Nepříjemné a to nejen zažívací problémy, někdy pobyt v nemocnici, výjimečně i úmrtí. Takové následky může mít, když lidé snědí jedovaté houby – nejčastěji se tak stane proto, že si je spletou s jedlými druhy. V Česku se ročně houbami vážně přiotráví 200 až 500 lidí, umírají naštěstí zcela výjimečně – jde většinou o jednoho až tři lidi.
Smrtelně nebezpečných jedovatých hub je jen menšina, větší je skupina hub nejedlých, po kterých může být člověku špatně, ale více mu neublíží. Přesto není dobré brát otravu houbami na lehkou váhu, protože toxiny ze skutečně jedovatých hub mohou krom nevolnosti způsobit i poškození vnitřních orgánů.
Zároveň se může stát, že různí lidé reagují na otravu odlišnými způsoby, v závislosti na citlivosti na obsažené toxiny. Platí to třeba u bedly červenající, která někomu nevadí vůbec, ale u části lidí způsobuje závažné zažívací problémy, a proto je považována za jedovatou.
Jedovatost hub se liší také podle toho, jak starou houbu člověk sebere a roli hraje i způsob přípravy. Například václavka obecná je za syrova mírně jedovatá, ale po delší přípravě je zcela bezpečná – musí se však vařit alespoň dvacet až pětadvacet minut. Na rychlou smaženici se tyto houby vůbec nehodí, člověk by si koledoval o silnou nevolnost a průjem.
Právě zažívací potíže jsou typickým projevem otravy způsobené houbami, jde zejména o zvracení a bolesti břicha, přidat se může i průjem. Dá se říci, že houbové toxiny, které způsobují příznaky brzy (do 2 hodin) po požití, jsou méně nebezpečné než ty, na které tělo reaguje později, třeba po šesti a více hodinách.
Nenápadný plyšový zabiják
Když se někoho zeptáte, jaká je nejjedovatější česká houba, většina lidí se shodne na tom, že je to muchomůrka zelená (Amanita phalloides). Je pravda, že skutečně způsobuje nejvíce těžkých nebo dokonce smrtelných otrav, ale nejjedovatější a už vůbec ne nejzákeřnější českou houbou není.
Tou je celkem neškodně vypadají tmavě hnědá houba se zajímavým názvem pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus), jehož jed začíná působit až po několika týdnech či dokonce měsících a člověk si tak potíže vůbec nemusí s jídlem z hub dát dohromady.
Na druhou stranu, pavučinec asi sbírá málokdo, navíc je poměrně vzácný. Na rozdíl od běžné muchomůrky zelené, která může být i skoro čistě bílá a lidé si ji proto mohou splést se žampionem. Ale existují i jedlé pavučince, jejich sběr se však právě s ohledem na riziko záměny nedoporučuje.
Otrava muchomůrkou zelenou
Muchomůrka zelená obsahuje hned několik jedovatých peptidických alkaloidů, zejména falotoxinů a amatotoxinů. Nejen, že je prudce jedovatá, zrádná je to, že první příznaky otravy nastupují až tehdy, kdy se jed v organismus vstřebal a poničil důležité orgány, zejména játra.
Zatímco jed falotoxin se rozloží už v žaludku, amatoxin nikoliv – právě on způsobuje všechny projevy otravy. Z travicího se snadno dostává do krve a zní do jater, kde poškozuje jaterní buňky – projevy poškození se objevují za 8 až 48 hodin a jsou horší než pouhá nevolnost, i když ta mezi ně také patří.
Příznaky otravy muchomůrkou zelenou:
- nevolnost, která se postupně zhoršuje
- silné dávení a vodovité průjmy, následná těžká dehydratace může přispět k oběhovému selhání
- únava, závratě, bolest hlavy
- pocit chladu a mrazení
Zrádné je, že pokud pacient tuto první fázi překoná, přichází úleva, protože zvracení i průjmy ustoupí. Ve skutečnosti ale jed působí dál a nastává selhání jater a někdy i ledvin – to první se projevuje žloutnutím kůže, to druhé tím, že člověk nemočí nebo jen málo. Játra mohou přestat pracovat úplně a člověk upadá do bezvědomí, z kterého se už nemusí probrat. Smrt nastává zhruba to týdne od konzumace muchomůrky zelené.
Při jakémkoli podezření na otravu muchomůrkou je nutný okamžitý převoz do nemocnice, výplach trávicí trubice a podání protijedu. Pokud léčba začne pozdě, pacient může rovněž přežít, ale s doživotními následky.
Jedovatá je i muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina), podobná jedlým muchomůrkám šedivce a růžovce. Je naštěstí mnohem méně nebezpečná než muchomůrka zelená, obsahuje slabší a méně toxické jedy. Příznaky otravy se obvykle objevují do dvou a půl hodin od požití houby.
Při otravě muchomůrkou tygrovanou se mohou objevit halucinace, podobné jako při požití lysohlávek nebo muchomůrky červené. Tu si však asi nikdo s jedou houbou nesplete. Ani ona navíc není tak jedovatá jako muchomůrka zelená.
Otrava pavučincem plyšovým
Kdybyste měli po ruce starý houbařský atlas, dost možná byste v něm tuhle houbu našli uvedenou mezi houbami jedlými. O pavučinci plyšovém se totiž dlouho nevědělo, jak toxický ve skutečnosti je.
Obsahuje jed, nebo spíše jedovatou sloučeninu orellanin, která způsobuje otravy s extrémně dlouhou inkubační dobou a ani odborníci tak netušili, že s jeho konzumací mají spojovat některé vážné až fatální zdravotní problémy.
Zákeřné je už to, že se otrava projeví nejdříve za dva dny, ale klidně také až za několik týdnů, obvykle se udává kolem tří neděl, ale jsou zaznamenány i mnohem delší prodlevy.
Příznaky otravy pavučincem plyšovým:
- jako první se objevují nejprve poruchy trávení (průjmy a zvracení), ale vůbec se objevit nemusí
- později poruchy močení (nejdříve nadměrné močení, pak naopak močení žádné)
- totální selhání ledvin kvůli poškození těžko rozložitelnými toxiny
- poškozena mohou být též játra
Otrava často končí smrtí nebo trvalým poškozením ledvin, které vyžaduje pravidelnou dialýzu nebo transplantaci.
V Česku roste pavučinec jen málokde, dokonce se dostal na seznam chráněných druhů, více bývá k vidění severněji, v Německu nebo Polsku. Právě nízkým výskytem se dá vysvětlit, proč je v Česku známo jen minimum otrav, ale někteří odborníci soudí, že se otravy mohou skrývat za některými případy nespecifického selhání ledvin.
Známý je případ úmrtí dvouletého dítěte v Česku v sedmdesátých letech po polévce z pavučince a hromadná otrava jídlem z pavučince v Polsku v letech padesátých.
Jedovaté houby ve světě
Nebezpečné houby rostou na celém světě. Na východě severní Ameriky je to například houba Amanita bisporigera známá jako anděl zkázy
, běloskvoucí muchomůrka obsahující jed stejného druhu jako muchomůrka zelená.
Další smrtelně jedovatou severoamerickou houbou je drobná hnědavá Conocybe rugosa, která člověku rovněž dokáže odpálit játra. Galerina marginata neboli čepičatka jehličnanová roste i u nás, je podobně nebezpečná jako muchomůrka zelená – nevypadá jako jedlá houba, takže běžný houbař ji nesebere, ale hrozí tu záměna s lysohlávkami sbíranými pro jejich halucinogenní účinky.
Ve světové literatuře se jako jedovatá udává i bedla hnědočervenavá neboli Lepiota brunneoincarnata rostoucí i v Česku, byť spíše vzácně bylo zaznamenáno několik smrtelných případů. V Česku hojně roste bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes), rovněž považovaná ja jedovatou, protože některým lidem je po ní zle.
Příbuzným nechvalně proslulého pavučince plyšového je pavučinec výjimečný ( Cortinarius rubellus), obsahující rovněž jed orellanin, i když v menším množství.
Zdroje:
Discover Wildlife.com: 9 most poisonous mushrooms: deadly fungi you don't want to mess with
Myko.cz: Jedovaté houby a podobné jedlé druhy
ČLÁNKY DO MAILU