V poslední době se objevila informace o tom, že ve zdravotnickém systému se začíná projevovat nedostatek lékařů se specializací praktický lékař pro děti a dorost. Podle statistik je 84 % českých pediatrů starších padesáti let. Podle lékařů samotných hrozí, že během deseti let bude v Česku málo pediatrů. Nedostatek takto specializovaných lékařů je celoevropský problém.
Mladí pediatři jsou „na vymření“
Ta zpráva není překvapivá. Domnívám se, že jde o jednu malou část komplexního problému postgraduálního vzdělávání, zejména pak předatestačního tréninku lékařů ve všech specializacích.
Trénink nyní probíhá v podstatě živelně. Pokud je mi známo, nikdo nesleduje, kolik lékařů každý rok z té které specializace odchází a kolik lékařů ve stejném roce atestaci složí. Přitom vstup do atestačního vzdělávání a splnění náročných podmínek atestační přípravy je pro některé lékaře obtížný, až nemožný. Existují zde bariéry praktické (uvolní mne můj stávající zaměstnavatel?, kdo bude za mne pracovat v době, kdy budu na dlouhodobé stáži?, na kterém pracovišti mi umožní získat potřebnou praxi?, jejich kapacita je omezená) a finanční (kdo to zaplatí?, výuková pracoviště si účtují nemalé částky).
Pediatři mají problém
Do momentálně nejviditelnějších problémů se v posledních asi deseti letech dostaly obory praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost, protože výuková pracoviště neměla zájem je zaměstnávat pouze pro účel stáže. Problém se zhoršil i vytvořením neobvyklé, až unikátní zvláštní atestace pro obor ambulantní pediatrie (v jiných státech není takový obor znám, praktičtí dětští lékaři tam skládají stejnou specializační zkoušku jako pediatři nemocniční).
Tím byla administrativně nesmyslně omezena možnost, aby nemocniční pediatři v průběhu své kariéry odcházeli pracovat jako praktičtí dětští lékaři. Po dobu několika let tak nesložil atestaci ani jeden praktický lékař pro děti a dorost. Ministerstvo na to zareagovalo vytvořením systému tzv. rezidenčních míst. Praktičtí lékaři se v tomto systému školí formou tři roky trvající nemocniční stáže, náklady hradí stát. Tím se situace částečně vylepšila, chybí ale údaje o tom, jestli je efekt tohoto opatření dostatečný.
ROZHOVOR: Dobrý lékař je i ten, který lék nepředepíše, říká Tomáš Cikrt
Stát by měl dělat víc
Lze navíc očekávat, že se postupně budou projevovat podobné problémy v řadě dalších specializací. Domnívám se, že řešením je zlepšený dohled státu. Na problému by mělo spolupracovat Ministerstvo zdravotnictví ČR a Česká lékařská komora. Tyto instituce by měly vytvořit orgán, který bude průběžně sledovat počet lékařů v jednotlivých specializacích, plánovat jejich potřebu do budoucna a směřovat k tomu, aby nově atestující lékaři svým počtem průběžně doplňovali lékaře, kteří ze systému odcházejí.
Financování atestačního výcviku by měl plně převzít stát, a to ve všech oborech, podobně jako je tomu v jiných západních zemích. Nelze očekávat, že atestační přípravu budou svým lékařům hradit nemocnice, sami lékaři to ze svých příjmů také dělat nemohou. Za kvalitu systému zdravotnictví včetně kvalitního odborného výcviku lékařů je před svými občany odpovědný stát.
V oblasti pediatrie by se měly opět spojit nyní bezdůvodně oddělené obory Dětské lékařství a Praktické lékařství pro děti a dorost – atestace by měla být znovu společná. Takový stav bude logický, bude odpovídat situaci v ostatních státech Evropy i vyspělého světa a umožní větší flexibilitu dětských lékařů v průběhu jejich kariéry.
Čtěte dále: Nedostatkoví lékaři – už nejen zubaři a praktici
ČLÁNKY DO MAILU