V tomto článku bych ráda nastínila, jak přistupuje Velká Británie k problematice odškodňování, pokud člověk utrpí újmu na zdraví v důsledku očkování. Proč? Z jednoduchého důvodu. Toto téma totiž trápí i mnoho slovenských a českých rodičů, protože na Slovensku a ani v České republice v této oblasti stále nefunguje žádný systém odškodňování. Věřím, že je čas na změnu, ačkoli naši politici na ni evidentně nejsou připraveni a nechtějí připustit, že očkování může v některých případech i poškodit.
Je zajímavé, že v zemích prvního světa takové poškození připouštějí. Ve Velké Británii funguje již od roku 1979 zákon, který povoluje odškodnění po poškozeních z očkování bez nutnosti „jít“ přes soud. Pravda je taková, že i zde se lidé snaží o to, aby byl tento zákon změněn, protože není postaven dobře a dostat se k odškodnění je velmi náročné, často až nemožné – bez rozdílu, zda poškození zdraví pacienta bylo způsobeno vakcínou nebo ne. V každém případě bychom i na Slovensku mohli čerpat z tohoto zákona a ten náš vylepšit tak, aby odpovídal době, ve které žijeme.
Britská pravidla hry
Ve Velké Británii je maximální odškodnění po poškození z očkování nastaveno na nezdanitelných 120 000 liber za každé poškození. Pokud poškozený pobírá státní příspěvky na podporu bydlení nebo kvůli svému zdravotnímu postižení, tyto příspěvky mohou být sníženy pod určitou hranici, a to v závislosti na tom, o jaký příspěvek jde. (1)
Podle zdejších zákonů netřeba dokázat na sto procent, že to bylo právě očkování, které poškodilo zdraví člověka. Je nutné to dokázat na jednapadesát procent. Poškození musí být vážné, tedy zdraví člověka musí být postiženo minimálně na šedesát procent. Odškodnění lze získat po očkování proti těmto nemocem: záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, spalničky, příušnice, zarděnky, tuberkulóza, haemophilus nákazy typu B, meningitida typu C, pneumokokové nákazy, lidský papillomavirus HPV, pandemická chřipka H1N1 (očkování muselo proběhnout do 31. srpna 2010), pravé neštovice (očkování muselo proběhnout do 1. srpna 1971). Odškodnění zahrnuje i trojkombinaci vakcíny proti záškrtu, tetanu a černému kašli a také trojkombinaci vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR). Poškození nemusí být pouze fyzické, ale i psychické.
V tomto zákoně však mnoho vakcín chybí. Není v něm zahrnuto očkování proti vzteklině, hepatitidě B, hepatitidě A, meningitidě typu B, běžné chřipce a ani očkování proti klíšťové encefalitidě, ba dokonce ani očkování proti tropickým chorobám, ačkoli tato očkování jsou v Anglii v nabídce a lidé se jimi dávají očkovat.
Zákon povoluje odškodnění i v případě, pokud byla v těhotenství očkovaná matka a její dítě je kvůli tomuto očkování poškozené nejméně na šedesát procent. Na papíře taková vsuvka v zákoně vypadá dobře, ale dokázat, že poškození nastalo kvůli očkování, není vůbec jednoduché. Samozřejmě, i zde platí, že to musíte dokázat na padesát jedna procent.
Šanci na odškodnění máte i tehdy, pokud jste přišli do blízkého fyzického kontaktu s osobou, která byla ve Velké Británii očkována živou vakcínou proti dětské obrně a prokážete na jednapadesát procent, že jste v důsledku toho utrpěli poškození zdraví.
Výjimky ze zákona
Nárok na odškodnění platí jen tehdy, byla-li osoba očkovaná před dosažením 18. roku věku. Zákon umožňuje dvě výjimky: Pokud byla osoba starší 18 let očkovaná proti daným nemocem z důvodu epidemie, věkový limit se rovněž nevztahuje na očkování proti nemocem, jako jsou dětská obrna, zarděnky, meningitida typu C, lidský papillomavirus a pandemická chřipka H1N1 (očkována do roku 2009).
Žádost o odškodnění se podává v těchto případech mimosoudní. Pokud jde o osobu mladší 18 let, podává ji zákonný zástupce. Ale je tu chyták: Ve Velké Británii máte nárok na podání žádosti až tehdy, když poškozené dítě dovrší dva roky. Pokud dítě do té doby zemře a úmrtí se uzavře například jako náhlé úmrtí kojence (SIDS) nebo se jako příčina úmrtí určí nějaký jiný důvod, rodičům nárok na odškodnění nevznikne. A možná toto je jeden z důvodů, proč bychom tento zákon neměli doslovně kopírovat, ale měli bychom umožnit odškodnění již od prvního očkování, které dítě dostane, bez ohledu na to, zda v budoucnu dovrší nebo nedovrší vyšší věk.
Pokud poškozený dovrší 18 let a až tehdy se rozhodne podat žádost, podle zákona tak musí učinit do tří let od dovršení plnoletosti nebo do maximálně šesti let od podání vakcíny, která dotyčnou osobu poškodila. Aplikuje se ta podmínka, která dá poškozenému více času.
Kolik žadatelů reálně uspělo?
Podle oficiálních zdrojů z ministerstva práce a důchodů ve Velké Británii bylo od ledna 1998 do února 2015 podáno 2122 žádostí. Toto číslo zahrnuje pouze žádosti podané mimosoudně. Pouze třicet žadatelů uspělo, z nich každý poškozený dostal od státu 120 000 liber. Vláda tuto částku nenazývá odškodněním, ale pomocí k zajištění lékařské a osobní péče, kterou dotyčný žadatel potřebuje. Zdroj také uvedl, že do 22. dubna 2015 bylo hlášeno 8228 nežádoucích reakcí na očkování proti HPV viru a z toho 2587 vážných, přesto nikdo nebyl odškodněn. (2)
Současný zákon nevyžaduje od příslušných orgánů zaznamenat, o jaké poškození jde a ani to, jaká vakcína postižení způsobila, a proto tyto informace nedrží v záznamech. Ministerstvo tvrdí, že často nelze s jistotou potvrdit, která vakcína způsobila dané poškození, protože poškození jsou většinou očkováni několika vakcínami najednou, popřípadě v krátkém časovém rozmezí. Rovněž podotklo, že žadatelé o odškodnění mají taková postižení, která se vyskytují i u neočkované populace. Z jiných zdrojů se mi podařilo zjistit, že jeden z úspěšných žadatelů na základě zákona z roku 1979 byl odškodněn z důvodu vzniku epilepsie po očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. (3)
O odškodnění je možné žádat i soudní cestou
Každý poškozený má kromě této formy žádosti o finanční pomoc také možnost vymáhat odškodnění soudně bez ohledu na to, zda jeho žádost byla úspěšná či nikoliv. Tato možnost se týká i těch, kteří mají pocit, že jejich zdraví poškodila vakcína, která není zahrnuta v uvedeném zákoně. V tomto případě odškodnění nemá určený finanční limit, ale tento způsob je finančně velmi náročný a často neúspěšný, neboť dokázat, že právě daná vakcína způsobila poškození, není jednoduché. Nemluvě o tom, že pokud je prokazatelnost nejistá, poškozený bude mít problém najít právníka, který takový případ vezme. Alespoň ve Velké Británii to tak je.
I britští politici si uvědomují, že zákon z roku 1979 nesplňuje to, k čemu byl původně přijat. Dne 24. března 2015 diskutovali v parlamentu o nutných změnách, protože dosud uspělo pouze malé množství žadatelů o odškodnění, ačkoliv poškozených je mnohem víc, ale bohužel neuspěli. (4)
Britští politici si uvědomují potřebu změn v zákoně
- Za hlavní potřebnou změnu politici považují zahrnutí vakcíny proti hepatitidě B do vyrovnávacího programu. Mnozí dospělí a zejména pracovníci ve zdravotnictví totiž musí být povinně očkování proti této nemoci, ale v případě poškození zdraví již nárok na odškodnění nemají. Politici si naštěstí uvědomují, že se mezi lidmi najdou poškození i touto vakcínou, kvůli čemuž pak musí zanechat své profese a ztratí i výdělek, který jim zajišťoval kvalitní životní standard.
- Další diskutovanou změnou je lepší dostupnost odškodnění pro dospělou populaci. Už to bylo v článku zmíněno, že byla-li osoba očkovaná po 18. roce věku, nárok na částku 120 000 liber má jen v omezených případech. Ve Velké Británii je doporučováno očkování pro dospělé proti sezónní chřipce a pneumokokovým infekcím. Ovšem na druhé straně zákon nezahrnuje možnost žádat odškodnění po poškození vakcínami, které měly zajistit ochranu proti těmto nákazám.
- Další diskutovanou změnou je zrušení podmínky, kde rodič nemá nárok žádat o odškodnění dříve, než dítě dosáhne věku dvou let. Podle politika Browna tento zákon nezajišťuje férovost vůči těm, kteří se nedožili požadovaného věku. Rovněž je třeba dbát na to, že rodič dítěte, které má po očkování poškozené zdraví, má často vyšší náklady na péči o takové dítě, a proto není správné, aby na peníze musel čekat, dokud dítě nedosáhne dvou let.
- Zákon je nedostatečný, i co se týče odškodnění po poškozeních vakcínami proti HPV infekci (vakcína je známá jako vakcína proti rakovině děložního čípku). Hlášeno bylo několik tisíc poškození, ale dodnes nebyl nikdo odškodněn.
- Některým politikům se nelíbí pravidlo dokazování 60% poškození zdraví. Z hlášení je evidentní, že toto pravidlo je příliš přísné a postižení, kteří nesplnili tento limit, trpí dál a bez nároku na pomoc od státu. Dalo by se to částečně vyřešit tak, že by zákon zahrnoval různé stupně odškodnění podle vážnosti daného poškození a omezování každodenní existence člověka s postižením. Padl i takový návrh, aby se částka 120 000 liber zvýšila pro ty nejtěžší případy, protože tato suma nepokryje náklady na péči o vážně poškozeného člověka, který nejenže ztratil na kvalitě života, ale často přišel i zaměstnání.
Štědré finanční bonusy pro lékaře
Na závěr je nutné zmínit, že ve Velké Británii jsou ordinace, kde se očkuje, finančně ohodnocené takzvanými „target payments“. Proces je komplikovaný, tak alespoň nastíním, jak to zhruba funguje. (5) (6) Nárok na extra finance mají takové instituce pouze tehdy, pokud dítě dostane všechna očkování v očkovacím programu do určitého termínu. Lékař to například musí stihnout do dvou let dítěte, popřípadě do pěti let, ale v tom případě se poskytnutá částka výrazně snižuje.
Pokud jedno nebo více očkování chybí, případně se dítě doočkovalo po druhém roce věku, takové dítě se do plně očkované skupiny dvouletých dětí nepočítá. Ordinacím vznikne nárok pouze tehdy, pokud je evidováno alespoň sedmdesát procent plně očkovaných dětí. Ordinace dostane vyšší odměnu při devadesáti procentech plně očkovaných dětí do dvou let. Taková odměna může být až trojnásobná oproti tomu, co by dostala za sedmdesát procent očkovaných.
Jak jsem zmiňovala, ordinace dostanou určitou sumu peněz, i když očkují dítě po druhém roce věku, ale musí to být před dovršením pěti let. Jde o částku, která je zhruba třikrát nižší než u dvouletých dětí. Kalkulace jsou příliš složité, ale mluvíme tady o několika tisících až desetitisících liber. Vše záleží i na velikosti skupiny, která má být očkována.
Když si rodič uvědomí, že dítě do dvou let věku nemá nárok na odškodnění od státu, ale na druhé straně stát motivuje lékaře, aby naočkoval co nejvíce dětí před dosažením druhého roku věku, je přinejmenším sporné, zda současný zákon splňuje původní záměr. Naštěstí si to politici uvědomují a některým záleží na férovějším přístupu.
Kdy dospějí politici na Slovensku k férovému řešení tohoto problému?
Bohužel, Slovenská republika není s domáhání se práv ani tam, kde je Velká Británie nyní. Je nepravděpodobné, že by očkování v moderní západní zemi bylo méně kvalitní než u nás. Spíše zde jde o to, že politici na Slovensku nejsou ochotni uznat, že poškození po očkování je reálné, případně se obávají odpovědnosti. Když ji jednou přiznají, nebude už cesty zpět. Mít kompenzační program financovaný státem je férové řešení, protože pokud stát ukládá očkovací povinnost pod hrozbou pokuty, popřípadě zakáže například návštěvu veřejných míst, tak by měl převzít plnou zodpovědnost za případné škody.
Jde přece o naše děti a jejich budoucnost v tomto státě. Velká Británie dokonce neukládá povinnost očkovat, nezakazuje neočkovaným dětem návštěvu školek (tak jak se to prosazuje v České republice) a nedává žádné pokuty za odmítnutí očkování. Je to k zamyšlení, milí politici, osud našich dětí a občanů Slovenska je ve vašich rukou.
Článek vyšel v měsíčníku DIEŤA 7/2015, autorka ho poskytla k publikování na serveru Vitalia.cz.
Zdroje:
ČLÁNKY DO MAILU