Názor k článku Odmítání masa = správná etická volba? od Pavel - Tak si asi zaházím hrách na zeď já:...

Tak si asi zaházím hrách na zeď já: Když pomůžu na ulici babičce, která spadne na zem, tak zcela bezpečně je to z pocitu nadřazenosti a můj čin je neupřímný a opovrženíhodný.

Říká se tomu také "podle sebe soudím tebe" nebo "čistému vše čisté".

Jsem vegetarián a nikdo to o mě neví, pokud se ovšem nestane svědkem toho, že si opakovaně na stůl nedávám maso - pak se omluvím a uvedu důvod, aniž mám chuť někoho přesvědčovat o své jediné pravdě.

Ten, kdo nevidí nekonečné utrpení zvířat ve velkochovech a jatkách, proti němuž jsou vyhlazovací tábory nacistů procházkou růžovou zahradou, musí mít otupělý cit. Ale neznamená to, že každý je schopen se masa zříci a já to respektuju. Stejně ale chápu i ty militantní vegetariány, kteří tomuhle naprosto zbytečnému násilí prostě nemohou blazeovaně přihlížet.

Článek je podle mě dosti demagogický a chvílemi i hloupý. Například ten nářek bezcitných nad utrpením rostlin. Je známou věcí, že "přes maso" se spotřebuje mnohonásobně víc rostlin, než pokud se konzumují přímo. Je to realistický argument nejen z hlediska možného utrpení rostlin, o němž masožraví tak často hovoří, ale i z pohledu ekologie a odstranění hladomoru?