Čipování dětí, hovoříme-li abstraktně a teoreticky, můžeme provést za účelem jednoznačné identifikace, v náročnějším případě pro jednoznačnou lokalizaci. Jednoznačnou identifikaci používáme již dnes pro zvířata – pod kůži se vstřelí malý čip, který není třeba napájet a který je schopen na rádiový dotaz na velmi krátkou vzdálenost (desítky centimetrů až metry) odeslat to, co je v něm uloženo, zpravidla číslo, podle kterého se v databázi dohledá majitel zvířete. Nebo rodič dítěte, které si nepamatuje ani svoje jméno, ani bydliště.
Roli tohoto technického zázraku dnes běžně zastávají jmenovky našité na bundách, adresní štítek v kapsičce nebo prostě základní výchovný prvek: dítě by mělo vědět, jak se jmenuje a kde bydlí. Využití tohoto starého způsobu je podstatně jednodušší, poradí si s ním i postarší paní na zastávce, když vidí brečící děcko a není třeba shánět policisty a na služebně pak skener.
Hlavní nevýhoda identifikačního čipu je v tomto případě systémově bezpečnostní. Kdokoliv vybavený patřičnou a snadno pořiditelnou technikou je schopen o dítěti zjistit věci, které by vědět nemusel, a to i bez vědomí dítěte. Ochranný prvek to nepřináší prakticky žádný, proto se také toto čipování používá jen u zvířat, u nichž jsou problémy s řečí a se ztrácením obojků s adresou či číslem.
Zdá se, že to došlo i samotným vyděšeným maminkám, které se bojí toho, aby jejich dítě nepotkal osud nebohé Aničky, ať již bude jakýkoliv. Když čip, tak s lokalizací polohy. Magazín Ona Dnes se čipování věnoval obsáhlým článkem, kde dostali prostor zastánci metody čipování, respektive lidé z firem, které by z takového obchodu s dětmi profitovali. To, že věc má i odvrácenou stranu mince, ke škodě věci nezaznělo.
Čtěte téma: Policie: „Máme vaše dítě. Pilo.“
Tolerance Čechů k alkoholu je značná. Rodiče poměrně běžně nechávají dospívající děti pod dohledem „cucnout“, nebo přivírají oči, když mládež vyrazí na pivo se svými vrstevníky.
Technika přinese jiné potíže
Tak především, dnes nemáme technologii dostatečně malou na to, abychom ji mohli bezproblémově implementovat do dítěte a ona nám byla schopna velmi přesně sdělit jeho polohu. Nejmenší zařízení tohoto typu mají velikost krabičky zápalek, sice těch malých, ale pořád je to dost na to, abyste takový technický zázrak dobrovolně nastřelili dítěti do těla.
A to je ještě ten menší problém, který by se jistě v průběhu let nějak vyřešil. Větší problém je zdravotní. Každé takové zařízení, aby mohlo informace předávat, totiž musí vysílat. Pamatujete debaty o tom, nakolik je zdravé telefonování mobilním telefonem, který nám září přímo do mozku? Studie placené výrobci mobilů chlácholivě tvrdí, že je to ještě pořád daleko lidské tkáně, takže to ničemu nevadí, nezávislé studie jsou opatrné a říkají, že je zatím málo dat a že je lepší to dobrovolně nepřehánět. My bychom ovšem chtěli takové zařízení implementovat přímo do tkáně, takže anténa zařízení bude tkání odstíněna a tkáň bude vysílané paprsky pohlcovat. Pamatujme, že vyzářený výkon klesá se čtvercem vzdálenosti od zářiče, tedy od antény. Centimetr od ucha již byl pro studie výrobců mobilů dostatečný, aby se rodiče nemuseli bát vzniku nádorů, pro nezávislé studie to bylo na pováženou. Opravdu chceme, aby zářič měly děti v těle?
Lze namítnout, že miniaturizace pokročila, pokročí tedy i snížení záření. Fyzika bohužel nepokročila, stále se drží zajetých kolejí. Pokud budeme chtít využívat mobilní sítě pro přenos dat, musíme se držet toho, co máme nebo v nejbližší době mít budeme, tedy faktu, že zařízení vestavěné do těla dítěte může vysílat výkonem až 2W, i když ve většině případů to bude spíše desetina.
Do toho přidejte, že podobné zařízení je značným zdrojem tepla. Čipy GPS se kvůli velikému množství výpočtů zahřívají na teploty 50 stupňů Celsia a více, což se miniaturizací spíše zhorší a integrací antény do těla dítěte tomu nijak neprospějeme, spíše naopak. Medicínské důsledky horkého ložiska v těle? Tělo se bude snažit cizorodý prvek vyloučit a bude s ním bojovat, jak moc a s jak ošklivým průběhem, o to se kapacity přou. Lépe se to zkouší na myších než na dětech.
Čtěte téma: Má nás Česká pojišťovna za blbce?
Vaše dítě chce vyskočit z okna jako jeho oblíbený Spiderman, jak mu v tom zabráníte? Tahle otázka má pomoci rodičům chránit jejich dítě před úrazem. Mně ale pomohla pořádně se vytočit.
Čemu by to zabránilo?
Další námitky jsou praktické. Detekce a odstranění takového zařízení je triviální i bez velkých znalostí. Míst, kam takové zařízení v těle umístit, nebude mnoho, a pak už stačí kovová folie na zamezení vysílání nebo nůž na deinstalaci. To abychom zmínili triviální způsoby, náročnější a pohodlnější obnášejí elektromagnetický impuls, jenž zajistí třeba odblokovaná mikrovlnka.
Opravdu se domníváme, že násilník, který chce znásilnit a zabít dítě, se bude rozpakovat mu rozřezat nohu? A opravdu si myslíme, že to nestihne udělat dříve, než rodiče vůbec zjistí, že se jim dítě ztratilo, natož než policie dopíše protokol? Opravdu si myslíme, že deviantovi, který se rozhodl ublížit dítěti, nějaké takové zařízení zabrání to udělat? Cožpak v tu chvíli takový člověk uvažuje chladně a s rozumem?
Dopady lze do určité míry minimalizovat jak způsobem použití biočipu, tak technologickým pokrokem a lze také připustit, že argument ve stylu „lepší mít dítě s rakovinou, než rozřezané v lese“ má něco do sebe, i když má především manipulativní a emotivní náboj. Co uděláme, až se padesát let po zavedení povinného čipování podíváme na statistiky a zjistíme, že míra nemocí a potíží se zvýšila tak, že „náklady“ převýšily „výnosy“ – neboli počet dětí s potížemi převýšil počet dětí, které by taková technologie možná zachránila před devianty.
Čtěte téma: Divoši měli větší pocit jistoty než my
Zná to každý z nás: obavy ze ztráty zaměstnání, hrozba zadlužení, strach ze samoty, opuštěnosti a stáří. Výsledný dojem? Naše životy jsou postaveny na existenční nejistotě.
Na tuhle debatu nejsme připraveni
Vlna vzedmutých emocí na téma „jak jsme mohli předejít ztrátě či únosu dítěte“ zatemňuje úsudek. Za posledních 17 let zemřelo na silnicích 1364 dětí (zdroj: www.zakruta.cz), to jsou dvě děti týdně. Jenže s tímto rizikem jsme se zjevně smířili, tak si najdeme riziko jiné, se kterým budeme bojovat, ať to stojí, co to stojí. Stačí dostatečná pozornost médií a bude z toho atraktivní téma, které by mohlo pomoci oprášit nejednu šanci na znovuzvolení. Jenže sexuální agresoři jsou pro naše děti minoritní problém, podobné činy jsou výjimečné nejenom v Česku, přečtěte si například německé statistiky a zkušenosti.
GPS vyhledávač – nejen pro vaše mazlíčky?
Sledování našich dětí nemá jen potenciální výhody, ale především reálná rizika. Každý systém může být zneužit a zkušenosti z české státní správy ukazují, že také zneužit bývá. S rozmachem sledovacích kamer nepřišly přísné podmínky ani tresty za jejich zneužití, běžně se setkáváme s „humornými scénkami“ z obchodních domů či ulic, které někdo nahrál na Youtube či Stream a šíří se internetem. Běžně se setkáváme s databázemi, které si prodávají firmy a ztrácí se ze státních institucí.
Každý nástroj na hlídání je také nástrojem sledování. Jak zajistíte bezpečnost svého dítěte proti slídilům, když pověříte neznámé slídily, aby vám dítě hlídali? Vážně věříte tomu, že se z české státní instituce neztratí data o pohybu vašich dětí či přímo online přístup do sledovacího systému, stejně, jako se odsud ztrácejí tajné předpisy odposlechů nebo údaje o tajných zátazích proti hledaným osobám? Nestane se sledovací nástroj nakonec především další možností, jak dětem a nám samotným ublížit?
Řešení většiny problémů bývá jednoduché. Všímat si, zajímat se. Nespoléhat jen na stát, ale aktivně se snažit zlepšit místo a město, kde žijeme. Vrátit se ke starým dobrým a osvědčeným principům občanské společnosti, kdy se o naše vlastní životní prostředí zajímáme především my sami, kdo v něm žijeme a také o něm sami rozhodujeme. Bohužel tohle je změna složitější, než nechat očipovat své děti. A ani ta nezabrání nešťastné události, její pravděpodobnost ale sníží.
Věřte tomu, že na debatu o čipování dětí se všemi důsledky, které z toho plynou, nejsme připraveni. My nakonec nejsme připraveni ani na to upozornit souseda, že by nemusel svým novým offroadem projíždět sedmdesátkou rezidenční zónou, kde si na ulici hrají naše děti.
A pokud by vám čip v dítěti chyběl, můžete vyzkoušet již existující a nenásilná řešení. Krabička s baterkou a čipem GPS vám na SMS dotaz vrátí polohu krabičky (Mobil.idnes.cz). Nevýhodou je, že baterie nevydrží dlouho. Výhodou je, že zloději stačí ji rozšlapat a není třeba řezat dítě.
ČLÁNKY DO MAILU