Oddělené ložnice nejsou fenoménem dnešní doby. Spali tak často i naši předci, pokud si to ovšem mohli dovolit. Ti chudí, kteří měli jednu místnost pro všechny a na všechno, podobné problémy neřešili. Hraje partnerova fyzická blízkost nějakou roli v kvalitě vztahu?
Houby láska, jenom touha
Jak spát, abychom si ani po letech nezevšedněli a neztratili vzájemné napojení – spolu, nebo každý zvlášť? Nebo je podstata vzájemné lásky jinde a postel je jen zástupný problém?
Není láska jako láska, alespoň nás o tom ve své knize Sexuální praxe přesvědčuje její autor Thomas Glynn. Podle jeho slov je fajn, když ve vztahu prožíváme touhu, něhu i rozkoš, avšak koexistence všech tří pojmů není podle autora pro vztah nezbytná. Podstatnější však je, že nic netrvá věčně a je pošetilé stavět na těchto pojmech letité partnerství.
Čas touhu otupuje. Roky se milujeme s týmž partnerem, na stejném místě, často i ve stejný čas. I když se snažíme sebevíc, časem si najdeme rituály, které se nám osvědčily. Oba už vědí, jak si udělat hezky, ale s touhou to nemá nic společného. Jako když řídíte auto. Máte-li praxi, dostanete se bezpečně do cíle.
Láska v kombinaci s touhou je totiž pudová, jedná se o instinkt zaměřený na soulož, fyziologickou potřebu, která, pokud nechceme, aby otupěla, potřebuje neustále nové podněty a stimuly. A to, pokud si nechceme být nevěrní, nelze v letitém vztahu splnit. „Vyšší forma lásky, která může vydržet po celý život, je láska spojená s něhou. Jedná se o komplexní cit vytvořený časem, který nemá s instinkty nic společného,“ tvrdí Thomas Glynn. Podle autora falešná láska, která je jen převlečenou touhou, trvá dočasně, stejně jako touha samotná. Skutečná láska přežije nemohoucnost, dlouhodobou nemoc i partnerovu smrt.
Jak poznáme, jestli je náš vztah postavený jen na touze, nebo se skutečně milujeme? I na to autor ve své knize odpovídá: „Vyšší formu lásky prožíváme, když ke svému partnerovi cítíme stejnou něhu před souloží jako po ní. Když muž líbá během noci svou spící manželku na čelo.“
Jenže jak může muž líbat spící ženu na čelo, když spí v jiném pokoji?
Přečtěte si: Čas je nepřítel sexu, ale ne milování
Promiň, odcházím
„Už si nevzpomenu, kdy jsem z ložnice odešla poprvé, co bylo impulzem, ale jakmile jsem sbalila peřiny a odstěhovala se na rozkládací kanape do obývacího pokoje, věděla jsem, že mé manželství vjelo do cílové rovinky,“ vzpomíná pětačtyřicetiletá Dagmar na období těsně před rozvodem.
Jak to poznala? „Protože předtím jsem si nic podobného neuměla představit. Dokonce i když jsem se vrátila z porodnice s mladší dcerou a manžel měl tehdy virózu s vysokými horečkami, neposlala jsem ho spát do jiné místnosti. Patnáct let jsme se celé noci drželi za ruce. Najednou jsem chtěla spát sama.“
Trvalo však dlouho, než si Dagmar přiznala skutečný stav věcí. Ještě několik měsíců se noc co noc vracela nad ránem zpátky do společné ložnice. „Nechtěla jsem, aby si děti všimly, že spíme každý jinde. Dokonce jsem doufala, že si toho nevšimne ani muž a když jsem si k němu zase nad ránem lehla, omluvně jsem ho pohladila po ruce. Bylo to spontánní gesto, jímž jsem se mu omlouvala za to, že ho opouštím. Bylo to nevědomé, ale myslím si, že už tehdy jsem to věděla.“
„Rozvedli jsme se o dva roky později,“ pokračuje Dagmar, která společné spaní vnímá jako bezpečný barometr vztahu. Zažila to totiž i obráceně, když několik let po rozvodu poznala svého nového partnera. „Trvalo rok, než jsem u něho přespala. Sex se sdílením společné postele nesouvisí, ten jsme samozřejmě provozovali od počátku. Ale přespat do rána, probudit se vedle sebe, je něco úplně jiného.“
Její slova potvrzuje i téměř padesátiletá Ivana: „Ať se mezi námi přes den stane cokoli, nikdy nejdeme spát každý jinam. Oddělené ložnice si vůbec nedovedu představit,“ říká a dodává, že oba milují ten pocit, když si společně zalezou pod peřinu. „Nedávno jsem šla spát později než muž. Jakmile jsem ulehla, zvedl manžel beze slova ruku a já jsem si lehla na své místo do jeho podpaží. Myslím, že tím je řečeno vše.“ Ani podle Ivany nemá letitý rituál nic společného se sexem, i když i ten je spolu pořád baví.
Čtěte dále: Máme dítě, sex už ne
Ochlazení přijde vždycky
„Ochlazení v intimní oblasti během společných let je běžné,“ tvrdí sexuolog Zlatko Pastor. Kromě času za to může například i nemoc, těhotenství partnerky a následné narození dítěte. Zejména rané rodičovství je podle lékaře pro vztah zatěžkávací zkouškou bez ohledu na to, jak moc se partneři na dítě těšili.
„Ženy se často mylně domnívají, že porodem všechno končí, jenže opak je pravdou,“ říká sexuolog a dodává, že ženu, která byla do té doby zvyklá starat se jen o sebe, čeká dlouhé období nevyspání, roli hrají problémy s kojením, pomalu se hojící porodní zranění i hormonální bouře v jejím těle spojená s kojením. Podle Zlatko Pastora čerstvá matka po sexu většinou netouží. Aby se muž vyspal, odstěhuje se leckdy po narození dítěte z ložnice – a už to tak zůstane. Partnerům to začne vyhovovat.
„Přesně to se stalo nám,“ reaguje na to čtyřicetiletý Zdeněk, „spíme odděleně už deset let, ale nevidíme na tom nic špatného. Právě naopak. Oběma se nám to moc líbí a našemu vztahu to vysloveně prospívá,“ dodává s tím, že zatímco on je zvyklý pracovat dlouho do noci a rád si zaleze s notebookem do postele, manželka ráno vstává kvůli dětem, takže usíná dříve. „Nerušíme se, a když máme chuť, vlezeme si k sobě a spíme spolu až do rána. Možnost volby dává našemu vztahu pořád mileneckou příchuť, navíc k sobě přicházíme vymydlení, navonění a natěšení. Touha nás neopustila, což považuju vysloveně za pozitivní.“
Zdeněk tvrdí, že pokud by s manželkou zachytili signály, že se vzájemně odcizují, oddělené spaní by zrušili, ale nic takového zatím nezpozorovali.
Varovné signály
Jaké signály to jsou? Pokud spolu partneři po milování nezůstanou, ale každý se vrátí do své ložnice, měli by zbystřit.
Žena by měla zpozornět i v případě, kdy opakovaně nestihne vlastní orgasmus před partnerovým vyvrcholením. Sobectví partnera je totiž rovněž signálem nezájmu o partnerku. V knize Sexuální praxe se dočítáme i zajímavé srovnání délky intimního styku s inteligencí muže. Podle Thomase Glynna platí: „Řekni mi, jak dlouho souložíš, a já ti řeknu, jak jsi chytrý.“
Samozřejmě ve smyslu, čím delší akt, tím vyšší inteligence, vzdělání i úroveň muže. U žen tato úměra údajně neplatí. Žena bez ohledu na svou inteligenci a vzdělání dává vždy přednost co nejdelšímu milování. Ale zpět k odděleným ložnicím.
Přečtěte si: Každá pořádná ženská přece musí mít orgasmus!
Průšvih je, když jeden chce dohromady a druhý zvlášť
Oddělené ložnice nemusí vztahu škodit, pokud se na tom partneři shodnou. Je to podobné, jako s frekvencí milování. Sejdou-li se stejně založení lidé, mohou spolu prožít šťastný život, i když mají sex jen jednou do roka. Pokud však jednomu stačí sex jednou do roka a druhý by chtěl denně, vztah se rozpadne.
Podobné je to i s odděleným spaním. Bude-li chtít například muž spát jinde a žena touží po jeho blízkosti, začne se cítit nemilovaná a zanedbávaná.
Oddělené ložnice nemusejí bránit skvělému sexu, někdy ho dokonce mohou podporovat. Jenže ne sex, ale vzájemná blízkost drží manželskou lásku pohromadě. Jestli k udržení vzájemné blízkosti potřebujete dotýkat se v noci jeden druhého, nebo si k sobě vlezete, jen když na to máte oba náladu, ale jinak dáváte přednost spánku o samotě, si už musí vyřešit každý pár sám. Podstatné asi je jen to, aby si totéž mysleli oba a aby vnímali varovné signály.
Vadily by vám oddělené ložnice?
ČLÁNKY DO MAILU