Radek Bartoš hospodaří kolem Lanžhotu na osmdesáti hektarech. Dvacet sedm hektarů patří jemu, zbytek jeho rodičům. Přestože obhospodařují půdu společně, on pěstuje dýně, slunečnice, pšenici a luskoviny v bio kvalitě, jeho rodiče pěstují v konvenci, a to hlavně řepku, pšenici, pícniny, luskoviny a slunečnici. Většinu olejnin, které sklidí, už neprodávají ostatním ke zpracování, jako to dělali dříve; skoro osm let plody své píle sami dále zpracovávají. Ať už v olej, nebo mouku.
Slunečnicový olej jako pohonná hmota
Na Jižní Moravě rodina Bartošů hospodaří od devadesátých let. V době, kdy naprosto neúnosně klesla výkupní cena slunečnice, se ale museli rozhodnout, co s touto olejninou dál. Pana Bartoše staršího napadlo, že by si nechali předělat traktor, aby byl schopen provozu na slunečnicový olej, který by si sami lisovali. Slovo dalo slovo, nápad zkusili realizovat, ale moc nepochodili. Stroje s tímto olejem ani po přestavění nebyly příliš spokojené. Vylisovaný olej se ale zabydlel v kuchyni paní domácí (maminky Radka Bartoše) a od té doby ho v Lanžhotu lisují.
Nezvolili lisování za tepla s následnou rafinací, která sice zajistí vyšší výtěžnost, ale olej kvůli ní přijde o část vitaminů a další cenné látky, vůni a chuť rostliny, z níž je vylisován. „Tenkrát jsme se rozhodli pro lisování za studena, ne proto, že bychom chtěli mít olej v lepší kvalitě, ale protože stroje na lisování studenou cestou byly dostupnější a vlastně to byly jedny z mála lisů na trhu určené pro malovýrobce,“ vypráví Radek Bartoš.
A bylo to jednoznačně správné rozhodnutí, ať už byly pohnutky jakékoliv. Zejména díky němu totiž v roce 2016 získali pro svůj olej označení Regionální potravina Jihomoravského kraje.
Je bio, ale vy to z etikety obvykle nepoznáte
Přestože se některé Oleje Bartoš vyrábějí ze semen pěstovaných ekologickým způsobem, na etiketě značku bio nenajdete. „Možná se vám to bude zdát divné, ale pro nás je podstatnější jasný původ, máme na olejích naše jméno, a to je podle mě větší záruka než nějaká zebra nebo lísteček,“ říká Radek Bartoš a jeho maminka dodává: „Navíc, když na výrobek dáte nálepku bio, tak mají ostatní prodejci pocit, že na to musí nahodit cenu ne o dvacet, ale o sto procent vyšší. Je to bio, tak hurá, musíme na tom vydělat.“ S bio certifikací je navíc spojena vyšší administrativní zátěž. Takže Bartošovi sice mají v produkci bio oleje, ale zákazník to z obalu nepozná.
Výroba jedné lahve oleje trvá měsíc a půl
Cesta k oleji, který si dnes můžete koupit ve vybraných obchodech prakticky po celé republice nebo prostřednictvím e-shopu, začíná na poli. Po sklizni se semena vyčistí a uskladní ve velkoobjemových vacích. Postupně, jak je potřeba, se pak semena odebírají a zpracovávají. „Lisujeme podle potřeby, zhruba šestkrát do roka. Zásoby máme rozdělené tak, abychom vždy měli odkud brát,“ ujišťuje nás o železných zásobách Radek Bartoš. Na každý litr oleje potřebují tři kila semínek a je jedno, jestli mluvíme o dýňových, slunečnicových nebo řepkových. Rozdíly ve výtěžnosti jsou prý minimální.
Po lisování se nechá olej sedimentovat a vyčištěný se následně přelije do nerezového tanku, kde čeká na to, až získá jiskru. „Jak dlouho to bude trvat, záleží hlavně na počasí. Teď v zimě to trvalo opravdu dlouho, občas i měsíc,“ říká Radek Bartoš. Celkově od lisování po nalahvování tak výroba jedné lahve trvá měsíc a půl. Tímto způsobem ročně vyrobí asi osm tisíc lahví oleje, které Radek Bartoš osobně rozváží do spřízněných prodejen po České republice.
Jako úplně první začali lisovat slunečnicový olej, další přibyl slunečnicový s česnekem, řepkový a nakonec dýňový. „Po několika letech jsme přidali dýňová pesta, mezitím jsme se zabývali balením dýňových semen a nově loupeme a pražíme slunečnici,“ popisuje rozšiřování portfolia Radek Bartoš
Všechny oleje využijete zejména ve studené kuchyni. Můžete i v teplé, ale je to škoda. Přece jen tyto za studena lisované oleje nestojí jako běžný řepkový olej v supermarketu. Půl litru řepkového koupíte za zhruba osmdesát korun, slunečnicový za sto a cirka dvě deci dýňového za dvě stě třicet korun. Radek Bartoš prý cenu obhajovat nemusí, stačí, když lidé olej ochutnají. „V té chuti poznají, že je to něco jiného, než se běžně prodává. I když musím říct, že i dnes se lidé podivují nad tím, že by měli olej ochutnávat. Je před námi ještě dlouhá cesta…,“ říká s úsměvem výrobce.
Sortiment se rozšiřuje
Jako úplně první se u Bartošů začal lisovat slunečnicový olej, další přibyl slunečnicový s česnekem, řepkový a nakonec dýňový. „Po několika letech jsme přidali dýňová pesta, mezitím jsme se zabývali balením dýňových semen a nově loupeme a pražíme slunečnici,“ popisuje rozšiřování portfolia Radek Bartoš.
Tím ale zdaleka nekončí, zatím posledním počinem je dýňová mouka, která je dalším logickým krokem ve výrobě farmy. Čeká nás za pár měsíců či let v nabídce Bartošových olejů dýňový chléb, který by byl také další logickou cestou? „Dýňový chléb asi ne, ale třeba zkusíme někdy dýňovou chlebovou směs,“ odtajňuje plány z daleké budoucnosti majitel firmy.
ČLÁNKY DO MAILU