V Evropě se vyskytly opičí neštovice. Proč se nemáme bát epidemie

Co jsou opičí neštovice a jak se přenášejí

Opičí neštovice patří k zoonózám. Tedy ke zvířecím nemocem přenosným na člověka. Onemocnění způsobuje orthopoxvirus. Do stejného rodu patří také původce onemocnění pravými neštovicemi nebo virus kravských neštovic. Stejného rodu je také virus používaný ve vakcíně proti pravým neštovicím. Naopak, jak se dočtete níže, původce planých neštovic je zcela jiného rodu.

Do těla se orthopoxvirus může dostat třemi způsoby:

Stejně jako u jiných zoonóz tady platí, že nemoc se může šířit od zvířat například jejich škrábnutím nebo kousnutím, ale také při přípravě masa z nakažených zvířat. Kromě toho je přenosná například ze znečištěné podestýlky nebo povrchů.

Přenos opičích neštovic je ale komplikovaný tím, že na rozdíl od některých zoonóz se tato nemoc může přenášet také z člověka na člověka. Podle webu Státního zdravotního ústavu (SZÚ) dochází k šíření mezi lidmi především respirační formou, tedy kapénkami. Nutný je ale dlouhodobý kontakt s nakaženým. Velmi častým způsobem přenosu je také nechráněný sex. „Jiné způsoby přenosu z člověka na člověka zahrnují přímý kontakt s tělními tekutinami nebo infekčními lézemi a nepřímý kontakt s materiálem lézí, například prostřednictvím kontaminovaného oblečení nebo prádla,“ uvádí SZÚ.

„K nákaze dochází především při fyzickém kontaktu či na velmi, velmi blízkou vzdálenost. To, že by se někdo opičími neštovicemi nakazil třeba v prostředcích městské hromadné dopravy nebo v obchodě, je krajně nepravděpodobné,“ podotýká pro server Vitalia.cz Pavel Dlouhý, předseda Společnosti infekčního lékařství a primář Infekčního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. 

Inkubační doba a infekčnost opičích neštovic

Inkubační doba, tedy doba od kontaktu s nakaženým do propuknutí viditelných příznaků nemoci, je u opičích neštovic obvykle 6 až 16 dní. Může být ale až 21 dní.

Existuje předpoklad, že infekční je pacient už několik dnů před tím, než se na jeho kůži objeví léze, tedy vyrážka v podobě mokvavých puchýřů.

Opičí neštovice začínají horečkou, zimnicí a bolestmi. „Během 1 až 3 dnů (někdy i déle) po nástupu horečky se u pacienta objeví typická vyrážka (neštovice), která často začíná na obličeji a poté se šíří na další části těla,“ uvádí SZÚ s tím, že u nedávno zaznamenaných případů, kdy se nakazili muži po sexu s mužem, převažovaly léze v oblasti genitálií. Vyrážka proto může v některých fázích nemoci připomínat syfilis. 

Onemocnění zpravidla trvá 2 až 4 týdny. Většina nemocných se z něj zotaví, v Africe ale byly zaznamenány i případy úmrtí. Studie prokázaly smrtnost asi 3,6 %, u nevakcinovaných osob proti pravým neštovicím může dosahovat až 10 %, shrnuje dosud známá fakta SZÚ. Smrtnost je vyšší u dětí a mladých dospělých. Zvláště ohroženi závažným až fatálním průběhem onemocnění jsou jedinci s oslabenou imunitou. Podle Pavla Dlouhého ale například před lety, kdy se onemocnění šířilo v USA, na opičí neštovice nezemřel nikdo. Lékaři proto nepředpokládají, že by mělo jít v tomto směru o velmi nebezpečnou nákazu.

Vakcína existuje, v EU ale není dostupná

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) uvádí, že pokud existuje podezření na onemocnění opičími neštovicemi, dotyčný by měl být izolován a měly by mu být provedeny testy. Pokud se nákaza potvrdí, úřady by měly trasovat kontakty, a to i zpětně, a u těch, kteří byli v kontaktu s nemocným, nařídit karanténu. 

„Pokud jsou v zemi dostupné vakcíny proti pravým neštovicím, mělo by se po zhodnocení rizika a přínosu zvážit očkování vysoce rizikových blízkých osob. U závažných případů lze zvážit léčbu registrovaným antivirotikem, pokud je v zemi dostupné,“ uvádí ECDC na svém webu.

Vakcinace proti pravým neštovicím byla celosvětově ukončena 31. prosince 1980. Podle Pavla Dlouhého lidé očkovaní před tímto datem nemohou spoléhat na to, že by je vakcína v současné době výrazně chránila. „Protože paměť (imunity) po očkování vyhasíná a ochrana klesá,“ upozornil infektolog s tím, že evropská léková agentura v roce 2013 zaregistrovala očkovací látku proti pravým neštovicím z názvem Imvanex. V USA mají schválenou vakcínu Jynneos, která je tam registrována jak proti pravým, tak proti opičím neštovicím. „Mechanismus obou vakcín je ale stejný, čili lze předpokládat, že by stejně jako v USA fungovala i tady. Obě vakcíny lze použít jak preventivně, tak i do 4 dnů od kontaktu s nakaženým, aby se předešlo rozvoji nákazy,“ doplnil primář Pavel Dlouhý.

Předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek v pondělí Českému rozhlasu řekl, že ČR má zásoby původní vakcíny proti pravým neštovicím. Ty by bylo možné využít v případě, že by se v tuzemsku nákaza opičími neštovicemi rozšířila.

Opičí neštovice zná svět už 64 let

V případě opičích neštovic nejde o novou chorobu. Podle amerického Centra pro kontrolu nemocí (CDC) byla poprvé zaznamenána už v roce 1958, kdy se v koloniích opic chovaných pro výzkum objevila dvě ohniska onemocnění podobné neštovicím. Odtud pramení jejich pojmenování.

První případ této nemoci u člověka byl zaznamenána v roce 1970 v Konžské demokratické republice. Ta je nyní považována za endemickou oblast opičích neštovic (tj. ohraničenou oblast výskytu infekce), a právě odtud pochází většina nakažených. Onemocnění bylo později hlášeno také z několika zemí střední a západní Afriky. Mezi země, kde se onemocnění vyskytuje, patří Kamerun, Středoafrická republika, Pobřeží slonoviny, Gabon, Libérie, Nigérie, Republika Kongo a Sierra Leone.

Evropa hlásí nakažené z 11 zemí

V Evropě se v minulosti toto onemocnění objevilo například ve Velké Británii, ze které bylo od roku 2018 hlášeno 7 případů. Jak ale upozorňuje SZÚ, lidské případy opičích neštovic mimo území Afriky byly většinou spojeny s cestováním nebo s dovozem nakažených zvířat.

Nově na evropském kontinentu začaly úřady na opičí neštovice upozorňovat na začátku května. Konkrétně 7. května nahlásila první případ Agentura pro zdravotní bezpečnost Spojeného království (UKHSA). Od té doby byli nemocní zaznamenáni celkem v 11 zemích včetně Rakouska, Německa, Itálie, Francie, Belgie, Nizozemska, Švédska, Švýcarska, Španělska nebo Portugalska, upozorňuje server Novinky.cz.

Jde o nezvyklý počet zemí i nemocných, byť každý stát zatím hlásí jen jednotlivé případy. Nicméně byly zaznamenány již také u lidí, kteří nenavštívili Afriku, ale byli v kontaktu s nakaženými. Úřady proto usuzují, že v Evropě došlo a dochází také k přenosu mezi lidmi. Podle médií proto Belgie přistoupila k tomu, že nařídila nakaženým povinnou 21denní karanténu.

„Je to poprvé, kdy jsou v Evropě hlášeny řetězce přenosu bez známých epidemiologických vazeb na západní a střední Afriku. Jedná se také o první celosvětově hlášené případy mezi muži majícími sex s muži,“ uvádí SZÚ.

Opičí neštovice v ČR

V ČR v době vydání článku nebyl žádný zaznamenaný případ opičích neštovic. Fakultní nemocnice Bulovka měla jednoho pacienta s podezřením na opičí neštovice, ty se ale nepotvrdily. „V tuto chvíli tedy nemáme v České republice potvrzen žádný případ opičích neštovic a ani nemáme hlášený žádný další příjem podezřelého vzorku. Odborníci, lékaři i hygienici jsou informováni, jak se v případě podezření zachovat,“ informovala mluvčí SZÚ Štěpánka Čechová.

Nakažení v okolních státech zatím ale nezavdávají důvody k velkým obavám. Serveru Vitalia.cz to řekl předseda Společnosti infekčního lékařství Pavel Dlouhý. „To, že by se onemocnění dostalo i k nám, úplně vyloučit nejde, protože z Londýna nebo třeba Lisabonu se sem tato nákaza dostat může. Máme ale vyšetřovací metody, které tuto chorobu umí rozpoznat, rozlišit například od planých neštovic, jež mají velmi odlišné klinické projevy,“ uvádí lékař.

Pokud se objeví další podezření na toto onemocnění, pacient bude dovyšetřen na infekčním oddělení, kde mu odeberou vzorky krve, aby se diagnóza potvrdila či vyvrátila. Pokud by výsledek testů byl pozitivní, hygienici by dohledávali kontakty nakaženého, kteří by museli nejspíše do karantény a na testy. Podle Pavla Dlouhého to je standardní postup, na který jsou nemocnice i hygienická služba připraveny.

Prevence? Pozor na nechráněný sex

Jako prevenci lékař Pavel Dlouhý doporučuje dvě záležitosti: „Je potřeba být opatrný, pokud si pořizuji domácí zvířata z cizích krajů. Například v roce 2003 byla zdrojem opičích neštovic v USA gambijská krysa (krysa obrovská), kterou tam začaly přivážet zooshopy z Afriky. Její chov v té době byla jistá móda. Nemyslím si, že něco podobného by se týkalo ČR, ale je potřeba vést to v patrnosti,“ uvádí infektolog. 

„Druhou, asi aktuálnější věcí je, že my víme, že evropské případy výskytu této nemoci jsou spojeny se sexuálními aktivitami. Část nakažených jsou lidé, kteří měli nechráněný sex v Londýně nebo Lisabonu. Čili je tady apel, aby lidé v tuto chvíli nepodstupovali žádná sexuální dobrodružství v době dovolených či výletech po Evropě,“ dodává předseda odborné společnosti.

Opičí neštovice se od těch planých značně liší

Opičí a plané neštovice nesnesou srovnání. Kromě názvu a projevů na kůži, které se ovšem u obou chorob liší, je nic nespojuje. 

Zatímco původcem opičích neštovic je orthopoxvirus, u planých neštovic jde o rod varicellovirus. Konkrétně se jmenuje Varicella zoster a patří mezi herpetické viry. Kromě planých neštovic způsobuje i pásový opar.

„Opičí neštovice jsou blízké pravým, nikoliv planým neštovicím. Co se týká srovnání opičích neštovic s těmi planými, projevy i nakažlivost jsou u obou nemocí odlišné. Plané neštovice se považují za vysoce nakažlivé, v přenosnosti se blíží spíše spalničkám a jsou nakažlivější než covid. Dokáží se třeba šířit i vzhůru patry,“ uvádí primář Pavel Dlouhý.

Nemocných planými neštovicemi měla ČR ještě letos v dubnu nezvykle mnoho. Jen za tento měsíc šlo o 8010 pacientů. To je nejvyšší počet přinejmenším od roku 2013, což je poslední datum, které figuruje ve statistikách zveřejněných SZÚ.

Podle odborníků ale nejde o nic mimořádného. „Vyšší výskyt onemocnění planými neštovicemi je pozorován ve 2– až 4letých cyklech, kdy doroste nová generace vnímavých dětí. Nižší výskyt planých neštovic v loňském a předloňském roce bude pravděpodobně souviset jednak s vyšším výskytem v roce 2019 a rovněž se zavedenými protiepidemickými opatřeními kvůli onemocnění covid-19. Nicméně lze říci, že současná situace koresponduje s výskytem planých neštovic v ‚předcovidové době‘ a není nijak výjimečná,“ uvádí Radomíra Limberková, vedoucí Oddělení respiračních, střevních a exantematických virových nákaz SZÚ.

Odborná spolupráce:

MUDr. Pavel Dlouhý

Předseda Společnosti infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně a primář Infekčního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Vede skupinu léčby a kliniky covid-19 v Národním institutu pro zvládání pandemie.