V celé EU i v naší zemi roste počet pěstitelů, kteří se snaží nahradit chemické prostředky k ošetřování zemědělských plodin jejich biologickými a k přírodě šetrnějšími alternativami. Potýkají se však s nemalými problémy, jak a zda vůbec mohou tyto alternativy v zemědělské praxi využít.
Co se dozvíte v článku
Proč se u nás více nevyužívají šetrné prostředky ochrany plodin
Z podnětů z praxe vyplývá, že doporučení výrobců biologických prostředků k jejich aplikaci mají určité nedostatky. Nejsou vždy dostatečně účinná nebo na obalech těchto prostředků nejsou často uvedeny účinné látky či jejich maximální limity.
A zejména naši pěstitelé nemohou využít přípravky, které se v jiných zemích běžně používají, ale pro tuzemský trh nejsou k dispozici. Kritika z praxe pak často míří na Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), který má registraci a uvolňování přípravků na ochranu rostlin pro tuzemský trh na starosti.
Tento český ústav ale pro někoho možná překvapivě není onou institucí, která by všeobecně žádoucí vyšší využití biologických přípravků blokovala. Je tomu spíše naopak.
Problém tkví v evropských zákonech a komerčních zájmech
Pro širší využívání uvedených přípravků je limitující v současnosti platná evropská legislativa. A také komerční zájmy výrobců příslušných přípravků, k nimž se ještě dostaneme dále. To je poněkud paradoxní za situace, kdy se zejména v EU opakovaně poukazuje na nutnost snížení kontaminace životního prostředí zemědělskou chemií. A kdy zároveň roste počet spotřebitelů preferujících produkty vypěstované bez využití chemických postřiků a k přírodě šetrným způsobem.
Současný stav navíc nekomplikuje situaci jen na polích, ale například i při produkci rajčat a obecně pěstování zeleniny ve sklenících. To je však pro ČR v zásadě jediná možnost, jak dodávat na tuzemský trh tuzemskou produkci i v průběhu zimního období.
Rozdílná pravidla pro ochranu pomocí hmyzu a biopostřiků
EU přitom rozlišuje dva základní způsoby nechemického ošetřování rostlin. Za prvé prostřednictvím různých druhů hmyzu (například čmeláků nebo vosiček, tzv. „bioagens“), za druhé prostřednictvím biopostřiků s využitím mikroorganismů.
Galerie: Bylinky do supermarketů – místo chemie je před škůdci chrání hmyz
Zatímco ale pro bioagens od loňského roku platí, že pokud je povoleno jejich využití v jedné členské zemi EU, mohou se používat i v dalších evropských zemích, v případě mikroorganismů je to jinak. I v případě vosiček a spol. je sice nutná definice produktu a souhlas ministerstva životního prostředí, neboť jde často o v ČR nepůvodní organismy, v tom ale tak zásadní komplikace nejsou.
Co se ale týká mikroorganismů (biologických postřiků), pak k jejich využití na našem trhu je nutná registrace takového prostředku speciálně pro území ČR. O tom však nerozhoduje ÚKZÚZ, ale samotný výrobce.
O peníze jde opět až v první řadě
Výrobce biologických postřiků se rozhoduje zejména na základě analýzy, zda se mu příslušný výrobek na tom kterém trhu prodávat vyplatí. Jinými slovy, zda jej na příslušném trhu prodá dostatečné množství.
S uváděním takových přípravků na trh je totiž spojená poměrně nákladná dokumentace, množství rozborů a zkoušek, a to pro každou zemi zvlášť, s ohledem na místní podmínky. Vzhledem k tomu, že výrobci biopřípravků patří na rozdíl od výrobců chemických přípravků spíše mezi menší firmy, nemají údajně dostatek finančních prostředků k vytvoření závazné dokumentace pro každou členskou zemi. Po EU proto požadovali možnost svobodné volby odbytu svých produktů. Ta jim vyhověla prostřednictvím již poněkud letitého nařízení 1107/2009, což v praxi znamená, že každý žadatel o registraci přípravku sám rozhoduje, pro které země EU připraví dokumentaci a kde podá příslušnou žádost. Kvůli tomu není tedy možné automatické použití přípravku povoleného v jedné zemi v zemi jiné.
Co se pak týká absence údajů o složení takových přípravků, tak to je, také podle legislativy EU, obchodním tajemstvím výrobce. Takže kdo příslušné přípravky používá, se musí s žádostí o pro něj potřebné údaje obrátit na výrobce, ale ne například na ÚKZÚZ. Ten se snaží alespoň minimalizovat poplatky za registraci, které jsou v případě biologických postřiků desetinásobně nižší než při registraci nových chemických postřiků (registrace bioagens je dokonce zcela zdarma), zdá se ale, že ani to pro výrobce biopostřiků není dostatečně motivační.
Zvítězí byznys nad ekologií?
Dodat lze jen, že ČR představuje a vždy bude představovat v rámci EU poměrně malý trh a z hlediska výrobců příslušných přípravků tedy potenciálně „nezajímavý“. Stávající systém je tak pro ČR, a zřejmě nejen pro naši zemi, diskriminační.
Namístě je proto uvažovat o novelizaci stávajících evropských pravidel, zvláště pokud se vychází z nařízení z roku 2009. Od té doby se zcela jistě trh s biopostřiky posunul a výrobci příslušných produktů mají více finančních zdrojů na registrace ve více zemích.
Pokud se tak nestane, lze pochybovat o čistotě úmyslů EU v oblasti omezování chemických látek používaných v zemědělství, neboť z výše popsaného vyplývá, že spíše než ekologie vyhrává byznys.
ČLÁNKY DO MAILU