Když jsem byl ve škole, tak jsem ho taky moc nechtěl, ale teď ho jím běžně a bez ovoce nedám ani ránu. On si nakonec každý najde to svoje. Jídelníček je většinou obrazem celého života člověka, není to jen stravovací návyk. Kdo třeba sportuje, žije aktivně a má nějaký pohyb, tak na jídelníček dbá více, kdo nedělá nic, tak se většinou cpe bůčkem. Je to způsob života, jídelníček je od něj odvozen. Spíš by měli dětem dát hodně možností vyžití, jídelníček si najdou sami.
Prakticky to vypadá asi tak: ráno se objeví ve škole krabice s nějakým ovocem, děti mají radost, kdo ovoce nechce, dá ho jinému, občas se zbytek rozdá druhý den. Říci pár slov o užitečnosti ovoce přece zvládne každý a radostná zásilka zdarma k tomu pomůže. Tolik můj dojem jako třídního učitele a ředitele školy. Dával jsem někdy dětem syrovou zeleninu. Mnohé tak ochutnaly něco co neznaly a pak to vyžadovaly doma. Květák? Brokolice? A nejen to.
ČLÁNKY DO MAILU