Opravdu vaše dítě potřebuje vakcínu proti pneumokokovi?

Na tu reklamu narazíte v každém ženském časopise. Matka drží nahé batole a pod ním se skví sugestivní otázka: chcete ho chránit? Která žena ne. A ještě účinnější je televizní reklama, zvlášť, když v ní vystupuje skutečná matka dítěte, které zákeřný pneumokok poškodil natolik, že bez operace a naslouchadla už nikdy neuslyší.

Čtěte téma: Objev českých vědců: Paralenem oslabíte očkování

Pneumokoková vakcína dnes stojí od sedmi do osmi tisíc korun a zdravotní pojišťovny ji hradí jen vybraným skupinám dětí – těch, které podle odborných společností mají největší riziko nemoci. Tedy například dětem, které trpí opakovanými záněty středního ucha a plic, což je velmi bolestivá a nepříjemná věc. Nebo těm, které se narodily s nižší porodní hmotností (méně než 1,5 kilogramu) a jsou tudíž náchylnější k infekcím plic.

Nově by od ledna příštího roku měly dostat očkování zaplacené pojišťovnami všechny malé děti – pokud si to jejich rodiče budou přát. Dávky jsou tři a očkovat by se mělo do jednoho roku dítěte, což je období, kdy je riziko úmrtí dětí po napadení pneumokokem největší.

Jaké jsou argumenty pro?

„Jsme jedinou zemí v Evropě, kde se děti neočkují plošně. Dokonce i Slovensko děti očkuje,“ říká hlavní hygienik Michael Vít. Není pochyb o tom, že pneumokok je zákeřný. Umí zabíjet a u malých dětí někdy během několika hodin až dvou dnů, pokud tělo napadne. Nejrizikovější je přitom pro děti do dvou let.
Ostatně je to stejný nepřítel, který zdecimoval dospělé v dobách španělské chřipky po první světové válce – oslabení vojáci a obyvatelé válkou zničených měst neumírali kvůli pandemii samotné chřipky, ale z 80 procent kvůli zápalu plic po napadení pneumokokem. Jasně to dokazují nedávno zveřejněné studie amerických hygieniků a imunologů.

Čtěte téma: Pozor, dítě můžete zabít i aspirinem

Příběh malého Ondřeje Kalovského z Přerovska (to je ten chlapec, který vystupuje v televizní reklamě na vakcínu spolu se svou maminkou), je ostatně také smutný a dostatečně varující. Rodiče znám osobně a chápu, že po jejich zkušenostech doporučují očkování proti pneumokokovi všem. A že svedli dlouhý boj za to, aby se u nás očkovaly všechny děti. 

Je to dva roky, co přivezli svého dvouletého syna s vysokými horečkami a křečemi do nemocnice, ale lékaři ani přes jasné signály ukazující na napadení pneumokokovou meningitidou (ztuhnutí krku a šíje) nemoc nerozpoznali a neprovedli, co měli. Tím spíše, že celá nemoc začala zánětem středního ucha, což je jasný poukaz na pneumokoka. Jenže lékaři v nemocnici se spíš naopak na zoufalé rodiče tvářili, co ještě by chtěli, když má dítě nějakou chřipku. Ano, nemoc zpočátku chřipku silně připomíná.

Malý Ondřej sice měl štěstí a na rozdíl od jiných nezemřel, „jen“ strávil měsíce v nemocnici a přišel o sluch. Dnes se učí znovu mluvit a slyšet jen díky voperovanému ušnímu implantátu.

Ročně ve státě, jako je Česko, podle statistik zemře asi pět dětí kvůli pneumokokovi, zhruba dvě desítky dalších mají vážné postižení podobné Ondřejovu – nejčastěji ztratí sluch. Ve Spojených státech, které zavedly plošné očkování dětí, do roka poklesl počet nemocí způsobených pneumokokem o téměř 70 procent. Je to hodně. Ovšem to všechno pořád ještě neznamená, aby každý rodič požadoval po dětském lékaři vakcínu na pneumokoka.

Riziko nežádoucích účinků

Zaprvé očkování ještě neznamená, že dítě pneumokoka nedostane. Vakcína totiž neúčinkuje stoprocentně, ale jen proti zhruba 70 procentům pneumokokových mikrobů. Stále tudíž zbývá třetinové riziko, že dítě napadne jiný kmen pneumokoka. Výrobci vakcín sice brzy uvedou na trh novou, více účinnou vakcínu, která už by měla obsáhnout širší spektrum pneumokoka. Ale pořád nebude účinkovat proti všem.

Čtěte téma: Jak chránit děti před prasečí chřipkou?

A především: neexistuje vakcína bez nežádoucích účinků. U pěti procent dětí po očkování pneumokokovou vakcínou se objevují vysoké horečky a bolesti. Zhruba u jednoho z pěti set dětí s vrozenými dispozicemi navíc může očkování vyvolat neurologické problémy.

Jistě, totéž se může stát i po jiných druzích vakcín. Problém je, že kojenci dostávají v prvních měsících života povinně dávku šesti vakcín. A to je pořádná nálož pro nevyvinutou imunitu dítěte. Je opravdu nutné přidávat k nim dobrovolně další?

WHO: Plošně očkujte hlavně v rozvojových zemích

Světová zdravotnická organizace (WHO) ve svém doporučení z března roku 2007 odhaduje, že ročně zemře na pneumokoková onemocnění tři čtvrtě milionu dětí do pěti let. „Bylo prokázáno, že ochrana očkováním vydrží u kojenců dva až tři roky,“ píše se v dokumentu.

WHO soudí, že by vakcína měla být urychleně zařazena do plošných očkovacích programů všech států, kde úmrtnost dětí do pěti let přesahuje 50 na 1000 živě narozených dětí, nebo tam, kde ročně umírá více než 50 tisíc dětí. Což se však Česka ani náhodou netýká. Jde o rozvojové země.

Ne náhodou proto stejný dokument WHO říká, že očkování by mělo být považováno pouze za doplněk prevence úmrtí malých dětí, a to v těch zemích, kde je špatná dostupnost lékařské péče, antibiotik, čisté vody a potravin. A to opět Česká republika není.

Rodiče by proto měli především přemýšlet a pečlivě zvážit všechna rizika. Promluvit si s lékařem, jemuž věří (ne vždy to musí být vlastní pediatr, ti mohou být na předepisování a doporučení vakcín přímo zainteresovaní výrobcem látky). Nebo raději s více odborníky. A řídit se tím, jakými nemocemi jejich dítě doposud trpělo či trpí.

Které děti by se očkovat spíše měly, jsou ty, co navštěvují jesle a hrozí jim tudíž vyšší riziko nákazy, nebo mají časté záněty středního ucha či plic, či třeba trpí nemocí zvanou srpkovitá anémie, jsou po transplantaci orgánů, nebo také děti, které po rodičích zdědily HIV pozitivitu. „Mezi výrazně ohroženou skupinu dětí patří ty s nižší porodní hmotností, neboť nemají dostatečně vyvinuté plíce a jejich imunitní systém je také nevyzrálý,“ říká lékařka Hana Cabrnochová.
Naopak například rodiče dětí s atopickým ekzémem či poruchami nervové soustavy, například epileptici, ale i rodiče zcela zdravých dětí, které nijak nestonají, by si měli očkování potomka dobře rozmyslet.