Zejména při výrobě cukrářského pečiva, ale třeba i při ochucování nápojů nebo výrobě oblíbené pouťové atrakce – cukrové vaty – se používá celá škála ochucených cukrů. Variant je téměř nekonečně mnoho, přesto lze vystopovat něco jako převažující „národní chuť“, a tedy vyšší oblibu některých druhů ochucovadel, například i napříč Evropou. Zatímco střední Evropa (respektive spotřebitelé v ní) preferuje chuť vanilky, kakaa nebo skořice, na severu Evropy je v oblibě spíše směs různých druhů perníkových koření, tedy jeho příchutí. Zejména u nejmladší generace pak vítězí příchuti ovocné, od jahodové, malinové a citrusové až po banánovou.
U kupovaných cukrů sledujte „aroma“
Pro složení ochucených cukrů obecně platí prakticky vše, o čem jsme psali v nedávném článku o vanilkovém a vanilínovém cukru. Tedy, že průmyslově vyráběné ochucené cukry jsou sice někdy skutečně barveny a ochuceny přírodními složkami, což jsou v případě ovoce sušené ovocné šťávy, nebo již zmiňovaná skořice, kakao nebo pravá vanilka, častěji je ale výsledné chutě a barvy dosahováno prostřednictvím aromat a synteticky vyráběných barviv. Stačí si přečíst etikety na příslušných ochucených cukrech a najít na nich pojem „aroma“.
Finální výrobky samozřejmě mají sice tu správnou barvu a chuť, jen ty látky, jimiž je senzorických vlastností dosahováno, nejsou pro našince vždy odhalitelné. Svým způsobem je tak lepší buď ochucené cukry příliš nepoužívat a příslušný výrobek dochutit nějakou identifikovatelnou sušenou ingrediencí při jeho přípravě, nebo si lze také ochucené cukry vyrobit vlastními silami.
Domácí ochucené cukry
Škála možností je velká, cukr totiž můžeme ochucovat nejen namletým sušeným ovocem nebo práškovým kakaem, ale také drcenými bylinkami (mátou, bazalkou, levandulí atd.), nastrouhanou citronovou nebo pomerančovou kůrou nebo třeba rumem. Takovou doma vyrobenou směs pak lze použít, kromě výroby sladkostí a pečiva, také k výrobě nápojů, bonbónů nebo sladkých kořenících směsí do omáček či k přípravě masa.
Výhodou je, že si tímto způsobem můžeme sami stanovit intenzitu chuti, a podle toho také volíme množství příchuti přidávané do cukru. Obecně platí, že na zhruba dvě stě gramů cukru přidáváme dvě až pět lžiček na prášek rozdrcené příměsi a vzniklou směs je nutné dobře promíchat. Čím je přidávaná příměs jemněji namleta či rozdrcena, tím se logicky s cukrem lépe smísí.
Pokud používáme bylinky, jejichž kousky jsou obvykle příliš velké, lze je dosušit v troubě nebo mikrovlnce (pozor ale na vysokou teplotu, aby se příměs nepřipálila) a následně rozdrtit v hmoždíři nebo i jen v ruce, podle druhu bylinek. Pokud s cukrem mícháme již jemně namleté koření, tato starost samozřejmě odpadá.
Domácí ochucené cukry
Vhodné jsou například přísady:
- vanilkové lusky
- káva, kakao
- citrusy – citrony, limetky, pomeranče
- levandule
- skořice ad.
Použít lze všechny druhy cukru, na pečení cukroví jsou obecně vhodnější moučkové cukry.
Na zhruba 200 g cukru přidáváme 2–5 lžiček na prášek rozdrcené příměsi. Směs dobře promícháme. Necháme min. den, ale spíše několik dní „uzrát“, u vanilkového cukru nejlépe až dva týdny. Skladujeme v dobře uzavřené nádobě.
Vzniklou směs je vhodné před vlastním použitím nechat „uzrát“ právě proto, aby cukr přijal kromě hmoty také příslušnou vůni. Směs je pak třeba skladovat v uzavřené nádobě tak, aby k ní nebyl umožněn přístup vzduchu. Nejen cukr, ale mnohé ze zvolených příměsí do sebe ze vzduchu absorbují vlhkost, čímž vzniká, u sladkých směsí zvláště, živná půda pro rozvoj celé řady mikroorganismů, včetně nebezpečných bakterií a plísní.
I letos jsme pro vás připravili články s předvánoční tematikou. Sledujte Adventní kalendář 2017. Každý den nové okénko a nový článek.
Další adventní tipy najdete také v loňském adventním kalendáři.
ČLÁNKY DO MAILU