V konkrétním případě pracovního zneužívání rumunských dělníků je vyšetřování v počátcích, nejsou tedy zatím známy žádné závěry. Firma, která dělníky zaměstnávala, nařčení z otrokářství a vykořisťování samozřejmě odmítá.
José Jiménez Aranda: Prodej otrokyně
Na celém světě jsou milióny mužů, žen a dětí nuceni žít životem otroků. Ačkoliv se toto vykořisťování mnohdy nenazývá otroctví, podmínky jsou stejné. Lidé jsou prodáváni jako zboží, nuceni pracovat za nízkou nebo žádnou mzdu a jsou vydáni na milost svým „zaměstnavatelům“.
V současnosti je podle mezinárodních organizací lidských práv ve světě asi 30 miliónů otroků. A milióny dalších lidi zotročují nelidské pracovní podmínky, vynucené sňatky nebo středověké náboženské tradice. OSN uvádí, že obchod s nevolníky přináší ohromné zisky. Jen v samotné Evropě jich údajně pracuje téměř milión, hlavně žen.
Současné typy otroctví:
- Otroci kvůli dluhům
Tato forma zasahuje milióny lidí na celém světě. Oběti si vezmou půjčku (popř. jsou na ni nalákáni) a nejsou schopni ji splácet. Aby dluh uhradili, jsou nuceni pracovat dlouhé hodiny, mnohdy sedm dní v týdnu za stravu a lůžko. Ani za takových podmínek mnohdy nejsou schopni splatit dluh, který tak přechází na další generace. - Časná a vynucená manželství
Postihuje ženy a dívky, které jsou nuceny vdát se bez vlastní volby. V manželství žijí jako služky, často zakoušejí fyzické násilí. - Nucená práce
Týká se lidí, kteří byli najati ilegálně a přinuceni k nevolnické práci.
Obchodování s lidmi
Lidé jsou přepraveni z jedné oblasti do druhé, kde je čeká nucená práce. International Labour Organisation odhaduje počet lidí, s nimiž se v každém okamžiku obchoduje, aby byli podrobeni sexuálnímu nebo pracovnímu vykořisťování, na 2,5 miliónu.
Z toho asi v jedné třetině případů se jedná o pracovní vykořisťování.
Kupčení za účelem sexuálního zotročení se týká téměř výlučně dívek a žen (98 %), rovněž na trhu pracovních otroků se častěji obchoduje se ženami (56 %).
Otrokářství v Súdánu a v Mauritánii
V obou těchto rozvojových zemích představuje otrokářství v současnosti velmi palčivý problém.
American Anti-Slavery Group dokumentuje nájezdy otrokářů z muslimského severu na černý nemuslimský jih v Súdánu: „Ženy a děti unesené během nájezdů jsou přivázány za krk nebo připoutány ke zvířatům a poté nuceny pochodovat na sever. Během cesty jsou mnohé ženy a dívky opakovaně skupinově znásilňovány. Děti, které nejsou zticha, jsou na místě zastřeleny… Chlapci pracují jako pasáci dobytka a musejí spát se zvířaty, o která se starají. Ti, kteří se pokoušejí utéct, mají přeřezané Achillovy šlachy, aby nemohli běhat. Muži-otrokáři obvykle využívají ženy jako domácí služky a konkubíny, které přes den uklízejí a v noci slouží svému pánovi sexuálně… Otrokáři také zbavují otroky jejich náboženské a kulturní identity, když jim dávají arabská jména a nutí je modlit se jako muslimové.“
V Mauritánii došlo ke zrušení otrokářského systému jako v poslední zemí světa v červenci 1980, teprve v 2007 byl schválen zákon, který klasifikuje otrokářství jako trestný čin, za nějž hrozí až deset let vězení. I přesto je otrokářství v Mauritánii stále velmi rozšířené, byť se jeho podoba zdá být snesitelnější.
CASMAS (Coalition Against Slavery in Mauritania and Sudan) uvádí: „Protiotrokářský vůdce Bobacar Messaoud odhaduje, že téměř polovina obyvatel (Mauritánie) zůstává nadále v otroctví nebo podobném postavení.“ Někteří muslimové upozorňují na relativně dobré zacházení s otroky. Zpravodaj BBC David Hecht cestoval do Mauritánie a nalezl muže, kteří jsou ženatí se svými otrokyněmi, aniž by se k nim chovali tvrdě. „Vztah otroka a otrokáře je jistým druhem příbuzenství,“ vysvětluje.
Zotročování žen v islámském světě aneb Jak správně bít manželku
Islám žalostně postrádá mechanismus, který by přizpůsobil domnělé Boží slovo a náboženské tradice moderní době. Korán hovoří o nadřazenosti mužů vůči ženám. Nejzřetelněji to platí v soudní praxi, kdy např. je „svědectví dvou žen rovno svědectví jednoho muže“ (súra 2:282). Historickou relikvií islámu není ani bití a zotročování žen. V roce 2002 vydal turecký muslimský duchovní Kemal Guran Příručku muslima (The Muslim´s Handbook), v níž říká, že muži mohou své ženy bít, pokud je nezasáhnou do obličeje a bití je přiměřené. Tato příručka podobně jako ve stejném roce vydaná kniha španělského imáma Mohameda Kamala Mostafy Women in Islam v podstatě jenom parafrázují súru 4:34 o zacházení s neposlušnými ženami: „Pokud se ona dopustí vzpurnosti, on se vyhne spaní… s ní beze slov, a může ji udeřit, avšak ne tak, aby jí ublížil, to znamená, že ji nesmí… zlomit kosti, poranit ji ani způsobit krvácení.“
Muslimské ženy, jejichž manželé dodržují islámské zákony doslova, musí mít od svého muže povolení dokonce i k tomu, aby mohly vyjít z domu. Podle islámské tradice je žena tvorem veskrze nebezpečným, který trpí těžkými morálními a duševními nedostatky, je třeba se mít před ní na pozoru. V březnu 2002 zahynulo v Saúdské Arábii 15 dívek při požáru ve škole. V budově, kde nebyli žádní muži, si tyto dívky na dobu vyučování svlékly svůj muslimský oděv. Saúdská náboženská policie je pak nenechala opustit hořící budovu, neboť byly nezahalené. Raději nechali dívky uhořet, než by riskovali, že by muže v okolí vystavily nečistým myšlenkám.
Svobodní lidé, nebo otroci kapitalismu?
Ekonomický a politický systém moderní kapitalistické společnosti vyúsťuje v něco, co se otrokářství značně podobá. Formálně vzato, každý jedinec je svobodný, někdo ale musí vykonávat hrubou práci, dláždit chodníky, odvážet odpadky atd.
Nekvalifikovaný dělník si sotva může určovat podmínky zaměstnání, protože si dobře uvědomuje, že je snadno nahraditelný a jeho práci ochotně převezmou jiní.
Nekvalifikovaní pracovníci, kteří se nacházejí na nejnižších pracovních pozicích, musí vzít každou dostupnou práci, smířit se s nabízenou mzdou i s vyhlídkou hrozícího propuštění.
Podle laického názoru je tento stav způsoben v prvé řadě konkurencí, kterou představují nekvalifikované pracovní síly v rozvojových zemích, jež mnohdy v otrockých podmínkách vyrábějí oblečení a hračky za zlomek evropských cen. Odborníci ale soudí, že na vině je spíše pokrok, který žene výš především produktivitu odborníků a specialistů, a spolu s ní také jejich odměňování. Naproti tomu moderní technika nebo počítače sotva zvýší produktivitu uklízeček nebo myčů nádobí. A firmy nemohou svým zaměstnancům dlouhodobě platit více, než tito produkují.
Vyrobeno otroky: www.productsofslavery.org
Otroci a křesťanská mystika
Na závěr alespoň kapku optimismu.
Může existovat nějaká pozitivní zkušenost spojená s neradostným údělem otroka? Možná něco objevíme, podíváme-li se mezilidské vztahy, jaké panovaly mezi historickými otroky. Snadno si představíme, jak vzájemné přátelství a sdílený útlak posiloval v rodinách a komunitách otroků sociální vnímavost, vzájemnou lásku a důvěru, která vychází ze stejného postavení a kterou lze jen těžko nalézt v individualistických kulturách zbavených otrokářství.
Hluboký pocit „být otrokem“ zakusila i francouzská myslitelka a mystička Simone Weil (1909–1943) v době, kdy při práci v továrnách na vlastní kůži poznala život proletariátu. V dopise napsala otci Perinovi: „…Když jsem pracovala v továrně… mezi anonymní masou, utrpení druhých proniklo mým tělem a duší… Zde jsem navěky získala znamení otroka jako cejch, který Římané vypalovali železem nažhaveným doruda na čela svým nejopovrhovanějším otrokům. Od té doby jsem se vždy považovala za otroka.
V tomto stavu mysli a v ubohé tělesné kondici jsem vkročila do portugalské vesnice – rovněž značně ubohé… Byl večer a úplněk. Bylo to u moře. Ženy rybářů šly v procesí… nesly svíce a zpívaly písně, které musely být prastarými chvalozpěvy srdceryvného smutku… Nikdy jsem neslyšela nic tak hluboce dojímavého…. Vtom se ve mně náhle zrodilo přesvědčení, že křesťanství je především náboženstvím otroků, že otroci jsou k němu neodolatelně přitahováni, a mezi nimi i já.”
Zrušení otroctví ve vybraných zemích:
- Švédsko: 1335
- Portugalsko: 1761
- Anglie a Wales: 1772 jako důsledek Somersettova případu
- Haiti: 1791, na základě povstání asi půl miliónu otroků
- Britské impérium: 1833, týkalo se všech kolonií
- Nizozemí: 1863, týkalo se všech kolonií
- Spojené státy americké: 1865, po občanské válce (v některých státech již před rokem 1865)
- Brazílie: 1888
- Čína: 1910
- Tibet: 1959, nařízením Čínské lidové republiky
- Saudská Arábie: 1962
Zdroje:
www.antislavery.org
www.productsofslavery.org
Robert Spencer: Islám bez závoje
Simone Weil: Waiting on God
Wikipedia
ČLÁNKY DO MAILU