Případ laktóza
Modelovým příkladem je označování rostlinných alternativ mléka a mléčných výrobků nápisem „bez laktózy“. Smyslem podobného označení by teoreticky mělo být upozornění, že takové produkty mohou bez problémů konzumovat lidé, kteří trpí laktózovou intolerancí, případně alergií na mléko (mléčnou bílkovinu).
Problém je, že laktózu, lidově nazývanou také mléčný cukr, rostlinné alternativy mléka obsahovat zkrátka nemohou. Laktóza se totiž vyskytuje pouze v mléce savců, a je tak součástí pouze mléka živočišného původu.
Jinými slovy, žádná rostlinná alternativa mléka laktózu neobsahuje. A také proto je podle legislativy (Codex Guidelines on Claims) povoleno používání označení „bez laktózy“ pouze u mléčných výrobků a v případě rostlinných alternativ je vyloučeno.
Výrobci se nesmí chlubit něčím, co je dané
Vydávat za nutriční výhodu skutečnost, která je daná, je přitom častým marketingovým trikem při propagaci potravin. Ze stejného soudku je například sdělení, že prodávané drůbeží maso je „bez růstových hormonů“ (jejich použití je v EU zakázáno již od roku 1988 a o rok později byl zakázán dovoz takových produktů na území EU).
Je to prostě něco podobného, jako kdybychom na prodávané borůvky napsali, že neobsahují sůl… Zpět ale k laktóze.
Intolerancí a alergií na ní trpí podle lékařských statistik 3 až 5 procent dětí a zhruba jedno procento dospělých. Nejde tedy o tak významnou část populace, jak se často uvádí, a navíc i tito spotřebitelé mohou konzumovat bezlaktózové mléko a mlékárenské produkty, které jsou na trhu, a nemusí tak mléko nahrazovat rostlinnými alternativami. Pokud tak učiní, je to samozřejmě jejich volba. V úvahu by ale příznivci rostlinných alternativ mléka měli vzít několik faktorů.
Rostlinné nápoje místo mléka? Obsahují „Éčka“
Ten zřejmě vůbec nejdůležitější je, že rostlinné varianty mléka jsou sice „bez laktózy“, ale na rozdíl od mléka obsahují celou řadu přídatných látek, tedy Éček. To je dáno technologií jejich výroby, protože rostlinná „mléka“ (tento a další výrazy je také zakázáno na výrobcích používat, až na kokosové mléko) jsou v praxi potravinářské produkty s vysokým stupněm zpracování. Což mimochodem také znamená, že jsou obvykle dražší.
Podle analýz Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) se při výrobě rostlinných alternativ mléka používají například (v případě rýžových nápojů) fosforečnan vápenatý, maltodextrin, emulgátor (řepkový lecitin), mořská sůl, stabilizátor (guma gellan), vitaminy (riboflavin (B2), B12, D) či regulátor kyselosti (hydrogenfosforečnan draselný). V případě sójových nápojů pak například loupané sójové boby, cukr, fosforečnan vápenatý, regulátor kyselosti (dihydrogenfosforečnan draselný), mořská sůl, aroma, stabilizátor (guma gellan) a dodané vitaminy (riboflavin (B2), B12, D2).
Složení takových produktů se ale velmi různí, a spotřebitelé by proto měli údaje o složení bedlivě sledovat na obalech příslušných výrobků.
„Bez laktózy“ neznamená „zdravější“
Sdělení typu „bez laktózy“ jako informace, navíc zakázaná, pro zdravé stravování coby parametr výběru rozhodně nestačí.
Konzumenti rostlinných alternativ mléka by také měli vědět, že biologická hodnota jejich bílkovin je o 10 až 30 procent nižší než v případě bílkovin živočišných, a navíc podle Českomoravského svazu mlékárenského, ale i právě VŠCHT a významné skupiny lékařů dosud neexistují žádné relevantní vědecké důkazy, které by potvrzovaly jejich vyšší nutriční hodnotu nebo jejich srovnatelnost s mléčnými výrobky.
Dodat lze také, že sladkou chuť rostlinným alternativám mléka dodává zejména přítomnost sacharózy, tedy stejného (řepného) druhu cukru, který značná část spotřebitelů vyřazujících klasické mléko ze svých jídelníčků považuje za „bílý jed“.
Je přitom zřejmé, že sílící veganské a vegetariánské trendy budou produkci a poptávku po rostlinných alternativách mléka zvyšovat. I proto je důležité, aby měli tito spotřebitelé k dispozici celé spektrum informací, které s tímto způsobem stravování souvisí, což se zdaleka ne vždy děje.
ČLÁNKY DO MAILU