Názory k článku Olympionici nejsou zdraví

Pěkný článek! Myslím, že zaměstnání „profesionální sportovec“ vy se mělo zrušit a na olympijské hry by mohli jet ti, co mají sport normálně při zaměstnání – tak, jak tomu bývávalo dříve. Ti „profíci“ mi čím dál více přijdou jako blázni. Olympiáda, která mě dříve lákala ke shlédnutí, už mi za to nestojí.

Je to skutečně tak. Na vrcholovém sportu není co obdivovat.

Mám ale za to, že je každého věc, co se svým zdravím udělá, co obdivuje. Kdo ze sebe dělá pitomce stylem „kdo neskáče není Čech“, ať ho dělá klidně dál.

To co mi na sportu vadí je hlavně nesmyslná podpora státu. Do výstavby sportovišť jdou nesmyslné peníze, které pak chybí jinde a stát je hledá znovu v našich kapsách. Na jedné straně vyšší odchody do důchodu, neplacené první dny nemoci, na druhé straně MS v lyžování a příprava olympiády v Praze. Stojí to vůbec za to? Stádu nemyslících hlupáků patrně ano.

Nebylo by lepší to celé zprivatizovat a státní ponechat jenom školní tělocvičny? Toho se asi nedočkáme, protože by pak různí Volfové a Bémové nemohli dávat zakázky těm správným firmám…

Podpora státu není nesmyslná, sport jako celé odvětví je pro rozpočet ČR přínosný přebytkem cca 1,1 až 3,7 mld korun.

Zdroj: http://www.msmt.cz/pro-novinare/koncepce-statni-podpory-sportu-v-ceske-republice

Cituji ještě toto: „Studie ekonomického fóra v Davosu v únoru 2009 potvrdila, že každý dolar investovaný do sportu ušetří čtyři dolary ve zdravotnictví.“

Osobní názor: Nedovedu si představit, že by měl sport pro lidi končit v 18 letech s ukončením střední školy. Obzvlášť v dnešní „sedavé“ době je třeba lidi rozpohybovat! A oklikou se vraťme k té bezpečnosti a zdravotním rizikům – na louce, na ulici ani na zastaralých sportovišťích se bezpečný sport prostě dělat nedá. Výstavba mimoškolních sportovišť má smysl, v budoucnu do nich bude třeba investovat ještě více peněz a je to aktivita ve veřejném zájmu, takže státní podpora dává smysl.

„na louce, na ulici ani na zastaralých sportovišťích se bezpečný sport prostě dělat nedá.“

sport se da bezpecne delat vsude, staci u toho jen myslet a nespolehat na „supermoderni sportoviste“, ktere me ochrani

Bruslení jedině na rybníce, atletika ideálně na silnici, fotbal se dá hrát i na parkovišti, motokros je nejlepší v lese, skateboarding mezi lidma na ulici… že mě to nenapadlo hned. Stačí u toho jen myslet.

No a jak prosimvas pomuze sportujici verejnosti takova Sazka Arena a dalsi podobne megastavby – sportovni svatostanky?

Rozumne souziti napriklad vidim v Novem Meste na Morave, zavodni bezkarske trate jsou mimo zavody normalne pristupne verejnosti.

Jak k těm číslům o přínosu pro státní rozpočet došli? Vzali sumu utracených (tj. vyhozených) peněz a odhadli, kolik peněz bude díky multiplikačnímu efektu zaplaceno zpět do státního rozpočtu na daních firem, osob, DPH, spotřebních atd. Jenže kdyby ty peníze utratili jinak, fungovalo by to podobně.

Odhady tohoto typu nemají žádnou vazbu na speciálně na sport a jako argument pro jeho podporu neobstojí. Je to jenom argument na podporu státního utrácení. Pokud tedy je co utrácet, jinak je třeba uvažovat i úroky.

Studie ekonomického fóra v Davosu bude asi ještě větší divočina. Oni ti mocní a bohatí pánové uvítají každou příležitost jak ze státních rozpočtů vytáhnout nějaký ten dolar do svých firem – podpora sportu je celosvětová praxe. Zajímalo by mne, jak se na zlepšení zdraví Čechů podepsalo třeba slavné MS v lyžování. Nebo olympiáda v Athénách na kondici Řeků. Samozřejmě na fyzické, protože o té finanční jsme informováni dostatečně…

„Lidi je třeba rozpohybovat.“ Jak? Přímými přenosy pro televizní fanoušky?
Sport je zábava, koníček zcela stejného významu jako všechny ostatní. Proto se mu vždy budou věnovat jen ti, které to baví. Koho to nebaví, sportovat zkrátka nebude i kdyby mu v sousedství postavili dvacet sportovišť za miliardy. S rozvojem nových druhů zábavy bude zájemců o sport čím dál tím méně. Proč by si tedy nemohli svůj koníček zaplatit ze svého? Bylo by morálnější, než připravovat o peníze lidi, kteří mají zcela jiné zájmy, na které jim nikdo nedá ani korunu.

Pokud stát chce udělat něco pro zdraví lidí, ať raději zruší „výdobytky“ vlády ODSáků, které vedou v lepším případě k tomu, že lidé přicházejí o dovolenou, která padne na marodění a v horším k přecházení nemocí a následné léčbě následků a komplikací.

„Lidi je třeba rozpohybovat.“ Jak? Přímými přenosy pro televizní fanoušky?

ANO. Evidentně si nedovedete představit, kolik elánu do všech amatérských sportovců napumpovala právě končící olympiáda.

Podle tohoto http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100435s_oz50113.pdf průzkumu se 34% populace ve volném čase věnuje sportu, to není málo, nemyslíte?

Vaše úvahy o ekonomice („kdyby je utratili jinak, fungovalo by to podobně“) a ostatních zálibách jsou hezké, ale na nic. Řekněte tedy jinou konkrétní činnost, do které dát peníze spíš než na sport, a ze které se ty peníze taky vrátí.

Ovšem pokud chcete peníze rozdávat lidem, kteří si pravidelně dvakrát do roka „berou nemocenskou“, tak Vám úspory ze „zrušení sportu“ nebudou stačit.

Jenže ten elán to napumpovalo spíš do těch co jim dělá dobře něco slavit, zahulákat si a pořádně to zapít.

Amatérské sportovce by to věčné srovnávání s nepřirozenými výkony mělo spíš od sportu odrazovat. Jakou hodnotu pak mají mít výkony jich samotných? Nebo je snad v pořádku obětovat něčemu veškerý svůj čas i zdraví?

Tím spíš, že se sportu věnuje tolik lidí, by si to měli platit sami. V době snah o zavádění školného a placení ve zdravotnictví by to skoro bylo na místě.

Konkrétní činnost ze které se peníze také „vrátí“? Přece jakákoli :-) Fischerovo betonování, zvýšení důchodů nebo třeba opravy chátrajících nemocnic. Všechno to zafunguje jako státní stimul ekonomiky s menší či větší účinností podle toho kolik peněz bude vyvezeno, skončí v soukromých úsporách a spousty dalších faktorů které lze odhadovat. Nebo s nimi dělat lobbystické kejkle s tím, že zjevný podvod se svede na to že odhad jaksi nevyšel.

Vede-li neproplácení prvních dnů nemoci k přecházení nemocí a k následné dražší léčbě komplikací, pak se zaplatí už tím, že komplikací bude méně. A také lepší kvalitou života lidí, kteří budou produktivnější.
Vede-li to k tomu že lidé přicházejí o dovolenou, je to nemorální svinstvo.
Pokud si někdo „bere“ nemocenskou místo dovolené, pak prostě může simulovat delší nemoc s nejasnou diagnózou, chodit na dražší vyšetření a bude to stát ještě víc.
Ve zdravotnictví se nejvíc vyhazuje za léky. Na banální nemoci se jich předepisuje moc a mnohdy ani nejsou užívány. Ale hlavně že se farmacetická lobby nasytí…

A mimochodem, nikdo tu nechce nějaké „rušení sportu“. Jen to, aby sport přestal být podporován z peněz, které platí i které to nezajímá a aby stát dával peníze tam, kde jsou potřeba a ne na něčí zábavu.

Není se co divit – chléb a hry. I krachující římská říše utrácela obrovské prostředky za gladiátorské zápasy.

Kdo sportoval, umřel. Kdo nesportoval, umřel taky.

Osobně je mi fuk, za co se sport vydává a co je doopravdy. Co mi ale na tom sebedestruktivním nasazení sportovců je sympatické, je ona vášeň dokázat, co jsem si kdysi vysnil bez ohledu na následky, které mi to přinese. A to hlavně proto, o co častěji jsem svědkem sterility a instantnosti veřejného i soukromého života spousty lidí – touha a zapálení na 150 procent i třeba v úplně okrajové náplni života je dnes už vzácnou výjimkou. A je celkem jedno, jestli je tou vášní tuning auta i za cenu osobního bankrotu nebo sjíždění sněhu s vykloubeným kolenem. Ti lidé dělají něco doopravdy a celou svojí osobností, a to bude strhující vždycky.

Sport hraje ve společnosti dle mého názoru velmi důležitou roli. Kdo sportuje ví, že se vyhrává ale i prohrává, že někdy i když se člověk sebevíc snaží, nemusí to být co platné a prohraje s někým, kdo třeba vyvinul jen zlomek úsilí – prostě život. Člověk, který se naučí toto přijímat, je zcela jistě více připřaven bojovat s běžným životem. Vrcholový sport je zcela jistě o penězích a je naivní si myslet, že v dnešní době by mohl někdo vrcholový sport dělat jako „bočáka“ při práci. Vrcholoví sportovci slouží těm „nevrcholovým“ jako vzor, který do sportu táhne nové a nové lidi. Zranit se můžete při běžné chůzi tak jako při 150km/h rychlosti v ledovém korytě. Cokoliv člově dělá má svá rizika a snad jen ten „co nic nedělá, nic nezkazí“.