Názor k článku Ne každý olej "na smažení" se k němu skutečně hodí od Patrik Chrz - ...ale podobné rozdíly v kvalitě jsou i třeba...

...ale podobné rozdíly v kvalitě jsou i třeba u toho slunečnicového oleje, jak bylo zmíněno v článku.
Problém je v tom, že běžný spotřebitel nemá šanci poznat jak kvalitní potravina je (zde je výhoda toho sádla, které se falšovat prostě nedá - buď to sádlo je, nebo není, u olejů jsou to právě ony různé směsi, nebo i jednodruhové oleje upravené fyzikálně či chemicky, aby dostaly požadované vlastnosti - trvanlivost, tepelná odolnost, tekutost i na nízkých teplot, atd.). A i když si nakrásně na základě rady odborníka nějaký produkt vybere, nikde není zaručeno, že za pár měsíců výrobce nezmění recepturu.
A co se týče rafinovaného a nerafinovaného - aby to nebylo jak s hnědým cukrem (mimochodem ani ten "pravý" hnědý cukr není o nic zdraví prospěšnější, než ten bílý), který se většinou dělá tak, že se ten bílý obarví karamelem :).

Je paradoxní, že nejlevnější olej, kterým palmový olej je (jak z tohoto důvodu, tak zejména z důvodu svých fyzikálních vlastností se používá spolu s kokosovým olejem k výrobě různých rostlinných šlehaček a dalších náhražek), se u nás často prodává nejdráže. Ale když jsou lidé ochotni tyto peníze platit, byli by obchodníci hloupí, kdyby produkt nabízeli levněji.

A co se týče té obezity - tu v 99 % způsobuje prosté přežírání. Kdo si bude dávat každý den k obědu i k večeři čtvrtkilový smažený řízek, tak bude jak koule a je úplně jedno, na jakém oleji ho bude smažit. Naopak, kdo se bude řídit heslem všeho s mírou, tak je v konečném důsledku úplně jedno, jestli bude smažit na slunečnicovém, řepném a nebo třeba i na tom nejhorším - palmovém oleji. Pokud si ale bude chtít zároveň i pochutnat, tak stejně zvolí sádlo.