Vlákno názorů k článku Ne každý olej "na smažení" se k němu skutečně hodí od mjc - Mne sa na smaženie osvedčil palmový olej. Používam...

ano, palmovy olej je velmi tepelne odolny, bohuzel ma pro zdravi cloveka pomerne nepriznive chemicke slozeni - citace z jednoho vydani DTestu:
Palmový olej je zdravotně nejrizikovější Celosvětově stále více se prosazujícím tukovým produktem je palmový olej. Z technického a obchodního hlediska je nejpoužívanější tzv. palmolein, který na rozdíl od palmstearinu zůstává kapalný i za teplot nižších než 20°C tak jako ostatní rostlinné oleje. Doposud nízké ceny palmového oleje vycházely z jeho poměrně vysoké nabídky, stejně jako u jiných surovin se ale v současné době v souvislosti s používáním a výrobou biopaliv situace poněkud mění i v případě oleje z palem. Vzhledem k obtížné rafinaci, především nutnosti odbarvení prováděného nestandardními postupy, se do ČR dováží palmový olej již rafinovaný. Palmový olej je ve srovnáni s ostatními oleji největším nositelem kyseliny palmitové, které obsahuje zhruba od 40 do 44 procent. To v praxi znamená zvýšené riziko vzniku aterosklerózy. Výhodnou technologickou vlastností je ale skutečnost, že palmový tuk tvoří při chlazení pouze malé krystalky. Proto jsou palmový a také řepkový olej vhodnou surovinou pro výrobu margarínů a tuků do pečiva. Výrobky dostávají žádoucí plastickou konzistenci, nejsou hrudkovité ani pískové, přičemž v těstě a pečivu napomáhají vzniku vzduchových bublin. Stejně jako každý jiný olej, má i palmový olej nežádoucí cholesterol. Na rozdíl od řepkového (0,5 až 1,3 %) či sójového (0,6 až 1,5 %) je však jeho obsah vyšší, od 2,6 do 6,7 procenta. Na druhou stranu má palmový olej 50 až 60 procent žádoucího fytosterolu, který cholesterol v krvi snižuje. Palmový olej má relativně vyšší obsah nasycených mastných kyselin, což je určitou nevýhodou z hlediska dietetického, naopak však výhodou z pohledu jeho vyšší oxidační stability . Proto je palmový olej užíván ve směsi s řepkovým jako olej fritovací.

...ale podobné rozdíly v kvalitě jsou i třeba u toho slunečnicového oleje, jak bylo zmíněno v článku.
Problém je v tom, že běžný spotřebitel nemá šanci poznat jak kvalitní potravina je (zde je výhoda toho sádla, které se falšovat prostě nedá - buď to sádlo je, nebo není, u olejů jsou to právě ony různé směsi, nebo i jednodruhové oleje upravené fyzikálně či chemicky, aby dostaly požadované vlastnosti - trvanlivost, tepelná odolnost, tekutost i na nízkých teplot, atd.). A i když si nakrásně na základě rady odborníka nějaký produkt vybere, nikde není zaručeno, že za pár měsíců výrobce nezmění recepturu.
A co se týče rafinovaného a nerafinovaného - aby to nebylo jak s hnědým cukrem (mimochodem ani ten "pravý" hnědý cukr není o nic zdraví prospěšnější, než ten bílý), který se většinou dělá tak, že se ten bílý obarví karamelem :).

Je paradoxní, že nejlevnější olej, kterým palmový olej je (jak z tohoto důvodu, tak zejména z důvodu svých fyzikálních vlastností se používá spolu s kokosovým olejem k výrobě různých rostlinných šlehaček a dalších náhražek), se u nás často prodává nejdráže. Ale když jsou lidé ochotni tyto peníze platit, byli by obchodníci hloupí, kdyby produkt nabízeli levněji.

A co se týče té obezity - tu v 99 % způsobuje prosté přežírání. Kdo si bude dávat každý den k obědu i k večeři čtvrtkilový smažený řízek, tak bude jak koule a je úplně jedno, na jakém oleji ho bude smažit. Naopak, kdo se bude řídit heslem všeho s mírou, tak je v konečném důsledku úplně jedno, jestli bude smažit na slunečnicovém, řepném a nebo třeba i na tom nejhorším - palmovém oleji. Pokud si ale bude chtít zároveň i pochutnat, tak stejně zvolí sádlo.