Očkování je náboženství, řekl soudu jeho odpůrce

Ústavní soud projednával stížnost odmítače dětského očkování Pavla Vavřičky. Vyslechl argumenty obou stran a vzal si čas na rozmyšlenou. Nález vyhlásí 9. února. 

Jednání vzbudilo velký zájem, sledovala je zcela zaplněná jednací síň. 

Vavřička se v mnohaletém sporu brání proti pokutě 3000 korun, kterou dostal za to, že nenechal své děti naočkovat proti některým infekčním nemocem. „Mým hlavním důvodem je to, že mám představu, že očkování škodí dětem, že je poškozuje. (…) Očkování je náboženství, které nemá racionální podstatu,“ řekl soudu Vavřička. Děti už odrostly a očkování jim podle otce zatím nechybělo. 

Naopak hlavní hygienik Michael Vít smysluplnost a potřebnost očkování u soudu hájil. Vakcíny jsou prý bezpečné. „Většina očkovacích látek zaváděných v České republice má registraci u evropské autority v Londýně a splňuje nejvyšší požadavky,“ řekl Vít.

Podle názoru Vavřičkova advokáta Víta Brožka má projednávaný spor celospolečenský význam. „Povinné očkování dětí je u dosti velké části populace vnímáno jako zásah do jejich soukromé sféry,“ řekl Brožek. Naopak Vít tvrdí, že podobné názory jsou okrajové. Odmítačů je podle něj asi 100 až 150 ročně. „Těch odmítačů je kolem desetiny promile,“ řekl novinářům Vít. 

„V budoucnu se nebráníme diskusi o dobrovolném očkování, ale musí k tomu být vychována jak odborná, tak laická veřejnost. Při poklesu proočkovanosti pod 90 procent mohu zodpovědně říct, že se tu budou vyskytovat spalničky, že se tu budou vyskytovat další infekční nemoci,“ uvedl Vít. 

Pokutu 3000 korun Vavřičkovi a jeho manželce vyměřila krajská hygienická stanice. Neuspěl s odvoláním k ministerstvu zdravotnictví ani se žalobou u Městského soudu v Praze a kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. 

Vavřičkova stížnost ležela u Ústavního soudu asi čtyři roky. Nejvyšší správní soud mezitím svůj postoj k problematice částečně přehodnotil. Jiný senát NSS v jiném případě stanovil, že odpůrce povinného očkování dětí nelze trestat pokutami za přestupky. Ústavní soud se ale k otázkám povinného očkování zatím nevyjádřil. Kromě Vavřičkovy stížnosti dostal ÚS i další podobné podněty.

Vavřička v roce 2003 nepřivedl dceru a syna k očkování proti tetanu, dětské obrně a virové hepatitidě typu B. Hygienici to považovali za přestupek. Vavřička si stěžuje na porušení práva na spravedlivý proces. Dále tvrdí, že úřady a soudy nezohlednily mezinárodní Úmluvu o lidských právech a biomedicíně. 

Dětská obrna se podle stížnosti neobjevila v Česku od roku 1960, výskyt tetanu zaznamenávají lékaři jednou či dvakrát ročně. Hepatitida typu B podle stížnosti vůbec není dětskou nemocí. Vít ale tyto argumenty neuznává. Hepatitida typu B je podle něj pro děti nebezpečná i proto, že následkem prodělané choroby může být karcinom jater. „Na současných datech můžu ukázat, jak se po zavedení očkování snížil výskyt choroby u dětské populace,“ řekl Vít. 

Nejvyšší správní soud loni upozornil na to, že konkrétní povinnost očkovat děti je stanovena jen ve vyhlášce, a ne v zákoně. Pokud by stát chtěl dodržování povinnosti vymáhat a odpírače očkování trestat pokutami, musel by se změnit zákon. Ministerstvo zdravotnictví kvůli tomu připravuje novelu zákona, která opět umožní postihovat rodiče za to, že povinné očkování dětí odmítnou. Novela by měla platit od roku 2012.