Jak ukazují data, výlučně kojených dětí je v ČR v kategorii šesti týdnů věku zhruba čtvrtina, ostatní přecházejí plně nebo částečně na dokrmování. Vinu nesou, mimo jiné, i mýty o kojení, které se tradují nejen mezi matkami, ale často také v nemocničních zařízeních nebo v ordinacích dětských lékařů. Toto jsou ty nejčastější omyly.
Co se dozvíte v článku
Kojení zpočátku vždycky bolí
Zejména pro prvorodičku mohou být začátky kojení přinejmenším nepříjemné. Ovšem bolest, krvavé rány ani kroucení prstů při každém přisátí rozhodně není normální. Většinou svědčí o špatné technice, na které je třeba zapracovat.
V první řadě je na místě zkontrolovat uzdičku novorozence, která může být příliš krátká a znesnadňovat tak přisávání. Dalším krokem je kontaktování zkušené laktační poradkyně, která pomůže odstranit příčiny a tím zabrání předčasnému ukončení kojení. Není divu, že právě úleva od bolesti je jedním z nejčastějších důvodů k zavedení umělé výživy.
Zavinovačky a dudlíky nemají na kojení vliv
Malá miminka zavinovačky údajně milují, protože jim připomínají pocit, který měly v matčině děloze. Přitom však zastupují něžnou náruč rodičů a nepřirozeně prodlužují délku spánku. Na jednu stranu je to pochopitelně příjemné, ovšem za cenu nižšího počtu kojení. V období šestinedělí je žádoucí, aby bylo dítě na prsu prakticky neustále a tím přirozeně zvyšovalo laktaci. Zároveň se tak postará o její udržení.
Dudlíky jsou náhradou matčina prsu. Problém s dudlíky spočívá v tom, že vyžadují odlišnou techniku sání. Je paradoxně snazší sát z dudlíku než z prsu a děti si tak často tuto techniku velmi rychle zafixují a začnou odmítat kojení, protože je pro ně náročné získat požadované množství mléka. Tím pádem vznikají problémy s nedostatečným váhovým přírůstkem. Matky si také často stěžují, že je po zavedení dudlíku dítě začalo bolestivě kousat.
Doporučení, jak dlouho kojit, je jednoznačné. Přesto u nás v období šestinedělí zavádí umělou výživu neuvěřitelných 74 % rodičů. Na vině jsou i nejrůznější mýty o kojení a péči o novorozence.
Zavinovačky i dudlíky přinášejí do jisté míry úlevu pro unavené rodiče. Nicméně mohou způsobit víc škody než užitku. To, zda problém vyvolají, je značně individuální a nelze dopředu říct, do jaké míry se budou podílet na předčasném ukončení kojení.
Potřeba častého kojení značí slabé mléko
Ve vývoji miminka existují okamžiky, které přirozeně řeší potřebou častého kojení. Nicméně to neznamená slabé, tedy málo výživné mléko. Nic takového neexistuje. Mateřské mléko se vždy tvoří podle potřeb dítěte, a to v jakémkoli věku.
Potřeba častého kojení vyvstává například v okamžiku, kdy novorozenec prochází významným vývojovým obdobím. To poprvé přichází přibližně ve čtvrtém týdnu a je často označován jako růstový spurt. V této době miminko výrazně přibývá na váze. Kromě samotného růstu bývá toto období charakteristické novými poznatky. Matky tak zaznamenají první úsměv, cílené pohyby a podobně. I zde pramení potřeba častého kontaktu, díky kterému se miminko uklidňuje a ujišťuje se, že je v bezpečí. Časté kojení nemusí značit jenom mimořádné mezníky, ale také „pouhou“ potřebu kontaktu, pocity chladu, tepla, bolavé bříško a mnoho dalšího.
Ovšem kvůli častému kojení je matce často doporučováno zavést umělé mléko, a to i přesto, že miminko má váhový přírůstek. Množství mléka je snadné poznat podle počtu použitých plenek.
Kloboučky jsou někdy nutné
Aby se mateřské mléko tvořilo přesně podle potřeb miminka, je nutný kontakt kůže na kůži. To není s kloboučky možné. Ostatně jejich používání není nikdy nutné.
Pokud se objeví problémy s přisátím, vinu nenesou matčiny bradavky, protože dítě se vždy přisává na prsní dvorec. Problémem může být krátká uzdička nebo třeba chybná technika. Nezdary s kojením je vhodné konzultovat se zkušenou laktační poradkyní.
Kloboučky se později velmi obtížně odbourávají. Pro dítě je sice snazší přisávat se na ně, ale pro dlouhodobé udržení laktace je žádoucí kojit přirozeně.
Po císařském řezu žena nemůže být s novorozencem
Velmi častým případem neúspěšného kojení je separace po porodu. Stavebním kamenem úspěšného kojení je kontakt matky s dítětem bezprostředně po porodu. Později je nácvik přisátí velmi obtížný a vyžaduje notnou dávku trpělivosti. V porodnicích je navíc běžná praxe taková, že dítě je umístěno na dětském oddělení a k matce je převáženo pouze ve stanovených intervalech z důvodu krmení.
Je samozřejmě pochopitelné, že žena po císařském řezu nemá dostatek fyzických sil, aby byla schopná k miminku vstávat a pečovat o něj. Nicméně v takových chvílích by měl pomoci otec dítěte, popřípadě jiná blízká osoba. Ta může s matkou sdílet pokoj a s péčí o miminko pomáhat. Zajistí tak, mimo jiné, nepřetržitý kontakt, který je důležitý nejenom kvůli úspěšnému kojení, ale zároveň pro zvýšení sebevědomí novopečené matky.
Miminko potřebuje vlastní postýlku
Mnozí rodiče zastávají názor, že sdílením postele vybudují v dítěti závislost, kterou později neodbourají. Pravda je taková, že miminko potřebuje neustálý kontakt s matkou, na kterou je od počátku zvyklé a která mu dodává pocit bezpečí.
Umístěním dítěte do dětské postýlky, kde je samo, se intervaly kojení mohou výrazně prodloužit. I v tomto případě může proto nastat stejná situace jako s používáním dudlíku nebo zavinovaček, jak uvádí například Lenka Medvecová Tinková v knize S láskou o dětském spánku. Laktace postupně poklesne a dítě tak přijde o jistou zásobu živin, které potřebuje ke svému vývoji. Pokud váha bude i po příchodu z porodnice rapidně klesat, pediatr s nejvyšší pravděpodobností doporučí zavedení příkrmů v podobě umělého mléka.
Galerie: Historie porodnictví – málokteré dítě přežilo
ČLÁNKY DO MAILU