Lidé mají tendenci myslet si, že vakcinace patří, až na výjimky, hlavně do dětského věku, ale lékaři mají jasno. Některé očkování je zrovna tak, nebo dokonce ještě více vhodné i pro dospělé.
Tetanus, záškrt, černý kašel, chřipka, klíšťová encefalitida, pneumokok, pásový opar, papilomaviry. To je osmička infekcí, proti nimž se běžně očkuje, a uvažovat by o tom měl každý dospělý.
Připočítat k nim lze rovněž vakcíny proti zarděnkám, spalničkám či příušnicím – účinek těch z dětství už nejspíše rovněž vyprchal, případně očkování proti hemofilu, které je běžnou součástí dětského očkovacího kalendáře, ale jen relativně krátkou dobu. Při cestách do rizikových oblastí je pak namístě zvážit alespoň očkování proti žloutence A a B, případně proti meningokoku.
I když očkování nemusí být stoprocentně účinné, zabrání vzniku závažného průběhu onemocnění nebo jeho komplikací. Na mnohé z nich výrazně přispívají zdravotní pojišťovny, případně je zcela zdarma – týká se to zejména lidí ze skupiny 65 plus, ale někdy už i padesátníků.
Stejně jako v celém světě pozorujeme i v České republice určitý odklon od přízně k očkování. Dokazuje to například i malý zájem o očkování proti chřipce či klíšťové encefalitidě. U chřipky je proočkovanost populace ve věku 65+ let aktuálně v Česku na úrovni jen těsně nad 20 procenty, což je ve srovnání se západoevropskými zeměmi v průměru dvakrát až třikrát méně. Stejně tak nízká jsou čísla proočkovanosti proti klíšťové encefalitidě, která ukazují v tuto chvíli na proočkovanost alespoň jednou dávkou jen u třetiny osob, zatímco například v sousedním Rakousku se proočkovanost pohybuje mezi 80 a 90 procenty. Přitom v obou případech mají nejrizikovější skupiny toto očkování hrazeno ze zdravotního pojištění,
upozorňuje Jan Kynčl, vedoucí Oddělení infekčních nemocí ve Stáním zdravotním ústavu.
Lidé mají navíc v případě klíšťovky tendenci očkovat především děti, vážný průběh a dlouhodobé následky přitom hrozí zejména lidem od padesátky výše. Ostatně, i chřipka mívá těžší průběh u seniorů, a to včetně fatálního.
Objevuje se záškrt
Dalším příkladem důležitého přeočkování v dospělosti je přeočkování proti tetanu, kdy lze využít i kombinované vakcíny proti záškrtu, tetanu a pertusi. V poslední době se v Česku objevilo několik případů infekcí záškrtem, které opět podtrhují význam očkování.
Aby fungovala kolektivní imunita navozená očkováním a nedocházelo k epidemiím, musí proočkovanost populace dosahovat 80 až 85 procent. Po třídávkovém základním očkování vakcínou proti záškrtu, tetanu a pertusi neboli černému kašli má 94 až 100 procent dětí potřebné hladiny protilátek proti záškrtu.
Imunita po základním očkování ale postupně slábne, podobně jako u většiny očkovacích látek. K zajištění trvalé ochrany jsou tedy potřebné dávky posilovací. V České republice se záškrt dříve řadu let nevyskytoval právě díky povinnému očkování, které začalo už v roce 1946. Riziko nákazy se obecně zvyšuje s věkem, s poklesem hladiny ochranných protilátek nebo může mít souvislost s kontaktem s neočkovanými osobami nebo s cestováním do zahraničí,
připomíná lékařka Kateřina Fabiánová, zástupkyně vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ.
Uvažujete o tom, že se necháte přeočkovat proti nemocem, jako jsou černý kašel nebo záškrt?
Očkování je třeba správně načasovat, kontrolovat a v případě potřeby se včas doočkovat. Například neočkované ženy, které onemocní zarděnkami na počátku těhotenství, jsou vystaveny zvýšenému riziku potratu nebo se jejich děti mohou narodit s vrozeným zarděnkovým syndromem. Některá očkování lze aplikovat i v těhotenství, například vakcíny proti covidu-19, černému kašli a chřipce.
O některých očkováních lidé ani moc nevědí, že existují – příkladem je třeba vakcinace proti bolestivému pásovému oparu, kterým přitom někdy během života postihne třetinu lidí. Bolesti přitom mohou člověka trápit i po odeznění akutních potíží několik měsíců, nebo dokonce let. Nejčastěji postihuje lidi od padesátky výše.
Pneumokok nejen pro děti
Naopak očkování proti sexuálně přenosnému papilomaviru má význam už u mladých dospělých, kteří případně nebyli očkování už v době dospívání. Pokud jde o pneumokok, vakcíny původně cílily pouze na malé děti, kterým pneumokokové infekce ubližovaly nejčastěji. Později ale studie prokázaly, že benefit z očkování mají také senioři. V Česku je oběma těmto skupinám vakcinace doporučována a u určitých vakcín také hrazena z veřejných peněz.
Pneumokok může znepříjemnit život například diabetikům, kuřákům nebo třeba pacientům se srdečními či plicními problémy, a to už od padesáti let, kdy začíná riziko komplikací po této nákaze výrazně stoupat.
Nákaza meningokokem je méně častá, ale závažnější, protože nemoc může mít smrtelný průběh. V České republice dominuje meningokok typu B, ale v posledních letech epidemiologové pozorují i zvýšený výskyt typu C. Nejohroženějšími věkovými skupinami jsou děti do pěti let a mladí lidé ve věku 15–25 let. Na cestách však riziko infekce stoupá, před cestou do exotických zemí má proto smysl zeptat se ohledně doporučení v očkovacích centrech.
Na důležitost očkování upozorňuje Světový vakcinační týden, který se letos koná mezi 24. až 30. dubnem. Aktuální Dětský očkovací kalendář hrazeného očkování v ČR je dostupný na stránkách České vakcinologické společnosti – vakcinace.eu. Aktuální očkovací kalendář pro dospělé najde veřejnost na tomto webovém odkaze ČLS JEP.
ČLÁNKY DO MAILU