Role nízkoalkoholických ovocných nápojů se v posledních letech na tuzemském trhu zvyšuje, zejména proto, že představují kombinaci osvěžujících a zároveň dobrou náladu podporujících vlastností. Hlavní surovinou jsou přitom jablka, z nichž se vyrábí průmyslově, ale také podomácku, celá škála ciderů.
Galerie: Tradiční cider versus koncentrát
Vhodnou surovinu k nápojům typu cider mohou ale představovat i jiné druhy ovoce, například hrušky.
Hruškový „cider“
„Cider“ z hrušek se nicméně nazývá jinak, a to poiré (častým názvem označující totéž je „perry“), a je populární především v západní Evropě, zejména pak ve Velké Británii a Francii. Z toho vyplývá i název nápoje, který vychází z anglického názvu pro hrušku pear a právě francouzského poiré.
V praxi jde o hruškové víno vyráběné řízeným kvašením moštu vylisovaného z hrušek. Výsledný produkt je přitom oproti jablečnému cideru o něco sladší, hrušky totiž obsahují oproti jablkům (0,6 gramu na 100 gramů) zhruba trojnásobně nižší podíl organických kyselin (0,2 gramu organických kyselin).
Rozdíl mezi průmyslovou i tradiční výrobou
Výrobní postup se liší podle země původu a podle způsobu zpracování. Průmyslově vyráběné perry (poiré) pochází obvykle z hruškového koncentrátu, který umožňuje celoroční průběžnou výrobu. Naopak produkt vyráběný tradiční cestou má omezenou trvanlivost a jde tak spíše o sezónní výrobek.
Tradiční výroba je prakticky totožná s výrobou cideru – na počátku se hrušně rozdrtí a vylisují na hrušňový mošt, který následně kvasí v kvasných nádobách, jimiž mohou být například tanky nebo demižony nebo jiné vhodné nádoby. Kvašení probíhá podle typu výroby řádově v týdnech až po několik měsíců. Po dostatečném prokvašení je perry stáčen z kvasinek, filtrován, případně ošetřen pasterizací a poté je nápoj stáčen do lahví. Například v Normandii je perry stáčen do lahví šampaňského typu.
Perry lze koupit i na našem trhu, obvykle však jde o výrobky z kategorie luxusních a tedy docela drahých nápojů, zvláště když jde o originály ze zahraničí ve zmiňovaných lahvích šampaňského typu. I proto je pro značnou část veřejnosti, která by chtěla „hruškový cider“ (ortodoxní zastánci správného názvosloví tento název odmítají) ochutnat, optimálním řešením vyrobit si nápoj vlastními silami doma. A také proto, že při průmyslové produkci je nápoj dosycován CO2, což sice prodlužuje jeho trvanlivost, příliš mnoho „bublinek“ ale každému nedělá dobře.
Naopak při použití tradičních výrobních postupů nápoj dál dokvašuje a dozrává v lahvích – výsledkem je pak přirozená jemná perlivost. Na dně láhví se může v průběhu dozrávání vytvářet zákal, který ale není, stejně jako v případě jablečného cideru, na závadu. V závislosti na obsahu cukru ve výchozí surovině je výsledný obsah alkoholu obvykle pět až sedm procent a jedná se tak ve výsledku o nízkoalkoholický nápoj podobný pivu.
ČLÁNKY DO MAILU
