Na tomto případu a rozhodnutí EMEA je velmi zajímavé, že posoudili riziko vzniku těchto dvou specifických potíží jako odpovídající riziku jejich vzniku u běžné populace, tedy cca 150 případů na 1 milión. To je více než 1 spontánní případ na 10 000. To není tak úplně málo, aby to 60-70 let zcela unikalo lékařské pozornosti. Po celou dobu humánní medicíny až do druhé poloviny 90 let se o takových případech prakticky vůbec nevědělo a jejich výskyt nebyl pozorován, nebo nebyl odhalen (a proto nebyl statisticky zaznamenán). EMEA proto prakticky neměla vůbec z čeho vycházet pro srovnání. Žádná signifikantní data o obvyklém spontánním výskytu těchto dvou onemocnění v populaci (mladých dívek?) a vědeckou kvantifikaci těchto jevů neměla totiž k dipozici. O POTS se skutečně začalo více hovořit až v souvislosti s očkovanými dívkami, u kterých byl poprvé masověji diagnostikován jako u specifické cílové skupiny.
Osobně jsem očekával, že to EMEA určitě nějak smázne, ale že spíše použije navenek rozumnější (umírněnější) variantu s odkazem na to, že frekvence spontánního výskytu těchto komplikací v populaci nebo jejich výskytu i z jiných příčin nebyla nikdy pořádně exaktně šetřena a prověřována, ale nelze ji rozhodně vyloučit (mohly být uvedeny informace, které tomu mohou i nasvědčovat).
EMEA nám pěkně ukázala, jak se postupuje v praxi téměř pouze a výhradně u vakcín. = Princip předběžné opatrnosti obrácený úplně vzhůru nohama. Překvapuje to ještě někoho?