Osobně je mi fuk, za co se sport vydává a co je doopravdy. Co mi ale na tom sebedestruktivním nasazení sportovců je sympatické, je ona vášeň dokázat, co jsem si kdysi vysnil bez ohledu na následky, které mi to přinese. A to hlavně proto, o co častěji jsem svědkem sterility a instantnosti veřejného i soukromého života spousty lidí – touha a zapálení na 150 procent i třeba v úplně okrajové náplni života je dnes už vzácnou výjimkou. A je celkem jedno, jestli je tou vášní tuning auta i za cenu osobního bankrotu nebo sjíždění sněhu s vykloubeným kolenem. Ti lidé dělají něco doopravdy a celou svojí osobností, a to bude strhující vždycky.