Od 1. ledna 2021 platí Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech schválený dne 10. 9. 2019. Z mnoha pozitiv, které přináší, cením daleko objektivnější způsob jmenování nových znalců. Ti, kteří byli jmenováni před účinností zmíněné normy, v znaleckých seznamech zůstávají. Těžko dnes říci, zda jejich práce v nových časech vyvrátí platnost povzdechu dr. Motejla, a navíc zpochybní přísloví: Starého psa novým kouskům nenaučíš.
Co se dozvíte v článku
Jak se posuzuje, komu svěřit dítě do péče
Seznam oborů, v nichž jsou znalci jmenováni, je rozsáhlý – od A (archivnictví) po Z (zdravotnictví). Tento článek se věnuje výhradně psychologii, přesněji posudkům, jež se týkají svěření dítěte do péče jednoho z rodičů (eventuálně jiné osoby) či péče střídavé. Znalecký posudek (viz § 28 (2) citovaného zákona) musí mj. obsahovat odůvodnění závěrů „v rozsahu umožňujícím (jeho) přezkoumatelnost“.
Nejde o nic nového. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 konstatoval: „Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz. Ani on a priori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce, nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce… věrohodnosti teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závěrům znalce by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet zodpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce, takový postup nelze z ústavně právních hledisek akceptovat.“
Pěkně řečeno. Chybička je ale v detailu.
Jak vůbec poznat, zda je posudek korektní
Nejste-li mj. i absolventem oboru psychologie, pak nemáte šanci prokázat často evidentní nedostatky v posudku. O tam použitých (i nepoužitých) testech nic nevíte. To platí i pro velmi erudované právníky.
„První pomoc“ k ověření korektnosti posudku nabízejí namátkou otázky:
- Jsou v posudku uvedeny přesné názvy použitých metod?
- Jde o metody standardizované na naši populaci? Tj. existují normy umožňující srovnání našeho výsledku s českou, nebo alespoň středoevropskou populací?
- Jsou u psychologických diagnostických metod uvedeny výsledky tak, aby je bylo možno v rámci eventuálního kontrolního posudku ověřit? Má znalec data archivována ke kontrole pro případ posudku supervizního?
- Jsou použity i metody projektivní pro zkoumanou osobu „neprůhledné“, tj. znemožňující stylizaci? Je v testech zjišťována věrohodnost výpovědi, tj. tzv. lži skóre?
- Jsou závěry potvrzeny alespoň „ze dvou stran“, například dvěma metodami?
- Na otázky soudu má být odpovězeno jednoznačně. Je zde tomu tak?
- Je preference jednoho z rodičů v opatrovnickém sporu objektivně zdůvodněna?
- Je posudek gender korektní? Bez ceny jsou obecné úvahy např. „menší děti mají k matce blíže“, „k výchově děvčete je matka kompetentnější“. Přesně v čem je jeden z rodičů lepším vychovatelem posuzovaného dítěte než rodič druhý?
- Jsou v posudku zohledněny nepsané dohody mezi rodiči dítěte? Není korektní negativně hodnotit fakt, že jeden z rodičů se po dohodě s druhým více věnoval zaměstnání.
- Bylo dítě vhodným způsobem konfrontováno s dospělým, v jehož neprospěch se vyslovuje? Jak dlouho před vyšetřením bylo v péči jednoho i druhého?
- Mohl s potomkem „odmítnutý“ z rodičů před vyšetřením být o samotě?
- Je-li dítě přivedeno jedním z rodičů, předtím bylo delší dobu v péči onoho rodiče a ví, že se zmíněným rodičem odejde, je tím ovlivněno. Měli oba rodiče podobné možnosti?
- Je hodnocení výchovných schopností rodičů založeno na objektivních datech z testů a pozorování?
- Zabývá se znalec i vlivy citové manipulace až vydírání?
- Vychází ze zjištěných dat a nespekuluje o tom, co není podloženo fakty?
Odborník se diví….
…když u v posudku použitých testů nejsou uvedeny kontrolovatelné, tj. kvantifikované údaje. Kvalitativní popis je jen zlomek toho, co test zjišťuje. Bývají použity testy, jež nemají normy na českou populaci. Tudíž by u nás neměly být užívány. Přestože otázky soudu směřují především ke zjištění kvality výchovného působení toho kterého rodiče, znalec nepoužije žádný objektivní test k tomu určený. Dokonce ani nesleduje interakci dospělý–dítě v úkolové situaci. Z obecně dobrých vlastností či výše IQ usuzuje a priori na umění vychovávat.
Výpověď jednoho z rodičů bere jako plně ověřený popis faktů. Taktéž sebeposuzování probanda v testu hodnotí jako realitu…
Nezabývá se stavem, kdy děti vyšetřil poté, co byly čtrnáct dní v péči jednoho rodiče, který je „chtě nechtě“ – obvykle „chtě“ – ovlivnil…
Znalecké závěry nejsou doloženy údaji v posudku.
Zřejmě po vzoru bludiček, jež utancovaly Švandu dudáka, znalec občas „utestuje“ během půldne oba dospělé a děti.
Nepřihlíží k tomu, že výkon může ovlivnit i (ne)důvěra k psychologovi, únava i stres zkouškové situace.
Výrazně ovlivní život nejméně tří lidí na základě jen několikahodinového vyšetření. Poměrně časté je nechat „vyplňovat testy“ na chodbě, kde procházejí i další lidé.
I laik žasne…
…nad údaji znalců typu: „Otec má možnost dostatečného kontaktu s dítětem v době, kdy je vozí na trénink.“
„Skutečnost, že matka nabízela inzerátem sebe i své dospívající dcery jako modely pro akty, nic neříká o jejich výchovných schopnostech.“ Znalec poté konstatoval, že postoj k nahotě se mění, neb viděl kdesi uveřejněné foto skupiny českých spisovatelů v rouše Adamově.
„Matka měla možnost navázat lepší vztah s dítětem při asistovaném styku.“ Tehdy šlo o styk, který měl probíhat dvě hodiny v úřední místnosti za přítomnosti další osoby.
„Výchovné kompetence otce nejsou nijak omezeny a pro dítě není vhodná změna prostředí.“ Matka odešla bez dítěte poté, co ji otec opakovaně bil. Poslední kapkou bylo, když do ní sražené na zem kopal a tříletý synek se k němu přidal. Foto matky po této interakci připomínalo obraz důsledků tzv. zostřeného výslechu na gestapu.
Nechuť znalců vůči střídavé péči
Samostatnou kapitolu tvoří žonglování některých znalců s nechutí vůči střídavé péči. Namátkou uvádí správné obecné konstatování: „Je důležité, aby byli ve výchově zachováni oba rodiče v co největším rozsahu.“ Poté nedoporučí střídavou péči pro nízký věk (5 a 8 let) dětí.
Opakovaně se objevuje tvrzení, že „střídavá péče je prospěšná pro dítě jen za předpokladu, že s ní oba rodiče souhlasí,“ což je v rozporu mj. i s nálezem ústavního soudu. Setkal jsem se i se zdůvodněním nedoporučení „střídavky“ tím, že by podporovala nejednotnou výchovu. Neb „matka podporuje spíše citový rozvoj dětí a otec se spíše zaměřuje na rozvoj jejich dovedností.“
Dopad „ničení života“ na zdraví
Výchova dítěte jen jedním z rodičů – druhý je jen „víkendový“ – je výrazně zastoupena v životní historii posléze již dospělých pacientů stižených řadou chorob, a to nejen duševních. Platí to i o sebevraždách, kriminalitě atd. Když znalec podpoří nevhodný model vztahů jednoho z rodičů, podpoří sociální dědičnost onoho modelu u jeho dítěte, a leckdy i v budoucnu u vnuků. Namátkou jde o model „jdi si a dítě už neuvidíš…“
Občan má právo na spravedlivý soud i posudek. Pokud – a mnohdy oprávněně – vnímá znalcovo jednání jako nespravedlivé, vyvolává to řadu psychických i psychosomatických problémů.
ČLÁNKY DO MAILU