Vzali se po půlroční známosti. Ona se do něho zamilovala, on hledal východisko z neperspektivního vztahu. Lze na podobně vratkých základech postavit harmonické manželství?
Jakub (32) a Nela (30) se poznali ve fitness centru, kde oba pracovali. Do půl roku se vzali, do roka se jim narodil syn, jemuž jsou teď dva roky. Jeho rodiče už půl roku navštěvují párovou terapii. Důvod, proč se pokoušejí vztah zachránit, je právě malý Matyáš. Podaří se jim to? A má cenu zachraňovat svazek, v němž se zdá být všechno špatně?
Miloval jsem vdanou ženu
„Než jsem Nelu poznal, pět let jsem chodil s vdanou ženou,“ vypráví Jakub, „potkal jsem ji náhodně ve vinárně a byla to láska na první pohled. Vysoká, štíhlá brunetka, můj typ, něžná, éterická.“ Šárka slibovala, že se rozvede, až bude její syn starší. „Ale po pěti letech mi řekla, abych na ni nečekal.“
Podle psychologů se Šárka zachovala celkem logicky. Zamilovanost se v první fázi podobá leckdy až závislosti a člověk je ochoten mnohé obětovat. Reálně zhodnotit situaci je schopen až později, kdy zamilovanost opadne. Pokud nespálí mosty hned, opustí později stálého partnera jen výjimečně.
„Vše, v co jsem věřil, bylo nenávratně pryč a mně se zhroutil celý svět,“ vzpomíná Jakub. „Byl jsem si jistý, že Šárka je jediná žena, kterou jsem schopen opravdu milovat. Pokud nemůžu být s ní, je jedno, s kým budu žít.“
Čtěte téma: Navždycky zamilovaný
Jak dlouho vydrží stav zamilovanosti? Jestli v tom právě lítáte, určitě budete tvrdit, že věčně. Ale ne, holoubkové, za chvíli to pomine. Máte maximálně dva roky.
Šárka číslo dvě
Jakub si tehdy neuvědomil, že vztah je vždy záležitostí dvou. Když se jeden rozhodne oženit se bez lásky, potrestá nejen sebe, ale i vyvolenou partnerku, která nic nezavinila. Volba padla na Nelu, bohužel pro ni.
„Zpočátku jsem si myslel, že jsem se mýlil, že jsem potkal druhou Šárku, takže svůj úmysl žít ve vztahu bez lásky nenaplním. Určitě jsem byl do Nely nějaký čas trochu zamilovaný, jenže byla Šárce podobná opravdu jen štíhlou postavou a delšími tmavými vlasy.“
Vzali se a narodil se malý Matyáš. Nela se doma nudila, záhy se vrátila do práce a zasadila tím vztahu další úder. Jakub si to nepřál. Zdálo se mu, že se doma jen míjejí. Z žensky zaoblené, i když velmi štíhlé ženy se měnila v chlapecký typ. Dojem umocnila i tím, že si po narození syna nechala ostříhat polodlouhé vlasy. „Byla na krátko ostříhaná a skoro se nelíčila. Přestala mě přitahovat. Líbí se mi ženské typy,“ konstatoval tvrdě Jakub.
V myšlenkách utíkal stále častěji k Šárce a obě ženy srovnával. Nela prohrávala na celé čáře. „Nedokázal jsem na Šárku přestat myslet. A pak jsem se dozvěděl, že se přece jen rozvádí. Musel jsem ji vidět,“ dodává Jakub. Vztah se rozhořel znovu a byl mnohem intenzivnější než předtím. Šárka už proti společnému životu nic nenamítala, situace se obrátila. Byl to tentokrát Jakub, kdo měl závazek. Nedokázal si představit, že by odstřihl od Matyáše nejen sebe, ale i své rodiče, kteří si malého zamilovali.
„Na můj vkus řeší Jakub své citové problémy až příliš impulzivně,“ říká manželský terapeut Pavel Rataj z www.jaknavztahy.cz. „Několikaletý vztah s vdanou ženou, rozchod, rychlý sňatek, dítě a návrat k původní, navíc nepříliš perspektivní lásce… Myslím, že se ve vážných vztahových záležitostech chová nezrale. Měl by zpomalit a dát sobě i druhým víc času k přemýšlení,“ dodává terapeut.
Čtěte téma: Proč mi vadí nevěra, když jsem zahnula první?
Někteří chroničtí záletníci se pořádně vyděsí, když zjistí, že jim jejich dosud věrný protějšek zahnul také. „To je něco jiného, vždyť já se přeci nechci rozvádět!“
Špatně, špatně, špatně
Nela Jakubův úlet odhalila a doma zavládl teror. Měla manžela v hrsti, věděla, že o syna přijít nechce a že na své straně má i jeho rodiče. Synovu náklonnost k vdané ženě nikdy neschvalovali. Nela byla zraněná a toužila se pomstít. Držela v ruce hlavní eso a tím byl malý Matyáš. Ona rozhodne, jak často ho Jakub uvidí a jestli ho ještě někdy spatří jeho rodiče. Velmi dobře si uvědomovala, že právě odsud může čekat pomoc. Jakub dostal strach. Věděl, že pokud připraví rodiče o malého, nikdy mu to neodpustí a nepochyboval, že Nela své hrozby splní. Nezbývalo, než vztah se Šárkou ukončit.
„Krizové stavy jsou pro manželství přirozené a řekl bych i potřebné,“ tvrdí Pavel Rataj, „jenže v tomhle vztahu je příliš mnoho úniků, chybí tu zklidnění, vyjasňování a hledání. Nela je nyní ve velmi nevýhodné situaci, kterou navíc nezvládá. Přístupem, který zvolila, Jakuba spíš odhání.“ Podle Pavla Rataje by bylo účinnější, pokud by zaujala nevyzvídající a nekritizující postoj. To však zvládne málokdo.
Pod drsnou slupkou byla Nela zraněná a vystrašená. Měla strach. Bála se budoucnosti, toho, že zůstane se synem sama a že se už nikdy nedokáže zamilovat. I ona utrpěla hluboké zranění a bude trvat roky, než se zahojí. Pokud se to vůbec někdy podaří. „Je mi třicet, jsem tři roky vdaná, měla bych přece prožívat nejkrásnější období v životě, líbánky, a ne řešit manželovu nevěru.“ Sedí proti psycholožce, kterou začala navštěvovat, a z očí se jí řinou potoky slz. Není v tom hysterie, ani snaha vzbudit soucit, je to čiré zoufalství.
„Proč mi to udělali? Proč mě do toho zatáhli? Vždyť jsem neměla žádnou šanci,“ ptá se a ví, že odpověď na své otázky nedostane. Že ty zkrátka neexistují. „Od počátku ve mně hledal jinou ženu. V čem jsem horší než ona? V tom, že vedle péče o dítě zvládnu ještě pracovat?“
Rozchod je to poslední řešení
Jakub nakonec usoudil, že jeho místo je skutečně po boku Nely a že je připravený pokusit se vztah zachránit. Už půl roku manželé navštěvují párovou terapii, která by jim měla pomoct buď spolu začít znovu žít, nebo se v klidu a rozumně rozejít. Stav, který u nich doma zavládl, totiž škodil zejména malému Matyášovi, což si ani jeden nepřál.
„Souhlasím, že na rozchod je vždycky času dost,“ říká Pavel Rataj, „zejména pokud je ve hře malé dítě. Možná partneři nakonec zvolí rozchod, ale měli by si být svým rozhodnutím jistí. Měli by vědět, proč tomu tak je, rozhodnutí by mělo být vědomé a odpovědné,“ pokračuje Pavel Rataj a dodává, že během své praxe manželského poradce zjistil, že se mnoho párů rozchází hlavně z důvodu bezradnosti a zoufalství. „Cítím tam tendenci zbavit se nepříjemné situace, uniknout před ní. Partneři často nejsou ochotní unést zátěž krize ve vztahu a ve svém zranění nechtějí hledat leckdy lepší a efektivnější řešení, které by možná pomohlo vztah zachránit,“ dodává Pavel Rataj.
Podaří se to Jakubovi a Nele? Jak byste jejich situaci řešili vy?
Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vitalia.cz.
V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.
ČLÁNKY DO MAILU