Odborník na vakcinaci: Když si lékař není očkováním jistý, je lepší ho odložit

Spolu s kolegy z nového spolku pro očkování chce udělat maximum pro to, aby bylo co nejbezpečnější. A také obnovit důvěru v očkování u široké veřejnosti.

Pomoc pro pediatry ve sporných situacích

Odborný spolek pro očkování (OSPO) vznikl jako názorová platforma věnující se poznatkům o očkování. „V současné době máme zhruba padesát členů. Neklademe si velké cíle, ale takové, které by snad mohly společnosti prospět. Chceme mimo jiné pomáhat lékařům dobře a správně se rozhodnout v situacích, kdy musí zvážit prospěch a riziko příslušného očkování,“ říká Marek Petráš, předseda spolku, který je dominantně, ale ne výlučně určen odborné veřejnosti. „Pediatři se musí rozhodovat ve specifických situacích, ať již je to očkování zdravotně stigmatizovaných dětí nebo dětí, u nichž nebylo možné provést očkování podle doporučení výrobce a podobně. Pak je třeba najít řešení, jak dál postupovat,“ uvádí příklady situací, kdy mohou pediatři tápat.

Spolek proto na svých webových stránkách již začal zveřejňovat stanoviska a doporučení pro konkrétní situace, například když se přechází z jedné vakcíny na druhou jako aktuálně u vakcíny proti HPV (rakovina děložního čípku). „Snažíme se je formulovat tak, aby byla uchopitelná nejen pro odbornou, ale i širokou veřejnost,“ popisuje Marek Petráš s tím, že pro členy jsou dokumenty k dispozici ve verzi rozšířené o specifické informace, expertní zprávy apod., které jim umožní zodpovědné rozhodnutí.

Dialog je důležitý, ale zatím je ho pomálu

Spolek je mezi odbornými společnostmi spíše výjimkou, deklaruje totiž svoji otevřenost jak vůči široké veřejnosti, tak médiím i kritikům očkování. Předseda OSPO si je vědom, že vstupují do situace, kdy je v ČR již celá řada institucí věnujících se očkování, jeho hájení, ale i kritizování. „Chtěli bychom se jim stát důstojným partnerem,“ říká, „nebráním se dialogu ani kritickým připomínkám, řada z nich je leckdy racionální. Má smysl vést dialog.“ Ten se u nás doposud příliš nepěstuje, jakákoli kritika, byť dílčího aspektu očkování, dělá z kritizujícího automaticky „antivaxera“, který si přeje návrat „tyfu, moru i horečky omladnic“.

S kritiky očkování má OSPO společný bod a tím je do jisté míry legislativa. Podle Marka Petráše do sebe jednotlivé zákony nezapadají. „Cítíme, že je tam obrovská disproporce, to by mělo být upraveno,“ říká. Jednou z věcí, která se měla změnit již dávno – a panuje o tom víceméně shoda –, je odškodnění po následcích očkování. Doposud se tak nestalo. „Povinně očkovat se na našem území začalo již v roce 1812. Od té doby byly na území České republiky naočkovány řádově desítky milionů osob. Přitom náhrada za poškození po očkování byla do současnosti soudem přiznána jednou, a to v roce 2013, holčičce, které po očkování proti TBC vznikl těžký zánět kyčelního kloubu. Přitom v desítkách vyspělých demokratických zemí se postižení po očkování samozřejmě a již dlouhodobě odškodňují,“ uvádí Václav Hrabák, předseda Společnosti pacientů s následky po očkování, která připravuje tým lidí, kteří budou zejména rodičům postižených dětí pomáhat. Mimo jiné se budou snažit pomoci jim domoci se náhrad za poškození po očkování od státu.

Více než o odškodnění jde ale o princip, aby nebyl očkovaný někdo, u koho to není vhodné, aby tedy k poškozením v maximální možné míře vůbec nedocházelo.

Pepíček je jiný než Mařenka, očkování musí být individuální

Přístup dětských lékařů k očkování, respektive jeho vymáhání bez ohledu na zdravotní stav malého pacienta, je mnohdy předmětem kritiky. Monika Málková ze Společnosti pacientů s následky po očkování říká: „Skupina rodičů sestavila v loňském roce hned dvě brožury o tom, jak zasáhl systém očkování do života některých rodin. Jde o sto příběhů, kde se rodiče shodují v jedné věci, a to že lékaři přehlíželi jakékoli náznaky nežádoucích účinků.“ Zkušenosti rodičů podle ní dokládají, že pediatři očkování nevěnují dostatečnou pozornost.

Podle pediatričky a infektoložky Parvine Gricové se však naprostá většina dětských lékařů snaží aplikovat očkování správně. Setkává se dokonce spíše s opačným problémem: „Někdy na mě rodiče tlačí, abych očkovala, přestože má dítě třeba rýmu, odjíždějí na dovolenou, nemají čas přijít jindy. Nás pediatry problematika očkování hodně trápí, je to zásah do dětského tělíčka, ale víme, proč to děláme,“ říká lékařka, která je také členkou výboru nového spolku. Jde podle ní často o nedorozumění mezi pediatrem a rodiči. „Rodičům to nemám za zlé, je třeba vysvětlovat. Problematika je nesmírně náročná i pro lékaře, musíme ji laikům podat takovým způsobem, aby pochopili, co vlastně chceme dělat a proč.“ Zdůrazňuje, že vakcinace je naprosto individuální u každého dítěte a je potřeba k ní tak přistupovat. „Pepíček je jiný než Mařenka, každé dítě má nějakou anamnézu, proto chceme, aby je očkoval lékař, který ho má v péči, a náš systém to umožňuje,“ popisuje. Podle lékařky je důležité to, že zná své pacienty, zná jejich rodiče, ví, co může očekávat. A když neví, obrací se na další odborníky, žádá konzultace a vyšetření. Pro řešení očkování zdravotně stigmatizovaných dětí jsou pak určena specializovaná očkovací centra zaštítěná velkými nemocnicemi, která jsou však aktuálně v ČR jen tři, což je podle odborníků nedostatečné.

Rodiče se strašně bojí

Na čem se členové spolku pro očkování a kritici zřejmě neshodnou, je současný stav věci. Spolek pediatry hájí, Společnost pacientů s následky po očkování má z praxe jiné zkušenosti. Jeho místopředsedkyně Magda Zálešáková, sama lékařka, se v poradně často setkává s případy, kdy – dle tvrzení rodičů – lékaři varovné signály podceňují či ignorují: „Ty děti jsou velmi nemocné, v rodině jsou autoimunitní onemocnění a podobně, a rodiče se strašně bojí. Mají velký strach nechat takové dítě očkovat,“ popisuje a dodává: „Byli bychom rádi, abychom se dohodli, že když takové děti mají tolik problémů, očkování odsuneme nebo jim ho nedáme, že je potřeba tyto děti chránit.“ 

Rodiče, kteří mají podobné obavy a narazí na neochotu svého pediatra, nevědí, co dál. „Právě proto je odborný spolek pro očkování, abychom tyto případy společně řešili,“ říká primářka Jitka Vydrová s tím, že jak lékaři, tak rodiče se mohou na spolek v těchto záležitostech obracet. „Na jednu stranu existují lékaři, kteří na tyto případy nedbají, na druhou stranu dítě je v útlém věku očkováno velmi často a mohou do toho vpadat různá onemocnění a další příčiny, potíže nemusí nutně souviset s vakcínou,“ upozorňuje lékařka a dodává, že jednotlivé případy je třeba analyzovat a zamýšlet se nad nimi. „Závada je určitě na obou stranách. Je chyba, když se nevěnuje pozornost tomu, že vakcína proběhla, na druhou stranu známe případy, kdy rodiče chtějí všechno svést na očkování. Pravda bude někde uprostřed a my se vůbec nebráníme tomu ji hledat,“ říká lékařka.

Když si lékař není očkováním jistý, je lepší ho odložit

„Situace v ordinacích pediatrů je dnes opravdu náročná,“ říká Parvine Gricová. Zkušenou dětskou lékařku mrzí, že si dnes mnozí myslí, že očkování není důležité. „Měli bychom být rádi, že tu díky němu již nemáme mnohé hrozné nemoci.“ Očkování je ale nutné poskládat tak, aby se maximálně zabránilo vedlejším nežádoucím projevům. „Neznám žádný lék, který nemá vedlejší účinky. Nebudu říkat, že očkování je stoprocentně bezpečné ani stoprocentně účinné, ale dá se udělat mnoho, aby z něj děti profitovaly.“ Lékařka podotýká, že se jí za čtyřicet let nestalo, aby její pacient měl nežádoucí reakci po vakcinaci: „Musím totiž vědět, co očkuji, koho očkuji, kdy dítě můžu očkovat…“

K očkování lze podle předsedy OSPO přistupovat s jistou flexibilitou. Může se stát z jakéhokoli důvodu, třeba akutního onemocnění dítěte, že není možné postupovat podle doporučení výrobce. To je jedna ze situací, kdy by dětskému lékaři mohl spolek pomoci najít správné řešení: „Pediatr nemusí zazmatkovat, přesvědčovat rodiče, že když se dávka nepodá teď hned, je celé očkování zkažené a nebude fungovat,“ říká Marek Petráš.

„V rámci spolku chceme připomenout zásady a tradice, tzn. očkujeme v dobré zdravotní kondici, pokud to situace umožní. Chceme se vrátit k původním principům, tedy když si lékař není v danou chvíli očkováním jistý, je nejlepší pravidlo ho odložit. Předejde tím možným komplikacím.“ Toto u nás dle předsedy odborného spolku platilo od padesátých let až do devadesátých let, s počátkem nového tisíciletí tato pravidla jakoby zmizela. „Rodič je stále součástí diagnostiky, zda očkovat. Má správně povinnost pět dní před očkováním sledovat zdravotní stav, jak dítě spí… a cokoli se mu nezdá, má hlásit lékaři. Otázka je, jak na to pediatři reagují,“ uznává Marek Petráš. Představitelé spolku jsou nicméně přesvědčeni, že většina dětských lékařů k očkování přistupuje zodpovědně.

„Urputná“ propagace očkování škodí

Dalším ze záměrů OSPO je pokusit se zvýšit důvěru v očkování. „Víme, že důvěra je u široké veřejnosti a někdy i u odborné veřejnosti nabourána. Chceme hledat cestu, jak ji obnovit,“ říká předseda spolku. Příčina úpadku důvěry v očkování je dle něj krom jiného také v „urputné“ propagaci vakcinace ze strany farmaceutických společností i některých představitelů lékařské veřejnosti, jejichž úsilí se pak stává až kontraproduktivní.

„Jsme si vědomi, že farmabyznys dokáže být marketingově natolik silný, že převáží propaganda nad racionálnem a že je třeba říkat, co je pravda.“ Petrášovi vadí zejména podpora konkrétních jednotlivých vakcín, což mnohdy pobuřuje laickou veřejnost a vyvolává negativní reakci. Reklama na konkrétní vakcíny navíc zaštítěná odborníky je minimálně etický problém. Spolek se chce naproti tomu zaměřovat na podporu očkování jako takového, vysvětlovat, proč má smysl.