V práci denně piji "české preso" (tzn. s hodně vody), v restauraci nebo kavárně piji "velké espresso", nebo-li správně caffè americano, a doma si občas rád dám i onoho "turka", když zrovna dostanu chuť na jeho specifickou drsnou hořkost. Stejně tak jako mohu mít chuť na tlačenku s octem a cibulí – ne vždy mám chuť třeba zrovna na ústřice nebo kaviár.
A je mi jedno, jak se to správně jmenuje – piji to, co mi chutná.