Operace žlučníku: je bez něj lépe?

Žlučníkové záchvaty patří mezi stálice vánočních svátků, kolika může ale udeřit v podstatě kdykoliv. Nejčastěji ji vyvolává tučné jídlo, kdy je tělo nucené produkovat větší množství žluči, během čehož se může dát na pochod i do té doby klidně usazený a neškodný žlučníkový kámen. Tak potíže začaly i u paní Martiny Melicharové.

„Potíže mi začaly v lednu 2016, když mi bylo třicet sedm let. První záchvat jsem dostala náhle u známých na návštěvě, dali mi kapky na bolest a ustála jsem to. Jenže za tři dny jsem dostala další koliku, tentokrát doma, aniž bych před tím vůbec jedla. Jen jsem se večer v posteli otočila na pravý bok a začalo to. Po deseti minutách mě manžel musel vézt na pohotovost,“ vzpomíná paní Martina.

Žlučové kameny mohou i ohrozit na životě

Pokud se už u člověka jednou kolika objeví, lze skutečně do budoucna očekávat její návrat. I přes velkou bolestivost se na podobný záchvat neumírá, má to ovšem svá „ale“. Zaklíněný kámen může totiž vyvolat zánět žlučníku, žloutenku či podráždit slinivku, kdy už může jít skutečně o život. Lékaři tak obvykle doporučí jediné možné řešení: cholecystektomii neboli odebrání žlučníku.

„V nemocnici na ultrazvuku to bylo jasné. V žlučníku byly kameny – větší, menší, bylo jich tam dost. Podali mi nějaké léky na bolest a řekli, že mám druhý den přijít znovu. Sdělili mi, že pokud se to neodstraní, problémy budou stále,“ popisuje žena s tím, že ji sice upozorňovali, že mohou být po odstranění žlučníku nějaké drobné zažívací obtíže, ale že nepůjde o nic velkého.

U většiny operovaných tomu tak skutečně je, bohužel u paní Martiny se projevil tzv. postcholecystektomický syndrom, a to v docela nepříjemném rozsahu. Jde v podstatě o stav, kdy pacient i po odebrání žlučníku trpí podobnými příznaky jako před ním. Tedy nadýmáním, průjmy, nevolností, zvracením, vzácněji i kolikami a bolestmi. V některých případech se zjistí, že potíže souvisejí s jinou nemocí, jako jsou třeba vředy nebo chronický zánět slinivky, jindy se na příčinu nepřijde. Syndrom postihuje dle odborných publikací v určité míře patnáct, ale i až čtyřicet procent operovaných.

Žádné pečivo, tuky ani brambory

„Hned po zákroku jsem zjistila, že mi určité jídlo dělá potíže. Nejvíc zle mi dělalo a dělá pečivo, to jsem brzy vyřadila. Nesnesla jsem cokoliv s moukou, jako jsou omáčky, svačinové polévky, těstoviny, knedlíky. Kávu jsem nepila asi rok po operaci. Brambory jsem musela taky vyřadit, zeleninu jsem netrávila dobře nikdy, stejně tak jsem omezila dráždivé ovoce, samozřejmě i cokoliv smaženého, z toho jsem měla málem záchvat,“ uvádí Martina Melicharová. Pokud jakoukoliv nežádoucí potravinu snědla, měla prý pocit, jako by jí začínala žlučníková kolika. K tomu měla pravidelně i průjmy.

Potíže se příliš nezlepšily ani víc jak dva roky od operace, například na Vánoce tak nepřipadá takový bramborový salát vůbec v úvahu. Okolí to bohužel ne vždycky chápe a respektuje. „Jsem člověk, který se moc netrápí tím, že něco nemůže jíst a že mám každý den stejnou snídani. Spíš mě časem otravuje, že si musím pořád dávat pozor. Unavuje mě i vysvětlování na návštěvách a věčné opakování: Jste moc hodní, ale já tohle nemůžu jíst. Před dvěma lety jsem byla pozvaná na Vánoce a musela jsem si například vyžádat rýži. Někteří podobné věci pochopit nechtějí a myslí si, že když si jednou zahřeším, že se nic nestane. Jenže ono se stane,“ říká Martina a dodává, že absolutní tabu jsou pro ni samozřejmě také alkohol i cigarety.

Náhlá bolest a tekutá strava

„Snídám hodně bílý jogurt a ovesné vločky. V krámě občas narazím na mražené špaldové pečivo. Obědy jsou převážně o rýži a mase, někdy si dám ovoce. Zaručená pohroma je vypečený tuk z kuřecího masa, máslo, bílé pečivo a uzeniny. Mívám průjmy, někdy zácpu, pak zas prosedím celý den na záchodě. Je to jak časovaná bomba, nikdy nevím, kdy mi bude dobře a kdy zle. Vyjedu do města do obchodu a modlím se za to, aby střeva zůstala v klidu,“ vysvětluje unaveně žena a dodává, že na jaře se najednou obtíže zhoršily.

„Letos na jaře to udeřilo velkou silou, bolest v pravé části břicha pod žebry. Věděla jsem, že tam jsou játra a dostala strach. Začala mě v té oblasti dokonce pálit kůže, nesnesla jsem na sobě ani oblečení. Nemohla jsem se toho místa ani dotknout. To celé bylo proložené střevními potížemi,“ popisuje Martina, kterou příhoda samozřejmě dohnala k návštěvě lékaře, kde ovšem zatím nic nezjistili.

Martina tak s obtížemi bojuje dál sama. Některé dny dokonce přechází jen na tekutou stravu, kterou nejlépe tráví. I přes to všechno ale chirurgům nic nezazlívá. „Když jsem viděla po operaci kameny, které mi ze žlučníku vyndali, tak nevím, jestli bylo jiné řešení. Jediná možnost asi opravdu byla odoperování žlučníku,“ dodává na závěr s tím, že ale rozhodně nesouhlasí s názory některých lékařů, že by šlo o banální operaci a žlučník byl zbytečný orgán.

Lékař: Jiná cesta než odstranění žlučníku není

I experti potvrzují, že kameny v podstatě jinak než odebráním žlučníku řešit nelze. „V případě přítomnosti kamenů ve žlučníku a jim odpovídajícím potížím má být indikována cholecystektomie. Je to jediné trvalé řešení. Další možností je pokusit se pomocí léků kameny velikosti do deseti milimetrů ve žlučníku rozpustit. Léčba ursodeoxycholovou kyselinou v tabletách trvá rok a nemusí být úspěšná. I po úspěšné léčbě se kameny pravděpodobně objeví někdy znovu. A čím je člověk starší, tím je pak riziko celkové anestezie a operace vyšší,“ uvádí k tomu Karel Dvořák, primář Gastroenterologie Krajské nemocnice Liberec.

Podle něj mohou sice po zákroku nastat určité obtíže, mnohdy ale prý se samotnou operací přímo nesouvisí. I když se to tak může jevit.

„Postcholecystektomický syndrom je termín popisující stav, kdy jsou po provedené operaci žlučníku přítomny nějaké potíže. Je to velice neostře ohraničená skupina velmi heterogenních stavů zahrnujících zejména bolesti břicha a trávicí potíže. Ten termín je podle mě poněkud nešťastný, protože evokuje dojem, že se jedná o potíže vzniklé kvůli provedené operaci žlučníku. Většinou je to však jinak. Potíže měl pacient z jiného důvodu, operace žlučníku problém nemohla vyřešit a potíže přetrvaly. Mnohem menší část tvoří pacienti, kteří měli během či po výkonu nějakou komplikaci vyplývající ze samotné operace,“ popisuje odborník s tím, že pokud u pacienta přetrvávají nějaké problémy, musí se dovyšetřit a dle příčiny nasadit léčba.

Vracející se kameny?

V případě přetrvávajících kolik či bolestí může být důvodem například nový kamínek ve žlučovodu. Odstranění žlučníku totiž není garancí toho, že by se nové usazeniny již nemohly vytvořit. „Potíže mohou nastat, i pokud je přítomen konkrement ve žlučovodu, nebo pokud dojde ke křečovitému zatnutí (spasmu) Oddiho svěrače na konci žlučovodu. Velmi podobné potíže způsobí i podráždění a eventuálně zánět slinivky břišní,“ říká Karel Dvořák.

Podle něj má většina pacientů s přetrvávajícími trávicími potížemi nějakou formu tzv. funkční dyspepsie. „Každý člověk je jiný a někdo má trávení citlivější. S věkem se tato citlivost spíše zvyšuje, tak jako se opotřebovává i všechno ostatní,“ uzavírá primář.

Odborná spolupráce:

MUDr. Karel Dvořák Ph.D.

Primář Oddělení gastroenterologie a hepatologie Krajské nemocnice v Liberci, přednáší na 1. lékařské fakultě UK v Praze. Věnuje se klinické gastroenterologii a hepatologii včetně endoskopických, sonografických a invazivních metod.