V německých a rakouských vesnicích je na jaře běžně cítit hnůj a je vidět rozvážení hnoje na pole. U nás vidíme jen traktory rozstřikující chemické přípravky na naše obří lány. V německých a rakouských obchodech je rovněž daleko více bio produktů (které většinou nejsou tak předražené jako u nás). Takže bych asi všechno jen na EU nesváděl.
Reakce autora článku: Pokud se týká aplikace hnoje a obecně statkových hnojiv na půdu, tak to se děje i v ČR, problém je, že u nás není dostatek hospodářských zvířat, takže statková hnojiva pokryjí jen malé procento polí v naší zemi. Článek se ale netýkal statkových hnojiv, ale biopřípravků na ochranu rostlin, a právě části z nich se týká problém jejich uplatnění na našem trhu. Pokud se pak týká nabídky biopotravin, tak to je u nás bohužel dáno postojem spotřebitelů, z nichž jen velmi málo (řádově jednotky procent) kupuje biopotraviny pravidelně. ČR přitom patří i v rámci EU k zemím s nejvyšším podílem ploch obhospodařovaných ekologicky (aktuálně zhruba 16 procent), takže problém skutečně není na straně zemědělců, ale spotřebitelů. Petr Havel
Takže zase za všechno může spotřebitel, poslední článek řetězce, kterého je potřeba neustále vychovávat? Já vidím, že za to může likvidační zemědělská dotační politika Evropské unie. Z toho se odvíjejí i podmínky pro pěstování, a ceny. Hlavně že jsme v EU, přece pro ni pěstujeme biomasu. Stále jsme rozdělení na západ a východ. Západ potřeboval odbyt svých druhořadých výrobků za nehorázné západní ceny, tak to tu máme. Spotřebitel se logicky chová stejně ekonomicky jako ty články nad ním.