roman své nádobí, čistí si záchod Savem, neustále se umývá… Jednou mu jeho švagrová přinesla teplý pudink v misce a Roman na něj dostal šílenou chuť. Hned ho však napadlo: Co když ho nakazila AIDS? Ten pudink je taková živná půda pro viry… Při těch úvahách zároveň sílila jeho chuť. Nakonec situaci nezvládl a pudink zhltnul. Vzápětí přišla strašná úzkost. Proto Roman vstal, nalil si whisky a vypil ji. Pak dělal dvě hodiny kotouly, aby whisky s pudinkem v břiše promíchal a AIDS tak vydezinfikoval.
Z pohledu psychoanalytické teorie jsou kompulzivní akty, obsedantní myšlenky apod. považovány za obranné reakce, které potlačují opravdové skryté úzkosti. Je prokázáno, že ve většině případů uskutečnění kompulzivního chování opravdu snižuje úzkost a napětí.
Nový vědecký důkaz, o němž informoval server Science Daily, však toto pojetí, podle kterého je kompulzivní chování (např. opakované mytí rukou) obrannou reakcí na obsesivní úzkost, zpochybňuje. Studie zjistila, že v případě OCD může kompulzivní chování samo předcházet poruše, a že obsesivní myšlenky mohou být jednoduše způsobem, jakým mozek takové chování ospravedlňuje.
Příčiny OCD
Zdá se, že na výskyt OCD má vliv jak dědičnost, tak způsob výchovy v rodině, zejména přehnaný důraz na čistotnost, pořádek a kontrolu. Podle rodinných studií trpí až 35 % příbuzných prvního stupně rovněž OCD. Co však svědčí pro genetický přenos ještě více, je významně vyšší shoda u jednovaječných dvojčat, než je tomu u dvojvaječných.
Čtěte dále: Uklízíte? Pořád? A nejste nemocní?
Teorií, které usilují o vysvětlení OCD, byla vytvořena celá řada, žádná z nich však neposkytuje zcela uspokojivou odpověď.
Léčí se antidepresivy nebo „zákazem mytí rukou“
Možností léčby je více. Ukázalo se, že nejúčinnější jsou dva základní přístupy:
- farmakoterapie: Mezi účinné léky patří antidepresiva, které působí na příznaky OCD a na odstranění depresivní nálady. Klasickým lékem, jehož účinnost byla u OCD prověřena, je klomipramin.
- kognitivně-behaviorální terapie: Londýnský psycholog Victor Meyer začal léčit klienty s kompulzivními rituály tím způsobem, že klienta vystavil situaci, která u něho vyvolává úzkost a spouští jeho kompulzivní nutkání, a pak mu zabránil, aby své kompulzivní chování provedl.
Jak taková terapie vypadá v praxi, ukáže příklad: Veronika s obsesemi ze špíny a nákazy se dotýká záchodového prkénka (expozice). Nesmí si potom umýt ruce (zábrana rituálu). Musí vydržet úzkost s tím spojenou tak dlouho, dokud nepoklesne natolik, že rituál umývání již není nutný.
Účinnost takového způsobu léčby je zcela v souladu s výše zmíněnými novými poznatky, podle kterých má v OCD zásadní důležitost kompulze, a nikoliv obsese. Jakmile se kompulze zastaví, obsese má tendenci zmizet. Jak vysvětluje Claire Gillan z University of Cambridge: „V případě OCD může naléhavé nutkání k nesmyslnému, opakujícímu se chování stačit k tomu, aby vyvolalo opravdový obsesivní strach, který ho má vysvětlit.“
Co by měl vědět každý nemocný trpící OCD:
- Není důvod se za OCD stydět. Nejste sami, OCD na světě trpí zhruba 100 milionů lidí.
- Mluvte o svých nutkavých myšlenkách a rituálech otevřeně se svým lékařem.
- Léčení je dlouhodobé, trvá několik měsíců i let. První zlepšení po užívání léků se někdy objeví až za 2–3 měsíce. Proto je potřebná trpělivost.
- Nenechte se odradit vedlejšími účinky léků. Zpočátku mohou být nepříjemné, ale v průběhu léčby se podstatně zmírní nebo úplně vymizí.
- Nejúčinnější léčbou je kombinace léčby léky a kognitivně-behaviorální terapie. Obojí vyžaduje trpělivost.
Co by měl vědět příbuzný člověka, který trpí OCD
- Neobviňujte svého příbuzného. Jedná se o nemoc, za kterou nemůže a kterou nelze jednoduše potlačit. V žádném případě to nedělá schválně
- Podporujte pravidelnou léčbu u psychiatra a vyhledání profesionální pomoci při každém zhoršení příznaků. Pomozte svému příbuznému, aby přijal to, že musí užívat léky.
- Nenechte se zatáhnout do jeho rituálů, to je jenom posílí.
- Oceňte každý jeho pokrok. Zkuste snížit vliv obsesí a kompulzí tím, že se zaměříte na normální vztahy a rozhovory s ním.
Zdroje:
J. Praško, B. Pašková, H. Prašková: Obsedantně-kompulzivní porucha a jak se jí bránit
Science Daily: http://www.sciencedaily.com/releases/2011/05/110523101915.htm
Wikipedia